Zbraně proti pocení? Víme, čemu se raději vyhnout

Na lidském těle najdete přibližně dva a půl milionu potních žláz, které se aktivně věnují termoregulaci celého organismu. Pomáhají také odvádět z těla škodlivé látky i těžké kovy. Právě tyto žlázy také odpovídají za specifickou vůni těla. Sám o sobě pot zdravého člověka není skoro cítit a zapáchá jen kvůli množení bakterií.

Se silným zápachem bojovali lidé už od dob starého Egypta. Oblast podpaždí se natírala aromatickými oleji, existovaly také houbičky do podpaždí napuštěné silnými parfémy, nebo váčky s bylinkami a kořením.

Deodoranty a antiperspiranty byly vynalezeny už na konci 19. století a dnes je proti nepříjemnému zápachu potu používá na celém světě téměř 90 procent lidí. Mezi těmito produkty je hned několik rozdílů. Deodorant se používá pouze k zamaskování pachu, má účinnost kolem pěti hodin a mezi jeho aktivními komponenty najdete nejčastěji líh a triclosan (silné protibakteriální a protihoubové činidlo, které je dráždivé a nebezpečné pro životní prostředí).

Antiperspirant má za úkol zablokovat činnost potních žláz a většinou působí 24 hodin. Aby byl co nejúčinnější, obsahuje ve svém složení větší množství aktivních látek – aluminiové soli, oxid zinečnatý a oxidy jiných kovů. A jsou to právě antiperspiranty, které můžou svým složením představovat určitou hrozbu pro vaše zdraví.

Důležité je oba tyto produkty po celém dni pořádně odstranit z pokožky. „Ulpívání vysoce reaktivních látek na kůži vede k vysoušení kůže, poškozování přirozeného ochranného filmu, který si zdravá kůže vytváří činností potních a mazových žláz. Zároveň pak vysoce reaktivní látky pronikají do obnažené kůže a mohou ji nejen dráždit, ale i navodit alergii,“ upozorňuje MUDr. Dagmar Jírová, CSc. ze Státního zdravotního ústavu.

I když se vědecká komunita už desítky let snaží přijít na jednoznačný názor, zda některé látky, především hliníkové soli obsažené v antiperspirantech, jsou životu nebezpečné, stále nemají odpověď. Nejvíce se však zkoumá spojitost těchto látek s rakovinou prsu, Alzheimerovou chorobou, poškozením funkcí jater a ledvin i podrážděním pleti.

Kdo si ale váží svého zdraví, určitě bude souhlasit s tím, že pokud je možné se případným nebezpečím vyhnout, i když nejsou stoprocentně potvrzené, je lepší tak učinit. „Povinnost uvádět na trh jen bezpečné výrobky je sice na straně výrobce nebo dovozce, ale je to spotřebitel, kdo významně ovlivňuje bezpečnost jejich používání. A ta začíná u správného výběru kosmetického prostředku,“ doplňuje MUDr. Dagmar Jírová, CSc.

Jakých látek obsažených ve složení těchto produktů je tedy lepší se vyvarovat?

Setkat se také můžete s názvem soli aluminiové. Ve složení je najdete jako aluminium chloride, aluminium chlorhydrate, chlorid hlinitý i aluminium zirkonium. Je to nejaktivnější komponent běžných antiperspirantů. Největším rizikem je to, že tím, jak blokují potní žlázy a nedávají šanci potu proniknout na povrch kůže, se tam také následně usazují a koncentrují. To následně může vyvolat změny v estrogenních receptorech buněk v prsu a estrogen podporuje růst nádorových buněk prsu. I přes rozporuplné výsledky výzkumů, mnoho vědců předpokládá, že používání antiperspirantů je jedním z rizikových faktorů pro vznik rakoviny prsu. Kromě toho jsou hliníkové soli často spojovány se zvýšeným rizikem Alzheimerovy choroby.

Jestli se alespoň trochu zajímáte o problematiku toxických látek v kosmetice, už jste jistě slyšeli i o parabenech. Mluví se o nich čím dál tím častěji a mnoho kosmetických firem se jim nyní snaží vyhnout. Všeobecně se jedná o umělé konzervanty a mají mnoho forem. Na etiketě je hledejte pod názvy butylparaben, propylparaben, methylparaben nebo i ethylparaben. Protože parabeny imitují aktivitu estrogenu v těle, jsou také spojovány s možností vzniku onkologických onemocnění.

Jedná se o měkký minerál, který se nejčastěji používá v kosmetice jako absorbent. Je evidován jako karcinogenní pouze v případě, že obsahuje azbestová vlákna. Problém je v tom, že množství těchto vláken se nijak neusměrňuje, takže spotřebitel ve své podstatě nemá šanci zjistit, kolik jich je v produktu obsaženo a zda výrobce použil talc bezpečný.

Je uměle vytvořený antibakteriální chemický prostředek, který má za úkol zabíjet bakterie vyskytující se na kůži. Na tento komponent je taky důležité dávat velký pozor, protože kromě podrážděné kůže a dermatitidy může také způsobit poruchy štítné žlázy a kompletní narušení hormonálního systému organismu

Mezi další potenciálně rizikové složky deodorantů patří Propylene Glycol, barviva FD i organické sloučeniny Triethanolamine a Diethanolamine, které se mohou stát toxickými v případě, že mají dlouhodobý vliv na organismus.

Říkáte si, co teď? Máte to štěstí, že v dnešní době je na trhu velké množství produktů, které se všem nebezpečným látkám vyhýbají. Využívají přírodní, zdraví nezávadné komponenty, jako jsou bylinné výtažky, minerální soli, výtažky z bavlny, krystaly nebo oleje, které vás před výše zmíněnými riziky ochrání.

„Například existují takové přírodní deodoranty, které mají i mírný antiperspirační účinek, a to díky tomu, že obsahují organicky vázaný zinek. Nebrání však přirozeným funkcím pokožky. Éterické oleje jsou v nich fixované na speciálním škrobu, takže se pozvolně uvolňují se stoupající tělesnou teplotou, tedy čím větší fyzická námaha, tím více deodorant voní,“ vysvětluje Gábina Jankovská, PR manažerka české přírodní kosmetiky Nobilis Tilia. Nemusíte tedy vybírat mezi pohodlím, pocitem čistoty bez nepříjemných pachů a vlastním zdravím.

I přírodní deodoranty mají různé podoby – tuhé, tekuté, ve spreji, parfemované i bez vůně. Na jejich používání je potřeba si zvyknout a nečekejte tak rychlé a zázračné účinky jako u chemických verzí. Abyste si byli absolutně jistí přírodním a nezávadným složením, hledejte na produktu certifikační známky.

Jaký druh ochrany proti pocení a pachu používáte vy?