Článek
Nečekejte, že vaše ratolesti začnou poklízet jen tak „samy od sebe“. „Vnitřní motivace k úkolům, které dětem nepřinášejí vnitřní radost, se vyvíjí až ve věku okolo deseti až dvanácti let. Chtít po menších dětech, aby si samy od sebe uklidily, je v podstatě utopie,“ vysvětloval rodičům profesor Radek Ptáček, přední dětský psycholog. Je to tedy jen na vás. A ptáte-li se, kdy se do toho pustit, odpověď zní: „Včera bylo pozdě!“ S postupným učením je dobré začít, sotva dítě začne chodit. Tak se pro něj úklid může stát běžnou součástí života.
Dopřejte batolatům radost pomáhat
Batolata s radostí a chutí opakují vše, co vidí u dospělých. Není tedy vůbec dobré je od činností v domácnosti odhánět, protože bez jejich „pomoci“ jdou lépe od ruky. Důležité je malým dětem umožnit podílet se na pracích doma, jakmile o to projeví zájem. A že to hned neudělají na jedničku s hvězdičkou? To není důležité. Nejde o výsledek, ale o samotný proces učení!
- Dobře funguje metoda dohody: Ty uklidíš tři hračky, já také tři, nebo ty uklidíš autíčka a já kostičky. Zásadní je, aby se úklid stal rutinní záležitostí. Malé děti rutinu, řád a opakování milují a rády vykonávají určité kroky ve stanoveném sledu.
Dětem ani nenaznačujte, že je úklid něco nepříjemného. Naopak, je to běžná věc, která může být místy i zábavnáFoto: Natalya Stepowaya, Shutterstock.com
Udělejte z úklidu běžnou činnost
Tímto způsobem je možné postupně přidávat jednotlivé úkoly a dítěti pak ani nepřijde, že by byl úklid něco otravného a „navíc“. Bude pro něj docela normální, že po snídani opláchne hrneček a talíř, a když odchází z bytu, vezme s sebou odpadky… Úkoly se samozřejmě postupem let mění.
- Zásadní přitom je potomky do ničeho nenutit „na sílu“. Právě nátlak rodičů je podle Martiny Holcové, autorky knihy Uklidím, až děti vyrostou, to, co malým členům rodiny na úklidu vadí nejvíc. Doma totiž pak při práci nepanuje příjemné klima a děti si s činností spojí negativní emoce.
Vytvořte přátelskou atmosféru
I během uklízení se dá vytvořit hezké ovzduší. Nejlépe tak, že se do této činnosti pustí všichni pospolu. Můžete pustit oblíbenou hudbu či audioknihu, anebo si povídat, co jste za poslední dobu zažili. Musíte si také uvědomit, že každý má jinou míru toho, co už vnímá jako nepořádek a co ještě ne.
„Jsou děti, kterým je v určitém nepořádku dobře. Je to jejich svět, kousek jejich vlastního prostoru. Zkuste jim třeba vysvětlit, že když budou hračky na svém místě, lépe a rychleji je pak samy najdou při příští hře,“ radí socioložka Jana Šiborová na svém webu Školka-online.
- Podstatné je potomkům konkrétně ukázat, co se po nich chce a jak má vypadat kýžený výsledek. A také je jednotlivé činnosti naučit. Povel „Ukliď si pokojíček!“ si totiž každý vyloží po svém, případně dítě vůbec netuší, kde začít a jak pokračovat...
Naučte ratolesti třídit věci
Pamatujete si z dětství, že úklid býval něco otravného, co se často bralo jako trest? A někde dokonce padaly facky, když nebyl řádně setřený prach… Tohle svým dětem určitě dělat nechcete. Naučte je už v raném věku třídit věci a těch nepotřebných se zbavit tak, aby měly ony samy podíl na rozhodování. A nekárejte je, když úklid není dokonalý. Vždyť chybami se člověk učí…
