Hlavní obsah

Z fabriky k hlavním rolím

Foto: archiv R.Vojtka

Herec, moderátor a tanečník Roman Vojtek

Roman Vojtek hraje čerty i bohy, v novém filmu Líbáš jako Bůh se představí jako nevěrný houslista, ale jinak nechce nikoho popuzovat. Sympatický herec a zpěvák se nenápadným způsobem vypracoval až na první pozice hned v několika uměleckých kategoriích.

Článek

Romane, poslední dobou hodně moderuješ, připravuješ si to sám, nebo se striktně držíš daných scénářů?

Musím říct, že moderování mě hrozně baví. Někdo to bere vyloženě jako kšeft a kolegové herci ,,velcí umělci" to samozřejmě znevažují. Prý proč to vůbec dělám a podobně, ale je to prostě další disciplína, kde vůbec neplatí rovnítko dobrý herec rovná se dobrý moderátor. Samozřejmě že vycházím ze scénáře a největší problém mám vždycky se spoustou jmen a sponzorů, která musím říct přesně tak, jak si to přejí, a nic nesplést. Vždycky záleží na té akci, jestli jde o ples, nebo firemní mejdan, a pak se na místě přizpůsobit. Přece jen už mám nějakou zkušenost a vím, co si kde můžu dovolit, kam až zajít, co je ještě vtip a co už ne.

Ano, kde není smysl pro humor, může vtipkování způsobit třeba i mezinárodní problémy. Co říkáš případu Entropa?

Tady se vlastně jedná o politiku a já se snažím se o ni vůbec nezajímat, protože mě rozčiluje. Nebyl jsem kvůli tomu ani u voleb. Jsem pravičák a každý mi říká: když nepůjdeš k volbám, dáš tak hlas komunistům, ale já mám pocit, že je úplně jedno, kdo tady vládne. Co se týče téhle kauzy, myslím, že si z nich Černý dobře vystřelil. Já bych tolik drzosti neměl, takže to můžu jen obdivovat.

Ano, když už má umění něco vyjadřovat, tak hlavně pocity umělce...

Ale stejně mám dojem, že to byla hlavně provokace pro provokaci a že mě - kdybych byl Bulharem - by asi taky naštvalo, kdybych tam byl zpodobněn coby turecký záchod.

Tobě samotnému se stalo, že bys například svým vystoupením někoho popudil?

Já tohle ani nechci. Nechci nikoho popuzovat ani shazovat jen proto, aby to byl fór. Když už někoho shodím, tak leda sám sebe.

Foto: archiv R. Vojtka

Roman s Vandou Konečnou v muzikálu Pomáda

Odkud vlastně pocházíš?

Já pocházím z malého města, z dělnické rodiny, ale odmalička jsem zpíval všude, kde se dalo, a učil se hrát na kytaru a na piano. Pak jsem šel na učňák a skončil v továrně, ze které jsem ale brzy utekl. Náhoda mě dovedla na JAMU v Brně, kde jsem vystudoval muzikálové herectví. O divadle a muzikálech jsem do té doby nevěděl nic. Pár let jsem byl v angažmá v Městském divadle v Brně, ale nakonec jsem se odstěhoval do Prahy a jsem tu na ,,volné noze" už dvanáct let. Zaplaťpánbůh, práce mám tolik, kolik bych chtěl. Teď jsme měli premiéru filmové pohádky Peklo s princeznou, kde hraju metrosexuálního čerta, čeká nás premiéra filmu Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh...

Máš nějaké zážitky z natáčení?

Já jsem s paní Poledňákovou točil poprvé a ona je v dobrém slova smyslu ,,terminátor". Buldozer energie, se kterým je radost pracovat, který má stoprocentní konkrétní představu, jak to chce udělat a navést tam přesně ty herce. Hraju tam nevěrného houslistu na mateřské dovolené. Ten film je o láskách v každém věku, mojí manželku hraje Martha Issová a naše rodiče Jiří Bartoška s Kamilou Magálovou a paní Adamová s Arnoštem Lustigem. Každý z nás v tom filmu řeší své milostné eskapády a vztahy. Několik dní jsme strávili na horské chatě a nálada při tom a také po natáčení byla úžasná.

A na čem pracuješ v současnosti?

Teď jsem dostal hlavní roli v novém TV seriálu, bude to spíš taková sága, s názvem Vyprávěj a moje role začíná na vysoké škole, kdy je mi asi dvacet, a končit bude, když je mi šedesát.

Máš už nějakou podobnou zkušenost, kdy jsi hrál o mnoho let staršího člověka?

Tak to jsem hrál asi jednoho z nejstarších - boha Slunce v muzikálu Zdeňka Merty nebo Puka ve Snech svatojánských nocí, skřeta a taky čerty...

Foto: archiv R. Vojtka

Roman si rád dělá legraci sám ze sebe

Chtěl by ses dožít třeba tři sta let, lákalo by tě prodloužit si život?

Určitě, ale záleželo by na tom, v jakém bych byl stavu. Pokud bych byl tak dlouho ve stavu sedmdesátiletého dědečka, tak ani moc ne. Mít zkušenosti tři sta let starého kmeta je asi dobré, ale vzhledem k tomu, že za tři sta let bych se určitě dožil nějakých hrůz, tak bych si to radši nechal ujít. Vůbec má naše generace v tomhle dost kliku, a na to, jak si všichni pořád na něco stěžujeme, se máme hodně dobře.

Ano, oproti jiným zemím a světadílům...

Já mám například sestru v Latinské Americe, v Bolívii. Byl jsem tam za ní dvakrát a jejich povaha mi hodně vyhovuje. Mám dojem, že tam žijí jen pro rodinu a pro to, aby jednou za měsíc udělali velkou fiestu pro kamarády. Sám bych tam žít asi nemohl, protože divadla tam moc nefungují, a oni se mě vždycky ptali, co dělám. Když jsem řekl, že hraju v divadle, tak říkali: jé, ty jsi chudáček... a čím se živíš? Možná být leda hercem z telenovely, to by asi šlo.

Napadlo tě vůbec někdy, že bys mohl žít v jiné zemi?

Ve Španělsku jsem kdysi strávil půl roku, sbírali jsme na plantážích tabák, čundrovali jsme... Měl jsem i jisté nabídky, a dokonce jsem si vyzkoušel hrát nějaké muzikály v angličtině nebo v němčině v cizí zemi, ale moc mě to neuspokojovalo. Zkušenost je to dobrá, ale jsem prostě Čech, líbí se mi tady a chci pracovat v Čechách.

Takže kde jsi nakonec zapustil svoje kořeny?

Žiju za Prahou, v Řitce, teď jsem si dostavěl domeček.

Foto: archiv R. Vojtka

Roman Vojtek jako bůh Slunce Ama

Vedle Helenky...

S Helenkou Vondráčkovou se tam občas potkáváme a minimálně jednou ročně se setkáme na návsi, když se rozsvítí vánoční stromeček a rozdávají se dětem dárky. Já moderuju a Helenka zpívá.

Existuje vůbec nějaké album složené z tvých vlastních skladeb?

Ano, tohle jsem si splnil před čtyřmi roky a vydal jsem vlastní cédéčko, na kterém jsem spolupracoval s Martinem Šebestíkem ze skupiny Cartonnage, míchal to Dušan Vozáry a zvukově se moc povedlo. Autorem jsem tak ze sedmdesáti procent, jak texty, tak hudba, a pak jsem také vydal album muzikálovek.

Jsme na začátku roku, co vlastně letos od života očekáváš?

Já nejsem člověk, který by moc něco plánoval a očekával, protože všechno dopadne vždycky jinak. Teď se hodně mluví o té krizi, která se mě samozřejmě už taky dotýká, spousta firem ruší svoje večírky, ruší se vystoupení, celkově to šlo asi o třicet procent dolů. Ale protože jsem byl vždycky optimista, věřím, že se z toho zase nějak vyhrabem a že to nebude až tak dlouho trvat. Třeba si uvědomíme, jak se máme i přesto dobře, a budeme si všeho víc vážit.

ynezorPumanzeSaNyknalC