Je z vás jen odpadkový koš na problémy? Co dělat, když vás kamarádka emočně vyčerpává

Být druhému oporou je nedílnou součástí každého přátelství. Co ale dělat ve chvíli, kdy se z rozhovorů s kamarádkou stává nekonečný a vyčerpávající proud stížností? Být dobrou kamarádkou neznamená obětovat vlastní pohodu a nastavení zdravých hranic tak může vztah spíš zachránit než poškodit.

V roli „emocionálního hromosvodu“ se ocitnete, ani nevíte jak. Každý má nějaké starosti a je přirozené se svěřit a vypovídat. Ovšem lidé, kteří neustále jen naslouchají, utěšují a radí, zatímco jejich vlastní potřeby zůstávají stranou, to mají těžké a svou dobrotu a empatii často odnesou vlastní špatnou náladou. Dlouhodobě nevyvážené kamarádství může vést až k frustraci či psychickému vyčerpání.

Jenže říct kamarádce, že už vás její litánie unavují, není zrovna lehké… Kdy je nejvyšší čas se ozvat? „Pokud se ve vztahu začne dít něco, co je vám nepříjemné, často to poznáte – kamarád vás začne rozčilovat, začnete se mu vyhýbat nebo se cítíte zahlcení,“ vyjmenovává psycholožka a psychoterapeutka Julie Janošíková z platformy Terapie.cz. A doporučuje, že v takové chvíli je důležité postarat se i o sebe. Jak to udělat co nejlépe?

Klíčem k řešení není kamarádku odmítnout, ale naučit se citlivě vymezit hranice, které vás ochrání a zároveň dají vztahu šanci fungovat zdravěji. „V každém vztahu, i v tom kamarádském, se vyplatí být autentický. Právě to umožňuje navázat skutečnou blízkost a otevřenost,“ říká psycholožka.

Vymezit hranice v přátelství přitom neznamená být necitlivý ani odmítavý. Jak odborníci upozorňují, dlouhodobé jednostranné „vylévání“ problémů může vést k emočnímu vyčerpání a postupnému ochlazení vztahu. Zdravé hranice naopak pomáhají přátelství udržet, protože dávají jasně najevo, kolik podpory jste schopni poskytovat. Důležité je si uvědomit, že nejste terapeut a že i nejvyšší míra empatie má své limity.

Vždy máte možnost otevřeně sdílet své pocity, aniž byste druhého hodnotili či shazovali. Julie Janošíková uvádí, že je vždy lepší mluvit o sobě a svém prožívání než hodnotit druhého. Rozdíl mezi „Už to nemůžu poslouchat“ a „Je toho na mě teď moc“ je zásadní. „V druhém případě totiž chráníte své hranice, aniž byste vztah ohrožovali,“ vysvětluje psycholožka.

Ideální je mluvit otevřeně, klidně a bez obviňování. Místo kritiky je vhodné popsat vlastní pocity a potřeby. Můžete třeba říct: „Vím, že toho teď máš hodně, ale potřebovala bych dnes mluvit o něčem jiném, už je toho na mě moc.“ Pomáhá také změnit formu setkávání nebo rozhovorů, tak aby se netočily jen kolem problémů, a v případě potřeby kamarádku jemně nasměrovat k jiné formě podpory.

Psycholožka Julie Janošíková dále doplňuje, že získat v bezpečném kamarádském vztahu zpětnou vazbu může být velmi přínosné. Pomůže to nahlédnout na věci z jiné perspektivy – a právě to dokáže přátelství prohloubit a přispět k jeho větší opravdovosti.

Někdy se ovšem stává, že lidé zpětně obviňují toho, kdo vymezení stanovil, ze sobectví a necitlivosti. Dokonce mohou zkoušet vyvolávat ve vás pocit viny nebo vás emocionálně tlačit zpět do starých vzorců. V takovém případě je vždy dobré si uvědomit, že hranice nejsou trest, ale nástroj, který chrání obě strany.

Mám ji ráda, ale někdy je nesnesitelná! Co s kamarádkou, která vás jen využívá? Naučte se bránit