Typologie lidí podle toho, jak nakupují

Je jedno, jestli jdete obchoďákem v Praze, Plzni nebo na kraji Kolína. Zákazníci, ač mají jiné tváře, jako by měli podobné vlastnosti. Podívejte se na ně s trochou nadsázky a humoru – než je potkáte opravdu, protože pak vás možná přejde...

Poznáte je podle právě aktuálního letáku se slevami, který mezi regály používají jako „mapu“. V košíku se jim štosuje výhradně cenově nejvýhodnější a také to nejlevnější zboží, pro které jsou připraveni vystát frontu, přivstat si. Běda, když je po hledaném zboží jen prázdno v regále, pak se dožadují jeho okamžitého doplnění. Za slevami neváhají cestovat po několika obchodech, aby se mohli pochlubit sousedům kuřetem za padesát nebo paštikou za desetikorunu. Pokud máte slevomaniaka v rodině, střezte se mu jít nakoupit a přinést cokoli, co nemá momentálně tu nejvýhodnější cenu!

Mravenečci bývají trochu nesví – daleko od domova ztrácejí jistotu. Jejich pohyb mezi regály je proto zprvu nejistý, někdy až nelogický. Dlouho se na dně jejich košíčku „stydí“ jen pár drobností, ale když získají sebevědomí, nebojí se svůj koš naplnit tak, že ho málem neuvezou. Většinou po očku nahlížejí do nákupního seznamu věcí, na které by neměli zapomenout. Protože si ho ale většinou nesepsali sami, vždy něco nekoupí – a můžeme se jen domýšlet, že z toho bude „v mraveništi“ pěkně dusno. Hojně využívají slev, zohledňují chutě jednotlivých členů rodiny a rádi se inspirují pohledem do košíků ostatních zákazníků.

Většinou jde o starší dámy, které nepotřebují nakoupit, jako s někým mluvit, ideálně se s někým pohádat. Po obchodě se pohybují tak, že jim je jakkoli široká ulička malá. Košík změní v taktickou zbraň, která vám rozšmelcuje achilovku nebo brňavku pokaždé, když jen pohlédnete na zboží, které si vyhlédly. Mají velmi jedovatý jazyk – a neváhají ho použít. Pokud zavčas nevycouváte z případného konfliktu, který je vždy na spadnutí, prohrajete. Máte totiž tu čest s profíkem v oblasti slovních soubojů, arogance a neomalenosti. V takovém případě není ostuda zavčasu ustoupit.

Obchod je pro ně nepřátelským územím, do kterého se vydávají jen pod pohrůžkou rozvodu, hladovění či kvůli nemoci v rodině. Aby nedej bože nevypadali jako zákazníci, většinou si neberou košík, ale snaží se vše pobrat do ruky – nikdo by si nedovolil jim zadat víc, jak pět položek. Kromě přebujelé zmatenosti vlastní i o trochu víc přebujelou nerozhodnost, takže pokud je v regále víc jak jedna varianta kýženého zboží, zcela je to vykolejí. Není tedy divu, že po celou dobu konzultují nákup po mobilu, který vypínají až ve chvíli, kdy prošli přes pokladny.

Napříč věkovými kategoriemi i pohlavím – v rukách flinků nikdy neobjevíte jakýkoli seznam s nákupem. Vlastně do poslední chvíle netuší, jestli si přišli jen pro mléko, nebo hodlají udělat nákup na měsíc. Jejich košík se postupně stane hromadou bez ladu a skladu naházených věcí. Flinkové zásadně nečtou etikety, nesledují ceny. O výběru zboží rozhoduje nálada, emoce... Flink velmi často až u pokladny zjistí, že nemá zvážené banány, že si vzal jeden jogurt z balení, které se prodává výhradně po čtyřech, nebo že nechal doma peníze…

Máte podobné zkušenosti z vašeho okolí? Napište nám o typech, se kterými se potkáváte vy!