Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nejde ani tak o ty batolecí a předškolní hádky nebo mini rvačky o autíčko, lopatičku a podobně. To je sice otravné, ale vcelku normální – časem to většinou přejde. Spíš jde o starší děti a teenagery. Takové, které už by měly být alespoň částečně schopné zvládat svoje emoce a chápat, co znamená mít někoho opravdu rád. Měly by už umět pochopit, že když se s někým pohádáte kvůli hračce – nebo jakékoli jiné malichernosti – můžete být sice naštvaní, ale nemění to nic na vašich citech.
Jenže co když si ani starší děti navzájem nesednou? Má smysl je nutit k tomu, aby se měly rády? Nebo je lepší smířit se s tím, že si prostě blízké nikdy nebudou?
V období puberty je možné cokoli
Spory a neshody v době puberty jsou vcelku běžné. Souvisí s náladovostí a rozervaností, která je pro teenagery typická, hledají sami sebe, už nejsou dětmi, ale ani pořádně dospělými, veškeré emoce jsou u nich zesílené. Takže když váš puberťák ignoruje mladšího bráchu nebo je zlý na mladší sestru, není to sice pěkná podívaná, jako rodiče vás to nejspíš bolí, ale nechte to být. Maximálně korigujte míru toho, jak po sobě ti dva (tři či čtyři) „jdou“.
Je dost pravděpodobné, že to samo tak nějak odezní. Ti menší dorostou a přestanou být v očích starších tak „otravní“, teenagerům se časem srovnají hormony a dospějí. A vy budete možná až překvapení, jak jsou najednou ochranitelští vůči svým mladším sourozencům.
Spory a neshody v době puberty jsou vcelku běžnéFoto: MPH Photos, Shutterstock.com
Pomozte jim vztah vybudovat
Pravda je taková, že v budování zdravého a respektujícího (když už ne láskyplného) vztahu jim během jejich vývoje můžete pomoci. Tomuto tématu se hodně věnuje americký rodinný terapeut a autor několika knih na toto téma Jon Caspi. A podle něj je potřeba se během výchovy dětí zaměřovat nejen na to, jak se chovají ony, ale je potřeba se zamyslet i nad vlastním chováním. „Rodiče by se neměli soustředit jen na chování dítěte, ale měli by se zamyslet i nad svým vlastním chováním. Většina rodičů si neuvědomuje, že to, co dělají, aby zabránili sourozencům v hádkách, ve skutečnosti problém prohlubuje,“ říká Caspi. Tradiční rodičovské výchovné metody, kdy posílají hádající ratolesti do svých pokojů nebo když ty starší nutí být těmi rozumnějšími, co ustoupí mladším, sourozeneckým vztahům neprospívají.
A co tedy podle něj funguje, respektive, jak se chovat, aby si sourozenci mezi sebou vybudovali láskyplný vztah?
- Nikoho neupřednostňujte – Možná si to ani neuvědomujete, ale většina rodičů především na starší sourozence klade větší nároky. Takže už žádné „jsi starší, tak měj rozum“ nebo „tak proboha, nech tu hračku sestře, je mladší“ a podobně. To, že je jednomu deset a druhému sedm, neznamená, že ten starší musí stále ustupovat. „Starší sourozenec se cítí jako outsider a to ho činí rozmrzelejším a agresivnějším,“ vysvětluje Caspi. A rozhodně necítí vůči mladšímu sourozenci, který je příčinou rivality, lásku.
- Táhněte s partnerem za jeden provaz – To samozřejmě platí na výchovu jako takovou, musíte být s partnerem jednotní. Když každý z vás bude při výchově postupovat jinak, děti budou akorát zmatené a vlastně jim tím vytváříte prostor pro manipulaci s vámi.
- Do hádek se nevměšujte – Dokud nejde opravdu o život, nechte je řešit si své konflikty samotné. „Neustálé vměšování se do konfliktů okrádá děti o šanci rozvíjet základní dovednosti v oblasti řešení problémů a konfliktů,“ říká Caspi. Navíc u většiny věcí osobně nejste, nevíte, jak to doopravdy bylo, nemůžete být nestranní.
Lásku nevynutíte
Ale asi tušíte, že lásku si nelze nijak vynutit, naučit se jí a podobně. Nutit sourozence k tomu, aby se vzájemně měli rádi, milovali se a měli mezi sebou pevné pouto, prostě nejde. Je to, jako by někdo nutil vás milovat souseda, se kterým si vlastně moc nerozumíte. Pokud si vaše děti mezi sebou z nějakých důvodů nebudou rozumět ani ve vyšším věku nebo dospělosti, nic s tím nenaděláte.
Vzájemný respekt a základní pravidla toho, jak se v rodině k sobě chováme, se naučit dají. Vaše děti spolu nemusí trávit každou volnou chvilku, ale měly by si v dospívání i dospělosti umět projevit slušnost a úctu. Měly by vědět, že se na sebe mohou spolehnout – že tu pro sebe budou, když bude potřeba.
Protože pokud jim ukážete, že rodina drží při sobě, přijmou to jako samozřejmost. A podle toho se pak budou chovat.
Ještě zapeklitější vztahy jsou pak mezi sourozenci, jež mají společnou jen matku nebo otce. Nevlastní brácha, nevlastní táta, nevlastní máma… Děti ve stínu sourozenců z druhého manželství
