Manžel si píše s jinými muži, posílají si fotky přirození. Rozvádět se nechce, prý mi vlastně nic nedělá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, mám problém. Jsem již starší (je mi přes 70) a jsem vdaná už desítky let. Před rokem jsem zjistila, že si můj manžel píše a telefonuje s jiným mužem. Na tom by nebylo asi nic divného, kdyby šlo o normální konverzaci, ale oslovuje ho „zlato moje, miluji tě, scházíš mi…“, posílají si fotky přirození a videa sebeukájení. Zeptala jsem se ho na to, ale řekl mi, že on je bisexuál a vlastně mi nic nedělá, tak co mám.

Pravda, „nic“ mi nedělá: jemu píše „dobré ráno, zlato“ a mně, když už, odvětí pouze čau. A že by mi někdy řekl, tak jako dřív, „mám tě rád“, pohladil mě a políbil jen tak, to bohužel ne. Nabídla jsem mu rozvod. Nechci bránit jeho lásce, a i když jsem už v letech, určitě nejsem nějaká tlustá ošklivka, pořád bych ještě chtěla být milována. Rozvod odmítl s tím, že mě nechce ztratit. Chápu, má plný komfort, denně tráví na mobilu konverzací tolik času, že už se jedná o závislost. Nechápe, že mě to bolí, uráží a ponižuje. Chová se jako puberťák, se kterým není rozumná řeč, na internetu oslovuje další a další muže.

Já bohužel nemám sama kam jít a hledat si někoho, když jsem vdaná, to není můj styl. Nevidím východisko, asi nic jiného než rozchod tuhle situaci nevyřeší. Poradíte? Děkuji vám. Vlasta

Milá Vlasto, děkuju za důvěru, se kterou píšete. Věřím, že to nebylo snadné: po tolika letech manželství narazit na něco takhle bolestného, matoucího a těžko uchopitelného. A dokážu si představit, jak moc vás to zraňuje.

Nejdůležitější přitom není jeho experiment se sexuální orientací, ale především to, že by měl mít ke své ženě respekt. Měl by si uvědomit, jak se cítíte, když jste ho po celý vztah milovala (a třeba ještě milujete) a on teď tohle všechno hází do koše a vymění vás za obrazovku či monitor – a za cizího muže. A že ten cizí muž je teď ve vaší roli a užívá si manželovy něhy, city a lásku, kterou vám už dávno odepírá.

Ale pojďme si přiznat jednu věc: tady nejde o bisexuální coming out. Je to jen prachsprostý útěk před zodpovědností a důsledky. Váš muž možná opravdu chová city k mužům. Dobře. Připusťme. Ale v žádném případě to neomlouvá, jak se k vám chová. Věta „nic ti nedělám“ představuje přesně ten typ alibismu, který zraňuje nejvíc. Protože to jeho „nic“ je v tomhle kontextu všechno. Žádná láska, žádná něha, žádná úcta, žádný dotek. Po desítkách let manželství si zasloužíte mnohem víc. Přinejmenším otevřenost a chlapský postoj partnera, kterému jste obětovala velkou část života.

Nabídla jste mu jednoduché a důstojné řešení: rozvod. A on odmítl. Ne protože vás tolik miluje, ale protože je mu v jeho „komfortní zóně“ dobře. Chtěl by si vás nechat jako jistotu a k tomu mít druhý život (online) jako vzrušení. To je ale rovnice, která dlouhodobě nemůže fungovat. A vy to cítíte správně.

Vaše otázka by ale neměla znít „co s ním“, ale hlavně: „Co se mnou?“ A to je ten klíč. Ve svém dotazu poměrně silně formulujete hlavní myšlenku, která vám prochází hlavou. Necítíte se na odpis, necítíte se bez hodnoty, chcete žít a ne dožít. Stále máte dost síly na to, abyste žádala od života ty základní věci. Toužíte po obyčejné blízkosti, po doteku a lásce. Je přece mnohem snazší žít, když víte, že vás má někdo rád. Všechno, co popisuji, není definice slabé zklamané ženy. Naopak, obdivuji vaši životní sílu a radím, abyste ji teď použila ve svůj prospěch a myslela hodně na sebe.

Poslední rada se bude týkat způsobu komunikace, který byste měla použít, až si s  manželem budete chtít promluvit. Starší muži se často stávají mrzutými. Jsou nespokojeni s tím, že ztrácí sílu, že už nejsou obdivováni, že už nejsou schopni „ulovit mamuta“ a hrdě ho předložit své ženě… Jsou často se svými myšlenkami sami, protože byli vychovaní určitým stylem. Chlapi přece nepláčou, chlapi nepřiznávají slabosti, chlapi si kráčí svým životem sami a nikdo je nedonutí, aby se otevřeli a ukázali svou citlivou stránku.

Nevím, jak jste spolu po celou dobu komunikovali, ale jedno je jisté. Z nějakých důvodů se váš partner necítil komfortně, něco hledal a jeho uzavřenost ho dovedla až k té poslední zradě, se kterou si asi ani sám neumí poradit. Když na něho teď nastoupíte s kritikou, velmi pravděpodobně se stáhne a uzavře ještě víc. Uvnitř je pravděpodobně malý zranitelný chlapeček, který si se svým životem sám neumí poradit.

Proto doporučuji, abyste během té „promluvy“ zkusila zaujmout postoj, který mu neumožní se uzavřít a z konfliktu utéct. Buďte trpělivá, nesuďte ho a dejte mu šanci vysvětlit, jak se poslední dobu cítil a proč se s vámi o tom nebavil. Jestli se styděl, což je velmi pravděpodobné, bude mu trvat, než se bude cítit bezpečně a řekne vám, co se v něm odehrávalo.

Zahrajte si hru, v níž si slíbíte, že nebudete hodnotit jeden druhého, ale každý si bez přerušování řekne, co chce. Když to vyjde, možná budete překvapená, že se v bezpečném prostředí konečně otevře. Ostatně kdy, když ne teď. Požádejte ho, aby si pak v klidu vyslechl, jak se cítíte vy. Pak nechte myšlenky uzrát. Jestli se něco v jeho postoji změní, můžete na tom začít pracovat. Pokud ne, měla byste konat.

Na závěr vám chci říct jedno: Vlasto, víte, co je z vašeho dopisu slyšet nejvíc? Není to zoufalství, ale odvaha. Vaše bolest je sice intenzivní, ale vás to nepoložilo. A to je ten největší dar, který si teď můžete chránit. Buďte silná.