Rozvodová bitva na spadnutí? Jak zvládnout děti, majetek i emoce tak, aby nikdo netrpěl

Rozchod je vždycky bolestný – a často je doprovázen silnými emocemi, které ztěžují racionální uvažování. Jenže právě tehdy je potřeba řešit majetek, bydlení i péči o děti. „Je to chvíle, kdy odchází blízká osoba, ale zároveň musíte jednat. A to je extrémně náročné,“ říká Jana Pěchová, ředitelka Společnosti pro zdravé rodičovství Aperio.

Klíčem k úspěchu je podle ní schopnost komunikace a vůle se dohodnout. V praxi se stále častěji objevují páry, kterým se to daří – a to i díky pomoci mediátorů, kurzů nebo odborného poradenství. Ačkoli to nikdy není snadné, dohoda bývá vždy lepší než soudní spor.

Pokud byli partneři manželé, platí pro ně režim společného jmění manželů – majetek nabytý během manželství je obou. Při rozvodu by se měl rozdělit ideálně napůl. Komplikace ale nastávají, pokud například šlo o majetek jednoho z partnerů ještě před svatbou nebo pokud ho někdo zdědil.

U nesezdaných párů je situace složitější. Zákon nezná žádný oficiální režim společného jmění, a tak se často musí dokazovat, kdo co financoval či rekonstruoval. Bez písemných dohod nebo faktur pak zbývá už jen soud.

Nejlepší je dohoda – i ohledně výživného. Pokud se rodiče zvládnou domluvit, soud jejich dohodu zpravidla pouze potvrdí. „Děti by měly mít po rozchodu stejnou životní úroveň jako jejich rodiče. A podle toho by se mělo výživné nastavovat,“ připomíná Jana Pěchová.

Mnoho rodičů se obává, že pokud není výživné stanoveno soudem, je hůře vymahatelné. Není to nutně pravda – i dohoda může mít právní váhu, pokud je správně sepsaná a potvrzená. U nesezdaných párů je ale obezřetnost na místě, protože v jejich případě soudní potvrzení není automatické.

Ano, za určitých okolností může mít jeden z bývalých manželů nárok na výživné i po rozvodu – například pokud se stará o malé dítě a nemůže pracovat. Podmínkou ale je, že tato situace vznikla v důsledku manželství a že druhý z manželů má schopnost přispívat. Jakmile se okolnosti změní (dítě třeba nastoupí do školky), vyživovací povinnost zaniká. Záleží ale na konkrétním případu.

Rozvod je pro dítě zásadní změna. I když ho rodiče zvládnou elegantně, dítě ztrácí dosavadní životní jistoty. Jana Pěchová radí: „Mluvte s dětmi otevřeně, ale přiměřeně jejich věku. Bez emocí, obviňování a manipulace.“

Dětem pomáhá věta: „Pořád tě máme oba rádi. Pro tebe jsme tu oba. Ačkoliv už spolu nežijeme, pro tebe zůstáváme máma a táta.“ V některých případech je vhodné zajistit podporu i dítěti – třeba ve formě dětského psychologa.

I když se jedná o finance, klíčová je schopnost mluvit. Ne vždy s partnerem, někdy stačí najít podporu sám pro sebe – kamarádku, terapeuta nebo odbornou poradnu.

„Rozcházíte se s někým, kdo vás dobře zná, a to může být bolestivé. Ale i přesto je důležité udržet si odstup a respekt. Vždyť právě kvůli dětem spolu budete muset nějak fungovat i nadále,“ připomíná Jana Pěchová. Podle jejích zkušeností pomáhá i to, když si člověk připustí, že situace je těžká, a dovolí si nebýt v pořádku.

Jana Pěchová je ředitelka Společnosti pro zdravé rodičovství Aperio. Dlouhodobě se věnuje tématům partnerské komunikace, rodičovství a podpory rodin v náročných životních situacích. Stojí za programem Rozchodem rodina nekončí, který nabízí dlouhodobou podporu rodičům dětí do 18 let, kteří se rozcházejí nebo rozvádějí. Aperio poskytuje i právní, psychologické a mediační poradenství a kurzy zaměřené na lepší komunikaci v rodině.