Článek
Říká se, že se protiklady přitahují, možná doplňují… Ale člověk, který vyrůstal v domácnosti, kde se problémy řešily v klidu, zůstane v šoku, když zjistí, že jeho protějšku je zcela vlastní „italská“ domácnost a křik nevnímá jako problém, ale běžný způsob komunikace. Ve vztahu a v rodině se nepotkávají „jen“ dva lidé, ale dvě rodinné kultury, dva mnohdy odlišné způsoby komunikace a preferované modely lásky. Jaký vliv to má na partnerství a na výchovu dětí?
Co si do vztahu přinášíme?
Rodina, ve které vyrůstáme, nás mnohdy formuje víc, než si umíme představit. To, jak k nám rodiče přistupovali a jak se chovali k sobě navzájem, má vliv na to:
- jak řešíme konflikty, zda umíme zvládnout hádku a najít kompromis,
- jestli a jak do hloubky umíme mluvit o emocích a projevovat city,
- jak reagujeme na stres a náročné situace,
- jak vypadá naše představa fungující rodiny a výchovy dětí.
Psychologové často zmiňují teorii citové vazby, kterou v polovině 20. století vyvinul britský psycholog John Bowlby. Popisuje hluboké a trvalé emocionální pouto mezi dítětem a jeho primárním pečovatelem (obvykle matkou). Bowlby tvrdil, že je to vazba vrozená a slouží k přežití; rané zkušenosti pak formují, jak člověk vnímá vztahy v dospělosti.
Rozdíly se často objeví až s příchodem dětí
Měli jste pocit, že na vás odlišné rodinné zázemí nemá vliv, jenže s příchodem dětí je vše jinak? To je zcela běžné: rodičovství často aktivuje hluboko zakořeněné vzorce z původní rodiny.
„Mnoho rodičů dnes zažívá vnitřní konflikt mezi tím, jak byli sami vychováváni, a tím, jak chtějí vychovávat své děti. Nesou v sobě vzorce z dětství založené například na autoritě, výkonu nebo potlačování emocí, ale zároveň chtějí být respektujícími a citlivými rodiči. A ten vnitřní rozpor může být vyčerpávající,“ říká Petra Taye, psychoterapeutka působící na platformě Hedepy.
Proč je tak těžké vychovávat jinak? „Výchova není jen soubor informací, je to hluboce zakořeněná zkušenost,“ vysvětluje vztahová terapeutka Jana Řehulková. „Můžete mít načteno, nastudováno… Ale ve chvíli stresu, únavy nebo bezmoci se často aktivují automatické reakce z vlastního dětství,“ říká s tím, že změna výchovných vzorců není otázka jednoho rozhodnutí, ale proces.
Příchod dětí může aktivovat zažité vzorce z vašeho dětstvíFoto: pics five, Shutterstock.com
Co pomáhá měnit staré vzorce?
Rozhodli jste se s partnerem, že byste rádi ve své vlastní rodině jeli podle vlastních vzorců? Jana Řehulková radí, jak na to:
- Přestat se obviňovat. Vina sama o sobě změnu nepřináší, mnohem důležitější je všímat si, kdy reagujete automaticky.
- Učit se regulovat sebe, nejen dítě. Pokud rodič nezvládá vlastní stres, dítě to velmi silně nasává.
- Nebát se hranic: Respektující výchova neznamená nechat dítě rozhodovat téměř o všem. Klidná a pevná hranice je pro dítě bezpečí, ne trauma.
- Opravovat vztah. Umět se omluvit, vysvětlit, že jste situaci nezvládli – to je možná nejdůležitější schopnost moderního rodičovství.
Co když se jako rodiče neshodnete?
Jeden rodič tíhne více k respektujícímu přístupu, druhý má obavu, že dítě „přeroste přes hlavu“. Co s tím? Pomáhá přestat bojovat o to, kdo má pravdu, a začít mluvit o tom, čeho se vlastně každý z rodičů obává. Velmi často oba chtějí totéž: aby z dítěte vyrostl psychicky zdravý, samostatný a spokojený člověk.
„Dětem paradoxně neprospívají bezchybní rodiče, ale rodiče, kteří umí přiznat chybu, omluvit se a vztah znovu opravovat. Právě tím se často přerušují mezigenerační vzorce a vzniká zdravější způsob fungování v rodině,“ zakončuje Petra Taye.
