Víme, koho miluje Anna Polívková

Hrajete v představení Divá žena, které je o nedostatku pochopení mezi mužem a ženou. Co si myslíte o muži, který vás pozve na „pivko" a posléze za vás nezaplatí ani čaj?

Jéje, já takhle muže nekádruju, mám pár kamarádů básníků nebo muzikantů a vůbec nečekám, že by za mě platili. Někdy se spíš cítím trapně, když za mě platí automaticky muž.

Jaké jsou vaše vztahy s muži?

Všelijaké. S těmi podstatnými většinou krásné, ale s každým mužem, kterého znám, mám vztah úplně jiný. Záleží na tom v jakém jsme vztahu.

Jaký je podle vás ideální partner?

Já si myslím, že nic takového není, myslím, že může být úžasné partnerství složené ze dvou úplně neideálních lidí. Myslím, že jde o tu kombinaci.

Jak se díváte na navazování známostí přes internet? Co říkáte třeba na Facebook? Jste tam?

Nikdy jsem to nezkoušela, ale určitě touto cestou vzniklo pár krásných párů. Facebook je fajn, beru ho jako takový časopis, kde jsou kámoši. Lepší než bulvár o lidech, které neznám, nebo znám, a vím, jak je to nesmyslný...

Když jsme u bulváru, aktuálně se o vás píše, že máte přítele. Prozradíte nám, kdo to je?

Uf, aktuálně se o mně píše... co na to říct... Jakub Xavier Baro, skvělej muzikant a výtvarník. Udělal parádní muziku k mému představeni „Případy doktora Toureta", které hráváme v Ponci spolu s taneční grupou VerTeDance. (Anna Polívková není pouze interpretkou, ale je zároveň i režisérkou představení, ve kterém se pátrá po tom, zda nás tanec či jiné formy tvorby dokáží oprostit od věcí, které nás spoutávají – pozn.red.).

Vraťme se k Divé ženě. Co z toho, co se dnes odehrálo na jevišti, jste skutečně zažila?

Divoška, Eva, je realistka, se vším je hned hotová, má jasné priority a ideály, je vostrá a vtipná. Já všechno prožívám úplně jinak, ale právě proto ji moc ráda hraju.

Eva se nerozpakuje a navštíví sexshop. Byla jste někdy v sexshopu vy?

No jasně že ze zvědavosti... Hračkářství pro dospělé. Nabídka předčila moje očekávání a odcházeli jsme jen se záchvatem smíchu.

K představení vznikl krásný plakát. Fotíte se ráda?

Já to vždycky nesnášela, ale od té doby, co jsou fotoaparáty v telefonech a fotili jsme se neustále a ze všech možných úhlů, jsem si trochu zvykla, a už tolik netrpím.

Je pro vás lepší, když fotografa znáte?

Asi ano, je hned uvolněnější atmosféra.

Na plakát vás fotil Martin Kámen. Jaký byl jako fotograf?

S Martinem se fotilo bezvadně a rychle a výsledek mě baví a k Divošce sedí...

Chtěla jste být vždycky herečkou?

Ano, vždycky, hned po princezně, popelářce, astronautce a přírodovědkyni žijící s delfínama v moři.

Bylo pro vás při volbě povolání rozhodující, čím jsou rodiče?

Vůbec, tatínek je akademický malíř a maminka lékařka.

Co je vám bližší? Divadlo nebo film? Jaké je to hrát v seriálu?

Ve svém živlu jsem v divadle, film beru jako vždy novou zajímavou zkušenost a seriál si příště opravdu dobře rozmyslím.

Ve 20 letech jste odcestovala do Paříže. Procestovala jste Evropu s klaunským představením, s divadlem jste se dostala i do Kanady. Je těžké hrát pro zahraničího diváka? Je jiný než ten náš?

Rozdíly jsou cítit i mezi Prahou a Ostravou. Někde je publikum živější, někde rezervovanější, reaguje na různých místech jinak, ale smích zní nakonec všude stejně.

Kočovný způsob života jste zdědila po tátovi Bolkovi?

Můj tatínek, akademický malíř Boleslav, už léta letoucí stále znovu maluje jednu a tutéž Olšanskou krajinku na Moravě u Brna. Po něm to určitě nemám.

Nikdy jste se nerozhodla zůstat natrvalo někde v zahraničí?

Ne. Ani jsem to neměla v plánu. Zbožňuji Prahu. Vždycky tady budu mít hnízdo.

Jste narozená ve znamení Berana, ztotožňujete se s tím? (Mají pevnou vůli, jsou ctižádostiví a touží po nezávislosti. Věří ve vlastní schopnosti a rychle dosahují svých cílů.)

Beran na mě úplně nesedí, proto jsem také na horoskopy nikdy moc nevěřila, ale pak mi někdo prozradil můj ascendent a všechno do sebe dost zapadlo, tak jsem teď méně skeptická.

Věříte na vykládání karet?

Vykládání karet neberu jako vykládání budoucnosti, spíš jako takové zrcadlo, ve kterém sebe nebo události vašeho života, můžete uvidět z jiného úhlu. Taková autopsychologie.

Největší radost mám zrovna z narození mého druhého synovce... právě dnes.

Tak to budete slavit narozeniny téměř společně. Blahopřejeme!