Hlavní obsah

Glosa: Namachrovaní týpci, velký zadek a ještě větší překvapení

Foto: sportpoint, Shutterstock.com

Foto: sportpoint, Shutterstock.com

„Ty vole, čum, jakou má prdel, a ještě mě předjede,“ ozvalo se za mnou v sobotu během závodu horských kol. Ano, i s tou prdelí totiž můžu sportovat, ba dokonce závodit, ačkoli mé ambice jsou spíše než skončit na bedně, porazit alespoň půlku soupeřů a dokázat si, že to pořád dám…

Článek

Jsem plnokrevná žena. Svaly s tuky se neustále předhání v tom, kdo vlastně získá navrch, většinu doby ale vedle sebe fungují v dokonalé symbióze. V mém šatníku nenajdete jediné džíny ani jiné kalhoty, zato se ztratíte v přehršli šatů. Málokdy vyjdu z domu bez rtěnky, tu nosím, i když si jdu zaběhat nebo se projet na kole či na běžkách.

A sport miluju. Pro mě není lepšího způsobu, jak si vyčistit hlavu, jak si zlepšit náladu a předejít protivným výlevům. Dvakrát do roka pak tuhle lásku zpečetím tím, že se přihlásím na závody Jizerská 50 a ČT Author Cup, protože oboje se odehrává v Jizerských horách, které u mě vyplavují endorfiny podobně jako pohyb samotný.

Jak se zdá, kombinace postavy krev a mlíko a sportovních výkonů ale nejde dohromady. Nebo alespoň mi to tak připadá dle reakcí, kterých se mi sem tam dostává. Soupeř, který během stoupání od přehrady v Josefově Dole na Kristiánov nerozdýchá, že ho předjíždí holka. Ještě s velkým zadkem. Machýrci, kteří si mě prohlížejí a nechápou, že někdo jako já může zdolat na kole 66 kilometrů nebo 50 kilometrů na běžkách. (Ano, oboje jsem opravdu ujela) Protože když se řekne sportovkyně, představí si super štíhlou ženu, která na sobě nemá gram tuku navíc a šaty si bere jen z donucení.

Něco vám povím. Kdyby se fyzička zhmotnila, nemusela by nutně vypadat zrovna takhle. Klidně by mohla vypadat jako někdo, kdo se snaží denně ujít deset tisíc kroků (já vím, že tento fakt už odborníci zpochybnili, ale jen kvůli nim si svůj cíl měnit nebudu). Jako někdo, kdo se pohybuje po městě pěšky či na kole, namísto aby sedl pokaždé do auta. Jako někdo, kdo o víkendu nachodí desítky kilometrů po výletech. Jako někdo, kdo považuje pohyb třikrát týdně za minimum.

Není to totiž o vzhledu. A už jsme zase u toho. Jak by bylo na světě veseleji, kdybychom se zbavili předsudků a spíše než to, co je na povrchu, se snažili objevit, co je uvnitř. Já třeba pod tím vším, co je vidět na první dobrou, skrývám krom svalů ještě houževnatost. Na bednu ve vrcholovém sportu to asi nikdy nebude, ale na to, aby mi nedošel dech, ano. A to je přece to hlavní. Fakt, že na kole či lyžích porazím týpky, kteří nechápou, že ta holka s tou prdelí je předjela, je už jen takový kapric.

Reklama

Související témata:
Závody