K psychologovi mě nedostaneš! Jak přesvědčit partnera, aby s vámi šel na terapii?

Klasická situace: Žena by ráda nesoulad ve vztahu řešila, klidně i s odbornou pomocí, muž to odmítá. Tohle si přeci dokážou vyřešit sami… Samozřejmě to může být i naopak, každopádně pokud se jeden z páru staví na zadní a odmítá problémy řešit, jde o klasickou patovou situaci, ze které nevede cesta ven. Existuje vůbec nějaký způsob, jak nespolupracujícího partnera přesvědčit, aby s vámi zašel na terapii?

Základní pravidlo zní: podpora ano, nátlak ne. „Respekt k tomu, co druhý chce a nechce, je základ fungujícího vztahu,“ vysvětluje psychoterapeut Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz. A dodává, že jedna z nejhorších vět, které můžete říct, je: „Měl bys jít k psychologovi.“ „To zní jako rozsudek. Lepší je mluvit o tom, jak situaci vnímáte a jak se cítíte vy,“ doporučuje odborník. A navrhuje říct například: „Všiml/a jsem si, že jsi poslední dobou smutný/á. Jak se vlastně cítíš?“ Tímto způsobem nehodnotíte, ale zajímáte se. A to je obrovský rozdíl.

Velmi důležité je také vhodné načasování. Takto citlivé téma nemůžete na partnera jen tak vybafnout, chce to najít si klidnou chvíli a bezpečný prostor. „Pokud je doma napjatá atmosféra, může být lepší promluvit si třeba na procházce, v autě nebo u kávy. Když se lidé cítí ohrožení, těžko přijímají něco nového,“ upozorňuje psychoterapeutka Monika Struhárová z psychoterapeutické platformy Hedepy.

Párová terapeutka Sue Johnson, autorka knihy Držme se pevně, přirovnává partnerský vztah k pohybu na visutém laně. Emočně jsme k sobě navzájem velmi citliví, a pokud nás zachvátí panika, stahujeme se, nebo naopak svíráme partnera v křečovité snaze udržet blízkost. „Když jsme spojeni, vyvažujeme jeden druhého. Jsme v citové rovnováze. Zánik partnerství nezačíná konfliktem, ale tím, že jeden na druhého přestáváme emočně reagovat. Konflikt přichází později,“ vysvětluje Johnson.

Příklad? To, co vypadá jako hádka o hloupost, je často důsledek dlouhodobého odpojení a nenaplněných potřeb. „Párová terapie pak může pomoci znovu naladit společný rytmus. Učí vás kroky. Tancovat ale už musíte vy sami,“ říká Monika Struhárová.

Pokud cítíte, že by vám oběma pomohlo promluvit s někým nestranným a zkušeným, ale při pokusech nadhodit párovou terapii jen narážíte na odmítání, zlehčování či bagatelizaci, je tu vždy šance zkusit to nejprve sami. „Je zcela přirozené, když si jeden z partnerů není jistý, nebo se návrhu brání. Přesto platí, že aby terapie měla šanci být účinná, je potřeba vzájemná shoda. Párová terapie totiž není jednostranná oprava nefunkčního vztahu – je to prostor, ve kterém se učíme nový druh spolupráce. A někdy to vede ke sblížení, jindy k respektujícímu rozchodu. Obojí může být cenné,“ osvětluje Monika Struhárová.

„Změnit názor na terapii chce čas. Partner může vytvořit prostředí, kde je v pohodě mluvit o duševním zdraví, ale tlačit na to nejde. Každý si musí k rozhodnutí dojít sám,“ dodává Pavel Pařízek. Často pomáhá, když partnerovi nadhodíte nějaký dobrý příklad z okolí, komu terapie pomohla. To vydá za dlouhé přesvědčování. „Pravidelně se setkávám s páry, které přicházejí ještě dřív, než problémy vůbec naplno propuknou. Přicházejí s jasným záměrem: naučit se spolu komunikovat, lépe se poznat, vyhnout se slepým uličkám. Uvědomit si, jak vztahová vazba z dětství a traumata ovlivňují naše vztahy v dospělosti,“ vyjmenovává párová terapeutka Monika Struhárová. S tím, že podívat se na to, co je ve vztahu zdravé a na co se dá navázat, je vždy přínosem.

Nebylo by mi lépe samotné? 6 otázek, které vám napovědí, jak na tom váš vztah opravdu je