Článek
Vždycky jsem záviděla ženám, které mají krásně upravené nehty. Nemám na mysli žádné extrémy. Pěticentimetrové duhově třpytivé nehty některých influencerek mi připadají spíš strašidelné a vzbuzují ve mně otázku, jak si s tím proboha… (no, víte, co myslím). Záviděla jsem spíš kratší, úhledné, bezchybně nalakované nehty vzbuzující dojem, že jejich majitelka veškerý čas tráví s rukou zdobně položenou na stránce rozečtené knihy, s prsty půvabně obemykajícími ouško čajového šálku nebo se zlehka dotýkajícími jejího perlového náhrdelníku.
Moje nehty vypadají naprostou většinu času poněkud jinak. Jsou polámané, okousané, obvykle jsem ráda, když se mi podaří zpoza nich vydolovat měsíčky špíny, o níž můj děda říkal, že by se v ní daly sázet brambory. A ne, neříkám to proto, abych se trpitelsky chlubila, že pracuju rukama víc než někdo jiný. Většinu času trávím u počítače, ne na poli nebo v uhelném dole. Když jsem si nehty občas nalakovala, do dvou dnů vypadaly s ostudně oloupaným lakem ještě hůř než předtím. V nehtovém salonu jsem nikdy nebyla ze stejného důvodu, jako se někdo stydí pozvat si do bytu paní na úklid, protože má doma bordel.
Ale teď jsem se – s vidinou několika nadcházejících besed se čtenáři – přece jen rozhodla s tím něco udělat. Dcera mi půjčila LED lampu, pořídila jsem si „podkladovou bázi“, „vrchní lesk“ a několik dalších nezbytností, o nichž jsem ani netušila, že existují. Nejvíc jsem se vyřádila při výběru samotných laků, protože názvy odstínů jako „indiánské léto“, „temná dahlia“ nebo „korálový útes“ ve mně vzbuzovaly pocit, že je nutně potřebuju všechny.
Zásilku se všemi lahvičkami doprovázela knížečka s návodem k aplikaci, rozsahem připomínající ambicióznější bakalářskou práci. Procedura mě poněkud zaskočila svou složitostí i časovou náročností. Říkala jsem si: Tohle jiné ženy opravdu dělají? A pravidelně?! (Čímž jsem možná našla odpověď na otázku, proč moje nehty většinu života vypadají tak, jak vypadají.)
Ale když jsem se do toho pustila – ach! Bylo to jako něco mezi vybarvováním omalovánek a duchovním rozjímáním. Úplně nejvíc jsem si oblíbila tu část, kdy sedím s jednou rukou pod LED lampou, která vytvrzuje jednotlivé vrstvy laku, a nemůžu dělat nic. Jak osvěžující. Právě tak čas na to, přečíst si jednu báseň nebo zírat z okna na straku poskakující na zábradlí ve vnitrobloku.
Takže už vím, proč ženy s krásnými nehty vypadají tak odpočatě a vyrovnaně. Protože hodně často meditují.
