Hlavní obsah

Uštvaná matka: Nemůžu za to, že máme papírové pleny!

Foto: Petr Makovička

Nejsme horší matky než naše matky

Výrok „Ach ty dnešní matky“ slýchám často. A vždy chvíli přemýšlím nad tím, zda se tento výrok týká i mě. Asi ano, jelikož jsem matkou a jsem jí dnes a denně. Není mi úplně jasné, o co tady jde. Je to snad nějaký boj mezi zasloužilými matkami a matkami juniorkami? Nepřipadá vám to absurdní?

Článek

Jak tak pozoruji debaty a názory různých lidí různého věku a z různých sociálních vrstev, vychází mi z toho ne zrovna příjemná rovnice. „Dnešní matka“ rovná se ženská parazitující na státu, využívající sociálních dávek, nic nedělající, kafíčko popíjející, na internetu závislá fiflenka neschopná vychovat si toho svého „fracka“, kterého krmí jen konzervovanými příkrmy, protože je líná něco uvařit. Proboha, to je ale taková kravina! Ano, některé takové skutečně jsou a pár jsem jich potkala. Bohužel. Ale proč hned škatulkovat všechny?

Já jako matka neparazituji na státu z vyčuranosti. Já jsem se jen rozhodla naplnit úděl ženy, a to být matkou. Bude snad má dcera parazitovat na mně, až se rozhodne být také matkou? Podle mě ne.

Není pravdou, že dnešní matky nic nedělají. Děláme to samé, co dělaly naše matky a jejich matky. Jen to děláme v jiných podmínkách, které jsme ovšem nenastolily my samy. Nejsme za to zodpovědné, neměly bychom tedy nést pomyslné břímě viny za to, že například používáme pro své děti papírové pleny. Je tady ta možnost, jsou na trhu, jsou levné druhy, a my je využíváme. Zkuste se zeptat samy sebe, zda v případě, kdy byste i vy měly tu možnost, zda byste ji využily. Ano, máme to díky tomu mnohem jednodušší, to nepopírám. Máme i spoustu jiných výhod oproti dobám minulým. A my jsme za ty výhody vděčné.

Jednou mi můj bývalý manžel řekl: „Já bych se chtěl mít aspoň týden jako ty. Nic neděláš, jsi doma, sedíš na zadku, jsi s dětmi a bereš za to prachy.“ Na mou otázku, zda si to chce vyměnit a jít na mateřskou, už neodpověděl. Možná si vzpomněl, že mu ponožky v počátečním stadiu rozkladu neodešly do pračky samy spolu s košilí a trenýrkami. Možná si vzpomněl, že nemáme magickou lednici, ve které by se sám vylíhnul nový jogurt, jakmile se odebral ten původní. Možná si vzpomněl, že nemám zázračnou moc jako paní z reklamy na zázračný čisticí prostředek a nestačí jen strhnout neviditelný povlak, aby vše bylo čisté. Možná si také vzpomněl, že děti nejsou divoké šelmy a vše, co umí a vědí, jim někdo musel vštípit.

Věřte mi, že bych ráda i během rodičovské dovolené pracovala. Ale tu možnost jednoduše nemám. Nemáme už jesle jakožto státní instituci a já osobně například nemám k dispozici hlídací tetičky ani hlídací babičku. Hlídací agentura si účtuje sto korun za hodinu. Zkuste si to spočítat, a zjistíte, že matka využívající tohoto typu hlídání bude měsíčně nakonec v minusu. Nejen finančně, ale také časově, pokud mluvíme o čase stráveném s vlastním dítětem.

Já si skutečně přeji, přestože je to utopická představa, aby pojem matka na rodičovské dovolené i v dnešní době znamenal mnohem víc. Nejsem výsledkem rovnice, který jsem popisovala v úvodu, a kdykoli se proti tomu ohradím.

Cením si vymožeností dnešní doby, ale také si stýskám po vymoženostech (pokud se to tak dá nazvat) doby minulé. Moje matka si mohla před dům prostřít na trávník deku spolu se svými kamarádkami, donést si vaničku, napustit ji vodou a my, malí caparti jsme kolem svých maminek pobíhali tak, jak nás pánbůh stvořil. A ženské štěbetaly. Jen tak, mezi domy, uprostřed sídliště. Já si to dovolit mohu, jelikož bydlíme v domě s velkým dvorem, a tak svým dětem také umožňuji toto pobíhání. Je ale spousta maminek, žijících v oněch králíkárnách, na velkých sídlištích, které se už v podvečer bojí vyjít ven samy a na toto by si netroufly. Kvůli dnešní době.

V šesti letech jsme s bratrem chodili sami ven a slítávali se domů, jakmile se rozsvítily první lampy nebo na nás rodiče zapískali melodií, kterou jsme znali a používali jen my. Pustili byste dnes šestileté dítě samotné ven? Na sídlišti?

Nestěžuji si. Každá doba má svá pro a má také svá proti. Respektuji vás, maminky seniorky, a vážím si vašich rad, ale prosím o trochu toho respektu i pro nás, maminky juniorky. V něčem to možná máme snazší, ale v něčem bohužel těžší. Jednu věc, ale máme společnou. Všechny jsme přece milující matky.

ynezorPumanzeSaNyknalC