Hlavní obsah

Veronika Žilková: Čistá jako sníh, přesto pomluvě neujde

Foto: Mona Martinů

Když jedna druhé závidí klobouk, pomluví jí boty!Foto: Mona Martinů

Reklama

Pomlouvání nepřítomných je hlavní součástí našich rozhovorů. Kdyby se veškeré lidstvo sešlo na jediném místě, nevědělo by brzy o čem mluvit.

Článek

„Už jste to slyšeli? Karel má nový auto, sporťáka."

„Cože? Karel a sporťáka? Jemu by ten řidičák spíš měli vzít!"

„Jo? A na co by pak balil ty mladý holky? A vůbec, kde na to vzal? Von snad krade!"

Pomlouvání je neřest, kterou si každý „veřejně" odpírá, ale každého baví.

Pomlouvání, drbání, klevetění, klepání je „sport" žen i mužů všech národů. Jak se sejdou 3 muži či ženy, mají hned společné téma. Baví se o tom čtvrtém, co nedorazil.

Proč to tak láká? Pomluvou odvádíme pozornost od svých nedostatků i problémů. Je to jako úklid v cizí skříni. Tam máte odstup a hned vidíte, co je hezké, a co už není. Chyby, nedostatky, ješitnost se lépe pojmenují na druhých než na sobě. Ve „vlastní skříni" máte ke každému kousku oděvu nějaký vztah, pro vlastní nedostatky pochopení, a to se pak kritizuje hůř.

Jakmile ženy přestanou být předmětem pomluv, začnou se jim samy věnovat.

„Hele, Věra má nový účes! No... stejně jí to nesluší." „Proč se najednou o sebe tak stará, že ona má milence!?!"

Drbna je rodu ženského. Možná proto, že ženy víc závidí. Když muž závidí, dusí to v sobě a v sobotu to spláchne pivem. Když žena závidí kamarádce klobouk, pomluví jí boty.

Pomluva je v českém právním systému specifikována v zákoně č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník). Definuje ji § 184, který říká: (1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

Co vy na to? Jak nejhůř vás někdo někdy pomluvil?

Reklama

Související témata:

Načítám