Mladí Češi se do manželství nehrnou. Za rekordním úbytkem svateb jsou peníze i strach ze závazků

Data Českého statistického úřadu mluví jasně – sňatek uzavírá stále méně lidí. Dlouho byl svatebně nejchudším rokem rok 2013, kdy si ano řeklo jen 43 499 párů. A rok 2024 pak byl se 44,5 tisíci uzavřených sňatků na druhém místě tohoto smutného žebříčku.

Loňský rok ale ukázal, že se situace rozhodně nelepší, ba naopak. V roce 2025 totiž manželství uzavřelo jen 42 548 párů, což je v tuto chvíli nejnižší počet svateb v tomto století.

A my bychom se měli ptát, proč…

Obzvlášť starší generace nejčastěji mluví o tom, že za všechno může přemíra liberalismu. V oblasti lásky povoleno tolik věcí…

Dnes spolu můžou spokojeně žít dvě ženy či dva muži, a nebýt ve třiceti vdaná neznamená, že jste stará panna, o kterou nikdo nestojí. Bydlení s partnerem jen tak na psí knížku není ostuda a když se vám narodí nemanželské dítě, není z něj parchant na okraji společnosti.

To ale nejsou věci, nad nimiž bychom měli lomit rukama. Společnost díky tomu totiž „produkuje“ mnohem méně nešťastných, ze společnosti vyloučených a zlomených lidí. „V tomto směru rozhodně neplatí, že méně svateb nutně znamená horší vztahy,“ říká životní kouč Aleš Kalina.

Za neochotou lidí se vdávat či ženit jsou spíš následující věci.

Manželství má své i čistě praktické výhody – společné jmění manželů, nárok na dědictví, vdovský důchod, daňové úlevy, právo na zdravotní informace, práva i povinnosti vůči společným dětem a podobně.

Jenže řada lidí těmto výhodám nerozumí, nebo si je nepřipouští. Vědomí, že vše jde dnes vlastně právně ošetřit i bez oddacího listu, je mocné. „Problém není jen v tom, že lidé nerozumí výhodám manželství. Problém je, že ty výhody jsou dnes mnohem méně hmatatelné než dřív. Všechno se dá dnes řešit i jinak,“ vysvětluje Aleš Kalina.

Svatba není jen krásný okamžik, je to den, za který musíte tvrdě zaplatit. A nemluvíme v žádných metaforách – i malá svatba pro 30 až 50 hostů vyjde zhruba na 150 až 250 tisíc. „Čtvrt milionu za ‚malou‘ svatbu v době, kdy mladí řeší hypotéku nebo vůbec dostupnost bydlení, je reálná překážka,“ potvrzuje Aleš Kalina. Úvahy o tom, zda se vezmete, nebo si spíš pořídíte do bytu novou kuchyň, jsou tak rozhodně na místě.

>>>Svatba za deset tisíc? Ano, když se uskromníte. Nemusí být vše dokonalé

Dnešní svět je plný možností. A s tím samozřejmě přichází strach, že manželstvím o ně přijdete. „Touha po svobodě je reálná a hluboká. Svět dnes nabízí tolik možností, že jakýkoli závazek automaticky spouští v hlavě alarm: ‚O co tím přijdu?‘,“ potvrzuje Aleš Kalina.

Je to samozřejmě strach iracionální, protože mít třeba společné dítě je samozřejmě mnohem větší závazek než snubní prsten. Ale přesto ho řada lidí někde v podvědomí má.

Rozvodovost je vysoká a všichni to ví. „Takže řada párů si podvědomě říká, proč riskovat? Žijeme spolu dobře, tak proč to komplikovat papírem?“ tvrdí Aleš Kalina.

Navíc většina třicátníků má osobní zkušenost s rozpadem nějakého manželství (rodičů, příbuzných, kolegů, kamarádů) a moc dobře ví, že to žádná sranda není. „Svatba je nádherná show a rozvod je pravý opak. Je to zdlouhavý, vyčerpávající a drahý proces, kde ti dva lidé, kteří se kdysi dojatě dívali do očí u oltáře, najednou stojí proti sobě se svými právníky a bojují o každou korunu a každý kus nábytku,“ přiznává Aleš Kalina.

Dřív bylo běžné, že si ano říkala čerstvě osmnáctiletá dívka s dvacetiletým chlapcem. K mládí patří nezkušenost, ale také odvaha, která dovoluje nad věcmi méně přemýšlet.

Ve třiceti už jste ale rozvážnější a zodpovědnější. „A tady se dostávám k něčemu, co vidím v praxi nejčastěji. Spousta párů prostě není přesvědčena, že ten druhý je ten pravý,“ tvrdí Aleš Kalina. I když je fajn o životě přemýšlet a být racionální, někdy je srdce prostě víc než mozek. A pro lásku se přeci jen riskovat vyplácí…

Plánování vysněné svatby: Čím začít a kde najdete inspiraci? Internet nestačí, vyrazte i do terénu