Hlavní obsah

Krev a lásky slavných žen: O zrádné Šárce a dívčí válce

Foto: Josef Hanus, Shutterstock.com

Ctirad a Šárka, sousoší na pražském Vyšehradě

Víte, jakou má spojitost takzvaná dívčí válka s kněžnou Libuší? Nebo proč Přemysl Oráč vyhnal Vlastu i s celou její ženskou družinou? Přečtěte si, jak to tenkrát celé mohlo být.

Článek

O tom se u nás nesmí mluvit. Protože české dějiny, a zvlášť kněžna Libuše, jsou pro spoustu Čechů tak nějak posvátné. Nechtějí se smířit s tím, že paní kněžna byla nymfomanka, která si ještě za svobodna utvořila skupinu amazonek, a ty chytaly silné chlapy a vozily jí je na Vyšehrad do lázně, kde je sexuálně použila a potom dala zahubit, aby se nešířily řeči o jejím silném sexuálním apetitu.

Tohle všechno skončilo tím, že se paní kněžna vdala za Přemysla a ten byl tak silný a potentní, že ji dokázal plně uspokojit. Což tedy opravdu zřejmě nebylo jednoduché.

Amazonky, v čele s Vlastou, byly najednou zbytečné a Přemysla z hloubi svých černých duší nenáviděly, protože jim vzal práci, která byla zároveň i jejich zábavou. Nicméně kněžna je nechávala existovat a financovala je dál. Z jakési nostalgie a vděčnosti za dávno vykonané skutky. A za mlčení.

Pochopitelně, že když Libuše odešla na onen svět, hnal je Přemysl z Vyšehradu, jen to svištělo. Považoval jejich držení za zbytečné vyhazování peněz, a kromě toho tyhle mužatky nesnášel. Vlasta se odstěhovala se svými holkami na Děvín, kde kula pikle, a pořád snila o tom, jak to Přemyslovi ukáže a potrestá ho za to, co amazonkám provedl.

Ctirad a jeho 20 mužů

Jednoho krásného dne došlo ve vesnici Kopaniny k hádce a při dvou sedláků o pole. Přemysl tam poslal svého oblíbeného vladyku Ctirada, aby uklidnil situaci a hádku vyřešil. Vladyka tedy vzal svou družinu a hodlal vyrazit splnit úkol. Jak už to tak bylo v našich dějinách vždycky, někdo přispěchal k Vlastě a o Ctiradově cestě do Kopaniny jí za nějaký ten zlaťák všecko vyslepičil.

Kníže Přemysl ale očekával od Vlasty nějakou tu lumpárnu, a tak Ctirada varoval a řekl mu, aby si s sebou vzal co nejvíc zbrojnošů. Pro jistotu! I s vladykou jich tedy vyrazilo jednadvacet. Bylo děsné parno a horko. Vypadalo to, že by se mohla strhnout ošklivá bouřka. V dáli hřmělo. Vlasta vydala svým amazonkám patřičné příkazy a ty jely na trestnou výpravu. Připravily na Ctirada a na jeho muže lest, do níž prostě museli padnout.

Vladyka si klusal na koni poklidně se svým silným doprovodem mezi stromy, když tu náhle zaslechl ženský pláč a nářek. Protože to byl muž jednak se ctí v těle a jednak zvědavec, vydal se za hlasem.

Vykutálená Šárka

Brzy nalezl v houštinách nádhernou dívku, která byla za nohy a za ruce přivázána mezi čtyřmi stromy. A úplně nahá byla! Šlo o to, zmámit Ctirada a ostatní chlapíky, úplně jim zatemnit touhou mozky. Vedle té krasavice ležel na zemi lovecký roh a stálo tam několik velikých džbánů s medovinou.

Vladyka seskočil z koně a přiběhl k dívce: „Co se ti stalo? Kdopak a proč tě tady takhle vystavil v plné kráse?”

Vzlykala a prosila, aby ji zbavil pout: „Moc, moc mě to bolí, do kůže se mi zadírají, sundej mi je. Prosím. Pak ti všechno řeknu.” A svázaná se zatím svíjela, jak mohla, aby si ji vladyka i všichni ostatní mohli pořádně prohlédnout a ztratili nad sebou vládu.

Ctirad, který jí byl naprosto okouzlen, dívku rozvázal. Vůbec se nesháněla po nějakém oděvu, skoro to vypadalo, že je nejradši nahá, tak jak ji Pán Bůh stvořil. Představila se mu jako Šárka. Pak mu svěřila, že byla na lovu s tatínkem – vladykou z Okořína, že ji tu nechali, aby počkala u medoviny, a že oni se vrátí s úlovkem a potom maso upečou a nápojem opojným ho zapijí. Jenže když odjeli, vyrazily prý z houštin surové ženy, vedené Vlastou, ty jí vzaly šaty, přivázaly ji mezi stromy a hodlaly si s ní užívat. Pak ale uslyšely přijíždět Ctirada s jeho družinou a zbaběle utekly.

„Zavezu tě tedy za tvým otcem,” nabízel vladyka, jakkoliv by raději s Šárkou dělal něco úplně jiného. Ale přece jenom, měl tu dvacet chlapů, kteří by jistě rovněž přáli si lásku tělesnou ochutnat, kdyby on to provedl. V řadě by stáli nebo by se o pořadí možná i porvali.

Foto: Wikipedia

Staré pověsti české Aloise Jiráska (1851–1930) a Šárčina zrada podle ilustrátora Věnceslava Černého (1865–1936)

Dívčí válka

Nabídla mužům medovinu s tím, že ona se potřebuje vzpamatovat z šoku, který utrpěla. Členové družiny pili a Ctirad si také zavdal. V medovině byly uspávací prostředky, nějaké byliny, a tak se mužům začínaly brzy klížit oči a ulehali do mechu. Toho chtěl Ctirad využít a začal Šárku objímat a líbat. Tehdy ho poprosila, aby zatroubil na lesní roh s tím, že se sem po zvuku jistě konečně vrátí její otec a postará se o ni.

Ctirad zatroubil a potom do Šárky vstoupil, protože si myslel, že to bude nějakou chvíli trvat, než sem její tatínek dojede. Ona byla povolná a přítulná. Evidentně se jí to líbilo.

Jenže náhle tu byly ženy z Vlastiny družiny, po zuby ozbrojené. Protože zatroubení na roh byl domluvený signál, aby dorazily. Pobily všechny muže. Pouze Ctirada odvezly v poutech na Děvín.

Kníže Přemysl se pak mohl druhý den ráno z Vyšehradu koukat naproti na to, jak amazonky vpletly Ctirada do kola a umučily ho k smrti.

Jak to bylo dál a co se stalo s Vlastou a s jejími amazonkami, to si povíme někdy příště. Stejně jako to, co dělala dál Šárka, která Ctirada litovala, protože on to byl silák, krasavec a vynikající milovník.

Jistě každý chápe, že takovou podlost, jaké se dopustila Vlasta se svými amazonkami, nenechal kníže Přemysl jen tak...

ynezorPumanzeSaNyknalC