Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, obracím se na vás s dotazem a prosbou o radu. S manželem jsme svoji už 12 let. Je nám oběma 39 let a minulý rok jsme se stali poprvé rodiči. Po dětech jsme vždy oba toužili, ale kvůli mým zdravotním problémům jsme se stali rodiči až teď, máme tedy vymodleného šestiměsíčního syna.
Než se syn narodil, hodně jsme cestovali a užívali si života. Všichni naši přátelé se postupně stali rodiči, takže jsme byli obklopeni dětmi a mysleli si, že víme, co nás čeká. Nemohli jsme se víc mýlit.
Syn je od narození ubrečené miminko, po radě s pediatrem jsem i přestala kojit a začali jsme dávat umělé mléko, ale nic nezabralo, je to holt jeho temperament. Ale manžela to úplně změnilo.
Syna nikdy nepřebalil, nikdy nenakrmil, nikdy neuspával. Já už nemůžu, když ho prosím o pomoc, řekne, že chodí do práce a má nárok si odpočinout. Za těch šest měsíců jsem ještě nebyla bez dítěte. Jsem nevyspalá a podrážděná, ale snažím se v klidu komunikovat své potřeby, na které je mi odpovídáno, že jsem přecitlivělá, fňukám a ať si zvykám. (Manžel už rodiče nemá a moje maminka bydlí čtyři hodiny od nás, chodí do práce a stará se o mého nemocného bratra, takže s hlídáním to máme složitější.)
Vždy jsme si dovedli konflikty vyříkat, byli jsme tým a zvládli toho spolu hodně, ale teď mám pocit, že mi manžela někdo vyměnil. Můžu tohle manželství ještě zachránit? Jak s manželem efektivně komunikovat? Čtenářka Lucka
Odpověď
Milá Lucko, z vašeho dopisu cítím obrovskou únavu, ale také zklamání. A možná právě to druhé bolí víc. Nejenže pečujete o náročné miminko téměř bez odpočinku, ale zároveň máte pocit, že jste přišla o partnera, na kterého jste byla celý život zvyklá spoléhat.
Nejprve bych rád řekl jednu důležitou věc: To, co prožíváte, není známkou špatného manželství. Narození prvního dítěte patří k největším zkouškám partnerského vztahu. Mnoho párů je překvapeno, jak dramaticky se jejich život změní, i když si myslí, že jsou na rodičovství připraveni. Realita je totiž úplně jiná než pozorování dětí u přátel.
Ve vašem případě ale nejde jen o běžnou partnerskou krizi po narození dítěte. Nejde o to, že je manžel unavený nebo že si občas potřebuje odpočinout. Hlavní problém spočívá v tom, že odmítá převzít svůj díl rodičovské odpovědnosti a současně zlehčuje vaše potřeby. Když partner opakovaně slyší, že je „přecitlivělý“, „fňuká“ nebo si má „zvyknout“, přestává se cítit jako součást týmu.
Přitom právě tým jste podle svého popisu byli.
Proto bych vám doporučil změnit způsob komunikace. Nežádejte manžela o pomoc. To slovo totiž vytváří dojem, že dítě je primárně vaše starost a on vám pouze vypomáhá. Nejde o pomoc. Jde o jeho rodičovskou roli.
Zkuste si najít chvíli, kdy syn nebude plakat a kdy nebudete oba vyčerpaní. Neveďte rozhovor o přebalování ani o konkrétních povinnostech. Mluvte o vztahu. Můžete říct například: „Nejvíc mě netrápí únava. Nejvíc mě bolí, že už se necítím jako tvoje partnerka. Mám pocit, že na to všechno zůstávám sama.“
Muži často slyší výtky o konkrétních činnostech, ale neslyší emoci, která je za nimi schovaná.
Zároveň bych „byla“ opatrná s očekáváním, že se manžel po jednom rozhovoru okamžitě promění v ideálního otce. Někteří muži si vytvářejí vztah k dítěti pomaleji než ženy. Někdy je za odmítáním péče nejistota, strach nebo pocit, že vše dělají špatně. To ale neznamená, že mohou stát stranou.
Pokud však budete své potřeby opakovaně sdělovat a manžel bude i nadále odmítat jakoukoli spoluodpovědnost, pak už nepůjde o komunikační problém, ale o problém jeho postoje.
Na vaši otázku, zda lze manželství zachránit, odpovídám ano. Z vašeho dopisu totiž není cítit lhostejnost. Je z něj cítit, že vám na vztahu stále záleží a že vzpomínáte na partnerství, které fungovalo. To je dobrý základ.
Jen nezapomínejte na jednu věc: Zachraňovat manželství mohou vždy dva. Jeden člověk dokáže udělat první krok, otevřít rozhovor a podat ruku. Druhý ji ale musí chtít přijmout.
Přeji vám hodně sil. A také alespoň pár hodin spánku navíc. Někdy totiž i manželská krize vypadá mnohem hrozivěji ve chvíli, kdy je člověk šest měsíců nevyspalý.
Své dotazy pro vztahového kouče posílejte na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz. Pokud bude váš dotaz vybrán, bude i s odpovědí zveřejněn. Vše zůstává anonymní, záleží na vás, co do dotazu napíšete.
