Monika Leová: Po narození dítěte se milostný život změní. Já po porodu potřebovala hodně času

Monika Košínová Leová zanedlouho oslaví 35. narozeniny a patří mezi hrstku královen krásy, které nezůstaly jen u modelingu. Bývalá Česká Miss Earth roku 2013 několik let moderovala na televizní stanici Prima odpolední zprávy a poté, co se jí narodila prvorozená dcera, začala na instagram natáčet vtipná videa. Svou autentičností a smyslem pro sebeironii si brzy získala tisíce sledujících, především z řad žen – matek. Monika totiž (mnohdy doslova) odhaluje mateřství in natura. A přesně to na ní její fanynky oceňují nejvíc.

Patříte mezi influencerky, které se nestydí ukázat realitu života bez příkras a filtrů. Chce to hodně odvahy, nebo toužíte být prostě jen autentická a odlišovat se od všech těch dokonalých supermanek?

Myslím, že je to hlavně o autenticitě. Upřímně, já ani neumím dlouhodobě hrát něco, co nejsem. Samozřejmě občas člověk váhá, jestli něco sdílet, ale zjistila jsem, že právě ty nejméně dokonalé momenty mají u lidí největší odezvu. A navíc si myslím, že ženám už trochu dochází trpělivost s dokonalými životy z instagramu. Realita je totiž mnohem zábavnější.

Jaké vaše video zaznamenalo největší úspěch?

Paradoxně to nejsou většinou ta, na kterých strávím nejvíc času. Největší úspěch mívají videa z našeho běžného rodinného života, kdy se v nich ostatní rodiče poznají. A samozřejmě videa s mým mužem Martinem, protože ten bývá často větší hvězda než já.

Musíte ho k nim přemlouvat, nebo do toho jde dobrovolně?

Zcela dobrovolně, navíc mu to na kameře moc sluší a je v tom někdy daleko víc doma než já. Občas se v komentářích sledující podivují, jak jsem ho k některým srandovním videím přemluvila, a pravda je většinou ta, že je vymyslel on. Martin je neskutečně kreativní a jsem ráda, že máme stejný smysl pro humor.

Dá se influencerstvím uživit?

Dá, ale není to tak jednoduché, jak si někteří myslí. Je za tím hodně práce, organizace a hlavně schopnost dlouhodobě tvořit.

Sledujete nějaké trendy či vychytávky v oboru?

Sleduji, ale nesnažím se za každou cenu naskakovat na všechno. Když člověk dělá něco jen proto, že je to trend, bývá to poznat. Občas se ale necháme inspirovat, ale pak se to snažíme trošku přetvořit a vylepšit. Baví mě profily, kde člověk vidí skutečný život, humor a trochu sebeironie. Mám ráda lidi, kteří jsou autentičtí a stejně jako my se neberou moc vážně.

Na sítích jste se nebála ukázat svoje tělo po porodu. Kvitovaly vaše sledující z řad maminek odvahu ukázat se „in natura“?

Docela mě překvapilo, kolik pozitivních zpráv jsem obdržela od žen, které mi děkovaly, že vidí i normální poporodní tělo. Přitom by to vlastně mělo být úplně normální. Tělo dokázalo vytvořit člověka, tak si zaslouží respekt, ne kritiku.

Otevřeně jste přiznala, že po porodu dostane co proto nejen ženské tělo, ale i milostný život. Můžeme se u tohoto tématu trochu zdržet?

Určitě můžeme. Myslím, že je důležité o tom mluvit, protože spousta párů zjistí, že realita po narození dítěte je úplně jiná, než si představovali. Věřím, že zdaleka nejsme sami, komu se milostný život změnil. Já osobně potřebovala po porodu čas – hooodně času.

>>> Každá druhá žena ztrácí chuť na sex, ale stydí se to přiznat. 6 nejčastějších důvodů, od mládí do přechodu

Co nejvíc jste doma v této oblasti řešili?

Asi kombinaci všeho. Fyzickou únavu, hormonální změny, psychiku i fakt, že najednou člověk funguje hlavně jako rodič. Když se neustále staráte o děti, romantika bývá někde hodně vzadu v seznamu priorit.

Dokázal toto všechno váš muž pochopit?

Myslím, že ano. Samozřejmě muž nikdy nezažije porod ani všechny hormonální změny, které žena po porodu prožívá. Ale snažil se mě pochopit a respektovat moje tempo, za což jsem mu vděčná. Na druhou stranu jsem si uvědomovala i to, že on má své potřeby a že ta změna nebyla jednoduchá ani pro něj.

Kdy se situace zlepšila?

Mně přijde, že se to trošku zlepšilo, když jsem skončila s kojením. Vrátila se mi menstruace a už jsem si nepřipadala jako stroj na výrobu mléka. Ale upřímně, pořád se učíme hledat rovnováhu mezi rodičovstvím, prací a partnerským životem.

S manželem jste spolu 16 let. Co krize, vyhýbají se vám, nebo už vám do života nějaká přiletěla?

Kdybych tvrdila, že za 16 let žádná krizička nepřišla, tak bych lhala. Každý vztah si něčím projde. Větší krize se nám ale naštěstí vyhýbají.

Co je pro vás ve vztahu nezbytné?

Komunikace a humor. Když si spolu dokážete povídat a zároveň se zasmát i v náročných situacích, máte napůl vyhráno.

Jste mámou dvou dětí. V čem vás mateřství změnilo?

Asi ve všem. Najednou člověk neřeší jen sebe. Spousta věcí, které jsem dřív považovala za důležité, dnes řeším mnohem méně. Akorát jsem si myslela, že bude výchova dětí a rodičovství obecně o dost jednodušší. Stále hledám v tom nepřeberném množství nějaký univerzální návod, ale ten asi neexistuje, protože každé dítě je jiné. Tak to bude ještě sranda.

V čem jsou děti vaší věrnou kopií?

Mia po mně zdědila tvrdohlavost, což je občas náročná kombinace, protože když se potkají dvě tvrdohlavé ženy, bývá doma veselo. Maxík je zase hodně společenský a usměvavý. Ještě je ale brzy něco hodnotit, jsou to děti, které mají nálady dost nahoru a dolů. Já jen doufám, že se nám z nich podaří vychovat laskavé a slušné lidi.

Žárlí na sebe?

Docela dost. Namlouvám si, že sourozenecká rivalita je úplně normální. Jednu chvíli jsou nejlepší kamarádi, objímají se a hrají si spolu, a za pět minut řeší spor století.

V nějakém rozhovoru jste zmínila, že toužíte po třech potomcích. Platí to pořád?

Touha tam pořád je, ale určitě ne hned. Chceme se teď Miušce a Maxíkovi hodně věnovat a užít si období, kdy jsou ještě malí. Až trochu povyrostou, možná zkusíme štěstí a pořídíme si benjamínka. Ale samozřejmě uvidíme, co nám život přinese.

Umí děti vietnamsky?

Bohužel ne, ani já sama totiž vietnamsky moc neumím. Snažíme se je ale s vietnamskou kulturou seznamovat jinak – pár tradicemi nebo skrze jídlo, což funguje velmi dobře. Miunka třeba umí názvy jídel, což je super začátek její vietnamské slovní zásoby, ne?

Zcela nepochybně. Navštívili jste už coby rodina váš rodný Vietnam?

Tak napůl. Miuška s manželem ano, Maxík byl v té době ještě v bříšku. Já jsem měla asi největší radost z toho, že se tam po třinácti letech našeho vztahu konečně podíval Martin. Vždycky o Vietnamu vyprávěl, jako kdyby tam byl minimálně třikrát, zná jídlo, zvyky, ale ve skutečnosti tam nikdy nebyl. Takže bylo na čase.

Jak se jim tam líbilo?

Bylo to krátké, ale intenzivní. Miuška byla ještě hodně malá, moc si z toho nepamatuje. Martin si to ale užil maximálně. Miluje vietnamské jídlo, takže byl v gastronomickém ráji. A moc se mu líbila i tamní atmosféra a energie lidí.

Jak funguje výchova dětí ve vietnamských rodinách?

Vietnamští rodiče často vedou děti k pracovitosti a zodpovědnosti od malička. Není výjimkou, že děti pomáhají v rodinném podnikání. Je to součást toho, jak rodina funguje jako tým. My jsme tak vyrostli a naučilo mě to vážit si práce a uvědomit si, že nic nepřijde samo. Na druhou stranu si myslím, že dnešní generace rodičů, ať už českých nebo vietnamských, hledá trochu větší rovnováhu mezi disciplínou a volností. Alespoň my to tak máme.

Váš tatínek vlastní v Česku vietnamskou restauraci. Vy sama ji označujete za druhý domov. Jak tomu mám rozumět?

Druhý domov to je, protože tam trávím hodně času. Zjistila jsem, že mám ráda kontakt s lidmi, ruch restaurace i ten pocit, když host odchází spokojený. Je to úplně jiný svět než sociální sítě nebo práce v televizi. Obsluhovat a lítat po restauraci je skutečně něco, co mě velmi baví a naplňuje.

Asijská kuchyně je u nás hodně oblíbená. Máte ráda vy pro změnu tu českou?

Rozhodně. Miluju vietnamskou kuchyni, ale stejně tak ráda si dám kuře na paprice, rajskou nebo poctivý český vývar. Myslím, že je v tomhle krásný mix obou kultur. Když chci něco lehkého, zvolím Vietnam, když mám pořádný hlad, s radostí si dám výpečky se zelím a knedlíky. Mňam!

Po vašem úspěchu na soutěži krásy jste se dala na moderátorskou dráhu. Jak na ni vzpomínáte?

Moc ráda. Byla to skvělá zkušenost. Naučila mě vystupovat před lidmi, reagovat pod tlakem a nebát se nových výzev. Když se dnes podívám na své první moderátorské počiny, tak se trochu usmívám, ale zároveň jsem za tu zkušenost nesmírně vděčná. Otevřela mi spoustu dveří a posunula mě dál nejen pracovně, ale i lidsky.

Nevyslechla jste si tehdy nějakou narážku na váš orientální zjev?

Samozřejmě ano. Občas to byly nevinné poznámky, jindy méně příjemné komentáře. Neříkám, že mě to nikdy nezamrzelo, ale snažila jsem si to nebrat jako něco, co mě definuje. Vždycky jsem si říkala, že je mnohem důležitější, jak svou práci odvádím, než to, jak vypadám.

Dnešní adeptky na královnu krásy se už netají estetickými úpravami. Jak se na tento trend díváte?

Každý by měl mít možnost rozhodovat o svém těle. Nemám potřebu nikoho soudit. Jen bych byla ráda, kdyby se neztrácela přirozenost a rozmanitost. Přijde mi škoda, když začnou všechny účastnice vypadat stejně. Krása byla vždy zajímavá právě tím, že je různorodá.

Kdyby jednou přišla dcera s tím, že chce být Miss, podpořila byste ji?

Rozhodně. Ne proto, aby vyhrála soutěž krásy, ale aby si vyzkoušela něco nového a získala zkušenosti a sebevědomí. Sama vím, kolik mi soutěž dala. Mimo jiné i kamarádky na celý život. Zároveň bych jí ale připomínala, že její hodnota nikdy nestojí na tom, jak vypadá nebo kolik získává hlasů od poroty. Nejdůležitější by pro mě bylo, aby to byla její vlastní volba a ne snaha splnit očekávání někoho jiného.

Český půvab nezná hranice! Naše Miss nejednou okouzlily celý svět