Spala jsem s ním, abych měla klid!

Výborně jsme si rozuměli, ale sešli jsme se až po třech měsících dopisování. Byla to láska na první pohled. Stál přede mnou o rok starší, velmi sebevědomý, sympatický klučina, navíc velmi pohledný. Nebylo divu, že jsem se do něj bláznivě zamilovala. Bohužel až nyní vím, že to byla chyba.

Na jednu stranu byl vtipný, společenský, měli jsme společné záliby, hodně jsme cestovali, zažila jsem s ním spoustu věcí jako ještě s nikým. Na druhou stranu byl velmi náročný v sexu, se svou bývalou přítelkyní byl zvyklý milovat se třeba 3x denně, já ale tak často nechtěla. Postupně jsme dospěli k tomu, že jsem s ním spala, abych nemusela poslouchat jeho výčitky, ale nic jsem z toho sexu neměla. Problém byl také v tom, že jsme byli oba dost dominantní, takže jsme ve vztahu neustále řešili, kdo bude mít hlavní slovo. Přítel se ale často posmíval mé škole, že prý studuju obor, který je velmi jednoduchý, on že to má na své škole mnohem náročnější.

Když jsem byla na brigádě, vyčítal mi, že na něho nemám čas, když jsem práci neměla, vyčítal mi, že nemám peníze. Zlehčoval mé jazykové znalosti, když jsme byli v zahraničí, pořád mě přerušoval s tím, že mluvím špatně, a ztrapňoval mě i před našimi zahraničními přáteli.

Oba jsme studovali v jiném městě a vídali se jen o víkendech. Zahrnoval mě hromadou esemesek, když jsem na ně do pěti minut neodpověděla, tak mi volal a dělal žárlivé scény. I když jsme se pořád jenom hádali a on na mě velice žárlil a všechno mi vyčítal, nedokázala jsem od něho odejít. Všechno se změnilo až poté, co jsem ho podvedla s jedním kamarádem ze školy.

Byla jsem v té době z Petra tak vystresovaná, že jsem si vzala do hlavy, že jsem se po sexu se svým kamarádem (byl totiž známý nevěrník) nakazila HIV. Prožila jsem dva měsíce ve strachu, než jsem mohla jít na testy, a s Petrem spala jenom s kondomem a výmluvou, že mám vleklý zánět močového měchýře. Nakonec jsem začala docházet k psychologovi, protože jsem měla hrozné deprese a dokonce uvažovala i o sebevraždě, kdyby testy vyšly pozitivně. Testy byly negativní, ale já v psychologické léčbě pokračovala, abych si zlepšila pocuchané nervy.

O svých stavech jsem si na radu psychologa vedla deník, který ale Petr jednoho dne objevil. Dostala jsem od něho facku, řval na mě, že jsem coura a ještě mnoho dalších, horších slov. Druhý den mi volal, že jsem si tu facku zasloužila a že se nemůžeme rozejít, protože se milujeme.

Od této události uplynuly už dva roky, já si zlepšila psychiku díky sezení s psychologem, mám jiného přítele, se kterým jsem velmi šťastná a rozhodně nelituji toho, že jsme se rozešli. Chtěla bych to poradit i všem ostatním dívkám a ženám, které od svého ,,úžasného" partnera někdy dostaly facku nebo dopadly ještě hůř - odejděte od něj, uhodil vás jednou, uhodí vás znovu, ať říká cokoliv. S násilníkem se nedá žít.