Když si matka s dítětem vymění buňky… Fetomaternální mikrochimerismus může mít vážné důsledky!

Devět měsíců poskytuje matka ve svém lůně domov plodu, který postupně roste a zraje v jejího potomka. Tak mimořádné spojení nemůže zůstat bez následku. Jedním z takových tajemných důsledků mimořádného propojení matky a dítěte během těhotenství je i jev známý jako fetomaternální mikrochimerismus.

Fetomaternální mikrochimerismus je jev, při němž během těhotenství dochází k obousměrné výměně buněk mezi matkou a dítětem. Tyto buňky jsou schopny procházet placentární bariérou oběma směry – buňky matky vstupují do krevního oběhu plodu a naopak, buňky plodu vstupují do krevního oběhu matky. Buňky dítěte přítomné v matčině těle se označují jako buňky fetální, buňky matky v těle dítěte jako buňky maternální. Zajímavé je, že část těchto buněk přetrvává v těle obou jedinců po celá desetiletí po porodu, což znamená, že matka a dítě zůstávají určitým způsobem propojeni ještě dlouho po ukončení těhotenství.

>>>Placenta: Životně důležitý orgán, který zajišťuje zdravý vývoj plodu během těhotenství

Tento buněčný „dialog“ má významný dopad na imunitní systém matky. Protože plod sdílí pouze polovinu genetické informace matky, je z hlediska její imunity částečně cizorodý. Aby nedošlo k jeho odvržení, musí se během těhotenství imunita matky přizpůsobit. Dochází k přenastavení rovnováhy imunitní odpovědi – zejména k posunu aktivity T-lymfocytů z typu Th1, který zajišťuje buněčnou imunitní reakci, na typ Th2, podporující protilátkovou odpověď a imunitní toleranci. Tento posun zajišťuje, aby matčin imunitní systém plod neidentifikoval jako „nepřítele“. Současně výměna buněk mezi matkou a plodem tuto toleranci posiluje – fetální buňky mohou působit jako jemný, trvalý podnět, který imunitní systém vede k přijetí plodu.

Tyto imunologické změny mají v praxi rozmanité důsledky. U některých žen dochází během těhotenství ke zlepšení projevů autoimunitních onemocnění, například některých forem onemocnění štítné žlázy či revmatoidní artritidy. Po porodu se však imunitní systém postupně vrací do původního stavu a potíže se často znovu projeví, někdy i s větší intenzitou. Naopak u jiných žen mohou být těhotenské změny spouštěčem alergických reakcí, kožních onemocnění, svědivých vyrážek, kopřivky či ekzému.

>>>Poruchy štítné žlázy trápí hlavně ženy a nevyhýbají se ani mladším lidem

Specifickým případem imunologické interakce mezi matkou a plodem je takzvaná Rh inkompatibilita (Proč musíte znát svou krevní skupinu?). Pokud je matka Rh-negativní a plod Rh-pozitivní, mohou se fetální červené krvinky s Rh faktorem dostat do krevního oběhu matky. Ta na ně reaguje tvorbou protilátek proti Rh pozitivním krvinkám. Tento proces může při opakovaném těhotenství vést k hemolýze červených krvinek plodu (rozpad červených krvinek provázený uvolněním krevního barviva — hemoglobinu do okolní plazmy nebo tkání), k rozvoji anémie a v těžkých případech až k hydropsu plodu. (Jde o závažný stav, při němž se v těle nenarozeného dítěte hromadí nadměrné množství tekutiny, například pod kůží, v břišní dutině nebo kolem srdce a plic. Nejčastěji vzniká v důsledku těžké anémie, která vede k selhávání oběhového systému plodu, a je proto život ohrožující). Z tohoto důvodu se Rh-negativním ženám podává kolem 28. týdne těhotenství, po porodu Rh-pozitivního dítěte, po potratu či ztrátě plodu preventivně anti-D imunoglobulin. Ten zabrání tomu, aby si matka vytvořila paměťové protilátky, které by v následujícím těhotenství mohly plod ohrozit od samého počátku.

Fetomaternální mikrochimerismus má rovněž potenciál ovlivnit procesy opravy tkání a regenerace. Bylo prokázáno, že fetální buňky se mohou začlenit do různých tkání matky, například do štítné žlázy, slinných žláz či kostní dřeně, a podílet se na jejich obnově. Současně se ale tyto buňky dávají do souvislosti i s rozvojem některých autoimunitních onemocnění nebo nádorových procesů. Podobně i materiální buňky, včetně T-lymfocytů a kmenových buněk, mohou zůstat v tkáních potomka a ovlivňovat vývoj jeho imunitního systému.

Praktickým využitím znalostí o přítomnosti fetálních buněk v krvi matky je moderní metoda prenatální diagnostiky známá jako NIPT (Non-Invasive Prenatal Testing). Ta spočívá v odběru mateřské krve a izolaci volné fetální DNA či celých fetálních buněk, které se následně vyšetřují na chromozomální odchylky, například Downův syndrom. NIPT dokáže v řadě případů nahradit invazivní metody, jako je amniocentéza, zejména pokud screeningové testy ukážou zvýšené riziko genetického postižení. Úspěšnost NIPT závisí na dostatečné koncentraci fetální DNA v krvi matky; pokud je nízká, je nutné použít invazivní odběr. Test není standardně hrazen pojišťovnou bez lékařské indikace a jeho cena se pohybuje zhruba mezi 12 a 20 tisíci korunami, avšak v indikovaných případech ho hradí zdravotní pojišťovna.

>>>Genetický NIPT test nenahradí těhotenský screening, ale umí zjistit závažné vrozené poruchy a vady

Fetomaternální mikrochimerismus představuje fascinující biologický jev, který není jen pozůstatkem těhotenství, ale má dalekosáhlé důsledky pro zdraví, imunitu i možnosti moderní medicíny. Jeho existence ukazuje, že vztah mezi matkou a dítětem není omezen pouze na období těhotenství, ale pokračuje na buněčné úrovni po celý život obou jedinců.

Odborná spolupráce s MUDr. Kristýnou Koutnou, gynekoložkou provozující soukromou praxi v Jižních Čechách