Svět plný jedináčků. Jsou to opravdu rozmazlení sobci, nebo je to naopak těžký úděl?

Bylo by laciné tvrdit, že za trendem jednoho dítěte stojí lenost a nechuť slevit ze svého pohodlí. Spíše se otevírá otázka, jestli je současný svět vůbec dětem nakloněný a nepohlíží na ně jen jako na budoucí daňové poplatníky nebo vojáky.

Vlna jedináčků přitom není žádná novinka. Ženy se otěhotnění bránily během hospodářských krizí, válek, při revolučních změnách. Jak ale roli jedináčka vnímají samotné děti? Vysloužilý agent 007 James Bond čili herec Pierce Brosnan se narodil 16. května 1953 jako jediné dítě zdravotní sestry May Smith a tesaře Thomase Brosnana. O tom, jaké bylo nemít sourozence, rezolutně prohlásil: „Moje dětství bylo docela osamělé!“ Sám si pro jistotu pořídil dětí hned pět. „Ptáte se, zda jedináčci trpí tím, že jsou jedináčci? Ano, někdy trpí. Zároveň ale musíme přiznat i to, že sourozenci zase někdy trpí tím, že mají sourozence,“ píše psycholog Tomáš Novák v knize Sourozenecké vztahy.

Sobečtí, sebestřední, nedokážou fungovat týmově. Oblíbené nálepky, ke kterým se dá říct jen, že záleží na výchově. S tím sobectvím to ale často bývá přesně naopak. Rodiče jedináčka v zesílené snaze, aby ho nerozmazlili, jej naopak cepují. „Sílu předsudků jsem si nedávno uvědomila na hřišti, kam jsem vyrazila s kamarádkou,“ říká osmatřicetiletá Veronika. „Obě máme tříleté dcerky. Seděly jsme u pískoviště a v tom přiběhl cizí chlapeček a chtěl půjčit od mé Klárky kyblíček. Ta mu ho dát nechtěla a vehementně si kyblíček bránila. V tom k nim přiběhla kamarádčina Barunka a podala chlapečkovi ochotně ten svůj. Maminky sedící poblíž měly hned jasno. Moji Kláru okomentovaly: ‚Klasika, typický jedináček!‘ S kamarádkou jsme se jen na sebe pobaveně podívaly. Všechny ty amatérské dětské psycholožky byly vedle jak ta jedle. Moje Klárka má dva starší bratry. Jedináček je Barunka, která se o kyblík s tím cizím chlapečkem ochotně podělila.“

Maminka Jana má zase jiné zážitky. Když byla dcera malá, vytáčela ji oblíbená, rozšířená hláška „Jedno dítě, žádné dítě“, kterou se oháněly matky dvou a tří. „Moje Kristýna byla neklidné, nespavé dítě. Byla jsem z ní naprosto vyřízená. Navíc jsem neměla žádné babičky a manžela věčně v práci. Až později se ukázalo, že Kristýna potřebuje bezlaktózovou dietu, proto tolik brečela. Byla jsem na tom hůř než dnes už bývalá kamarádka Marie s třemi dětmi. Kolem ní ovšem skákala její matka, tchyně i bezdětná teta. Marie ovšem měla auru zasloužilé mámy početné rodiny, které se musí pomoct, aby nepadla. Já byla podle ní rozmazlená. Jednou mi Marie řekla: ‚Co pořád máš? Jedno dítě dá každý s prstem v nose.‘ Pak si ty její ratolesti babičky rozebraly na celé prázdniny, aby si chudinka odpočinula. To už jsem vypěnila a řekla jí, ať se jde bodnout.“

Psycholog Tomáš Novák podotýká, že se na jedináčky upínají veškeré naděje i ambice rodiny. Sice je sám na dědictví, ale i na případnou péči o rodiče, když už nemohou. Často se odmala pohybuje výhradně mezi dospělými. Ve společnosti dětí je pak „jiný“, přemoudřelý, nejistý, nudící se. Když zemře, rodina rázem přichází o všechno. Ale také podle Nováka svou výjimečností v rodině podněcuje rodiče k investicím - a tím nemíní tuny drahých hraček, ale především čas nebo peníze, za které lze pořídit lepší vzdělání. „Soustředěný zájem okolí může u takového dítěte podněcovat i patřičnou ctižádost. Pak už záleží jen na něm, jak jedináček své výhody využije a v co je promění,“ uzavírá psycholog.

Starší brácha na výsluní, mladší ségra může všechno? Pořadí sourozenců často ovlivní váš život