Hlavní obsah

Rozhovor s farmářkou: Jak poznat kvalitní med?

Foto: archiv

Chov hovězího dobytka má v této oblasti dlouhou tradici – po pastvinách nás prováděl ředitel Ing. Tomáš Rybníček

Zatím to vypadá, že Češi raději sní cokoli, jen aby to bylo levné. Ale prý se už blýská na lepší časy. Alespoň o tom svědčí zkušenosti, které má Andrea Pondělíčková z farmy Zelená Bohdaneč.

Článek

Farmářské trhy jsme nejprve nedůvěřivě obcházeli, pak se do nich zamilovali a v poslední době, jako bychom na nich začali hledat „mouchy“. Možná vadí, že na nich už nepotkáváme ty opravdové farmáře – a proto jsme se pro další rozhovor o dobrém a kvalitním jídle vypravili nikoli na trhy, ale přímo na jednu z farem.

Volba padla na farmu Zelený Bohdaneč, která leží asi hodinu a čtvrt od Prahy, nedaleko Zruče nad Sázavou. V tomto kraji má tradici včelařství a výroba medu a produktů z něj, chov dobytka, ale i sadařství nebo chov ryb. Ve stáčírně medu, za který dostali ocenění Regionální potravina, jsme prohlídku a povídání s Ing. Andreou Pondělíčkovou začali.

Umí si spotřebitelé vybrat kvalitní med?

„Myslím, že stále víc už tuší, že v obchodním řetězci na opravdu kvalitní med narazí výjimečně. Tam se chodí spíš za cenou, za kterou koupíte různé směsi medů s nejasným původem, s příměsí různých sirupů. Postupně učíme naše zákazníky i to, že kvalita medu se nepozná podle toho, že med teče a nekrystalizuje – právě naopak.“

A jak tedy poznám, že kupuji kvalitu?

„Jedním z vodítek je cena – příliš levné medy nemohou být kvalitní. Když dáte za půl kila kolem třiceti korun, je to podezřelé. Myslím si, že není od věci dávat přednost českému medu – tedy hledat zemi původu. Med by se také neměl ve sklenici přelévat jako voda, ale táhnout se. Případná krystalizace není na závadu. Naopak byste neměli kupovat med s jakýmikoli přísadami – cukrem, fruktózou… Na barvě medu nesejde. Nejlepší rada asi je – najděte si svého včelaře, kterému budete důvěřovat a budete se k němu vracet.“

Jsou už Češi ochotni si za kvalitu připlatit?

„Existuje stále se rozrůstající skupina lidí, kterým záleží na tom, co jedí. Ti jsou ochotni si za to i připlatit. Farmáři ale musí zohledňovat i cenu, která je přijatelná pro kraj, ve kterém jsou. Nejde se řídit podle cen v Praze. Jsme od ní relativně kousek, ale dobře vidíme, jak rozdílné možnosti tu lidé mají a co si mohou dovolit. Ovšem i tady platí, že když ochutnají, tak se prostě vrátí…“

Foto: archiv

Farma má také chov ovcí

Potvrzujete tím slova Romana Vaňka, který řekl, že kdo jednou ochutná kvalitní jídlo, těžko se vrací k horšímu…

„Přesně tak, s tím souhlasím. Lidé se postupně naučili ptát. Pokud si na farmě dají v restauraci oběd, zajímá je, jestli je to maso opravdu z těch kraviček, které vidí támhle na pastvě. Předpokládají, že všechno, co je na talíři, bude domácí. Jsou spokojeni, když to tak opravdu je.“

To je ale nekončící kolotoč…

„Záleží samozřejmě na možnostech farmy, hlavně na penězích. Můžeme si dovolit jen to, na co si vyděláme a co pak bude vydělávat dál. Nápadů je spousta, ale museli jsme se naučit dobře počítat a přemýšlet, kolik lidí máme, kolik si můžeme dovolit… Je také velmi obtížné najít kvalitní lidi, zaměstnance, kteří to nebudou brát jen jako rutinní práci, ale dají do toho i trochu srdce.“

Proč nenajdeme vaše produkty v řetězcích? Ne každý chce jezdit na farmu.

„Pro malé i větší farmy je nereálné dostat se do řetězců, protože to neutáhnou objemem výroby. Nemůžeme dělat všechno poctivě a podle klasických postupů – a přitom masově. Myslím si, že všichni farmáři jsou na tom stejně. Spoléháme na to, co funguje nejlépe – a to je osobní reference. Zákazníci si to mezi sebou řeknou, vrátí se, doporučí ostatním. Právě proto se vyplatí nabídnout i něco jiného než prodej. Nějaký druh zábavy, za kterou by mohla rodina přijet s dětmi, pobavit se.“

Foto: archiv

Výhodou je, pokud mají zákazníci šanci si produkci farmy zakoupit přímo na místě

Najdeme vás tedy na farmářských trzích?

„Považujeme to za velmi dobrou cestu. Hlavně lidé z měst se naučili na ně chodit a platit někdy nemalé peníze za pocit, že kupují potraviny od prvovýrobce. Je to jistě šance, jak se dostat trochu do povědomí lidí. Jezdili jsme také na trhy v okolí. Z Prahy jsme odešli, protože vyhláška zakazuje prodávat tvrdý alkohol – čili i naši medovinu a likéry. Bez nich se nám ale nevrátí náklady za pronájem stánku. Takže jezdíme tam, kde už máme zákazníky, které nechceme zklamat.“

Někdy mají zákazníci dojem, že „farmářské nebo domácí“ může znamenat i „na koleně“, tedy s nižší zárukou dodržování hygienických pravidel.

„To se nemusí bát, jsme velmi dobře hlídáni hygienou i potravinářskou inspekcí. Nemůžeme si dovolit chybu, hodně bychom ztratili. Navíc při zpracování medu, pálenek, moštu i všeho ostatního je hygiena zásadní pro jejich kvalitu.“

Foto: archiv

Farma je i cílem rodinných výletů

Váš med dostal ocenění „Regionální potravina“, pomůže mu to nějak na cestě k zákazníkům?

„Jsme za tohle ocenění rádi. Uznávám ale, že spotřebitelé v tom musí mít už docela chaos – to je zdravá potravina, česká potravina, označení Klasa, regionální potravina… Kdybych se na to dívala jako nepoučený spotřebitel, tak bych už nevěděla, co je vlastně správně.“

A co tedy je správně?

„Nemohu dát univerzální návod, jen řeknu, jak jsme to udělali my – máme vlastní prodejnu a snažíme se dodávat do prodejen zdravé výživy, které si prověřují původ a kvalitu toho, co se na jejich pultech ocitne. Pokud bych tedy byla spotřebitel, kterému jde o kvalitu, pak bych asi šla tam. Nemusíte být kdovíjaký gurmán, abyste poznali rozdíl a ocenili opravdu kvalitní suroviny.“

Nakupujete potraviny na farmářských trzích, nebo na farmě? Napište nám jaké a proč – ale také proč třeba ne.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama