Hlavní obsah

Veronika Žilková: Rady proti stresu? K ničemu!

Foto: Mona Martinů

Nestíhám... no a co

„Já nevím, kam dřív skočit!“ říkávala naše sousedka, a přitom seděla na zápraží a v poklidu pokuřovala. „No jo, je toho na mě moc,“ a seděla dál. „Tak teď musím do konzumu...“ a seděla dál... „a pak to musím donést domů,“ seděla a dál pokuřovala.

Článek

Jiná známá mi tuhle volala večer, udýchaná a na pokraji zhroucení. Matka tří dětí, učí se při kojení na státnice, k tomu je plně zaměstnaná u koní. „Víš, já od rána myslím na to, že jsem něco chtěla udělat. Lítám celý den kolem všech, padám na hubu únavou a pořád mě kdesi vzadu v hlavě straší, že jsem něco potřebovala udělat a zapomněla jsem, co to bylo... Teď jsem si konečně vzpomněla – chtěla jsem se vyčurat!“

Všichni máme pocit nedostatku času a stres z toho, že nic nestíháme. Rozdíl je v tom, že jedna při tom sedí na zápraží a druhá má infarkt. Co s tím?

Moudré knihy radí: Pokud nechcete být ve stresu, nesmíte se do něho vůbec dostat. Musíte mu předcházet! Parádní rada! Ale když vám brzo ráno z práce zavolají, že je tam problém a musíte přijít o hodinu dřív, stáhne se vám stresem od krku po zadek všechno. Odmítnout nemůžete, nebudete riskovat ztrátu práce.

Ale co teď? V 7 hodin v družině ještě neotevírají, natož ve školce, nemocná babička potřebuje dostat ranní léky, psi vyvenčit, nemáte pověšenou pračku, to, co visí, není suché, takže manžel nemá na ráno vyžehlenou košili. Zjistíte, že došlo mléko na snídani, vy nemáte pro prvňáka vystříhaná písmenka, větší dítě kašle, doopravdy, nebo nechce do školy? Kotě pokakalo, co mohlo, děti mu zřejmě večer přes zákaz daly mléko.

Vy nemáte umytou hlavu, co na sebe a opět jste nestihly zaplatit složenky. Chce se vám lehnout na zem, plakat a volat: „Doprčic!!! A jak se nedostat do stresu?!“ Nevím, střídavě úspěšně s tím sama bojuju. Vyhledám pomoc v odborném textu profesionálních rad.

Rada první – zaměstnat své okolí a nenechávat vše na sobě!? Je to řešení, ale víme, vy i já, že mnohdy to pak musíme stejně po chlapech či dětech předělat. A tak to sebere víc času, než když si to metodou „žaves“ uděláme samy (poznámka autorky: žaves, kdo to nezná, je rychlý a trochu nedbalý pracovní postup – žádné velké s...). Naše okolí nás dotazy nad přidělenou prací zdrží déle než práce sama. „Cože? Odnést tříděný odpad? Teď? A kam, když jsou popelnice plné? Cože? Sešlapat, aby se to vešlo? No jo, ale co když se to nevejde? To mám pak zas nést zpátky domů? To myslíš vážně?“ Znáte to, ne?

Rada druhá – lépe si to rozvrhnout!? Jasně, plánovat lze, ale bohužel stresové situace chodí neplánovaně. Že vám nenastartuje auto či vás třeba nabourá chlap bez řidičáku, se naplánovat nedá. Že vám onemocní dítě nebo se zablokujou záda či zavolají nečekaně z práce, se naplánovat – v klídku v neděli u kafíčka s diářem v ruce – jak radí odborníci - taky nedá.

Rada třetí – říkejte včas ne. Ano. Řešením by bylo říkat včas ne. Riskujete tak ztrátu přátel, práce i oddanosti rodiny. Ne? Ano! Ne! Ano? Nevím. Příští týden odmítnu psát článek na server ProŽeny.cz. Prostě řeknu NE: Mám toho fakt moc. Práce, záskok za kolegyni, učení, domácnost, prvňák, vnouče… Riskuju, že mě šéfredaktorka vyhodí, některým diskutérkám pod článkem, co mě nemusí, se uleví. Některým bude chybět společný povzdech. A já budu mít stres z toho, že jsem způsobila stres ostatním.

Takže, milé čtenářky, rada, která v odborném tisku nebyla, je: pokud člověk má rád své okolí, nikdy se nevyhne nedostatku času ani stresu. Pokud má člověk rád své okolí, odměnou je radost, že ho někdo potřebuje. Radost je největší zbraň proti stresu.

Hezký uspěchaný den.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama