Článek
Tohle téma je pro mě moc bolestivé. Ještě jsem se z toho, co se stalo, pořádně nevzpamatovala. Dosud beru antidepresiva a snažím se stále najít řešení, ale ať to vezmu po pořádku.
Mám malou dceru rok a půl. Žili jsme s přítelem celkem v klidu. Jednoho dne přišel o práci a novou ne a ne najít. Hádky byly na denním pořádku. Finance přestaly stačit, u každé koruny jsem vždy pořádně vážila, do čeho ji investovat. A přítel? Utrácel, kde se dalo.
Vypadalo to, že se řídí heslem - nějak bylo, nějak bude. A já už nevěděla, kde ušetřit. Našla jsem si práci domů. Byla jsem strašně unavená. Věděla jsem, že to tak dál jít nemůže, tak jsem začala domlouvat příteli. Marně. Dluhy nám začaly narůstat. Přítel sliboval, že se postará o půjčku, abychom se z toho dostali. A jak to dopadlo? Zůstala jsem s dcerou sama, na krku dluh 250 000 Kč, a teď nevím kudy kam. A přítel?
Ze dne na den si sbalil věci, prý že na to nemá nervy, ale alespoň posílá alimenty. Sice 500 Kč, ale lepší něco než nic. Stále se snažím o nějakou půjčku, ale marně. Jsem na mateřské a v registru dlužníků, takže šance, že něco najdu, je malá. Snažím se z toho nějak dostat, už jen pro moji malou dceru. Ona je mé všechno, co mě drží nad vodou. Nevím, jak jiní, ale mě krize připravila o dost a stále ji pociťuji.
A nejen já, ale i spousta lidí v mém okolí. Myslím si, že krize není pouhý výmysl. Napsala jsem to sice zkráceně, nemám ani sílu o tom psát. Ale rvu se jako lev. :-) Ostatním přeji, ať se drží a bojují, protože jen tak se to dá zvládnout. A ti, co je krize nezasáhla? Upřímně jim držím pěsti, ať se jim krize obloukem vyhne.
Příští týden startuje nové téma: Setkání s tajemnem, takže už teď můžete začít psát své příběhy na info@prozeny.cz a zařadit se mezi tři čtenářky, které od nás dostanou pětisetkorunový honorář.
