Článek
První celostátní spartakiáda se konala v červnu roku 1955 coby vyvrcholení oslav desátého výročí od konce druhé světové války a v různých sestavách celkem cvičilo téměř 1,7 milionů lidí. Následovaly spartakiády v letech 1960 a 1965 a ač se to dnes zdá neuvěřitelné, počet cvičenců ještě vzrostl. Konala se městská, okresní a krajská kola a na samotném finále na pražském Strahovském stadionu se pak předvedlo zhruba 750 tisíc cvičících lidí.
Na spartakiádu v těchto letech se coby žačka základní školy chystala i Svatava. „Na tu první, to jsem byla v první třídě, jsme trénovali holky a kluci dohromady, na tu druhou už jsme byli rozdělení,“ vzpomíná.
O tělocviku se nedělalo nic jiného
„Cvičili jsme v takovém zelenkavém kompletu trička a sukénky a vybavuju si, že jsme měli takové květiny – bílé a oranžové – na stuhách a s nimi jsme cvičili. Obě nad hlavu, jednu nad hlavu, druhou nad hlavu, položit květiny na zem… Mně to přišlo úplně blbý. Z části to byl vlastně tanec, na ten já jsem ale vždycky byla dřevo, takže mě to nebavilo, protože mi to vlastně ani moc nešlo,“ líčí rodačka z Liberce. „Navíc se to nacvičovalo snad půl roku o každé hodině tělocviku a nic jiného jsme nedělali.“
Poté, co svou sestavu secvičili ve škole, následovalo další kolo na městském stadionu. „To zase představovalo hodiny čekání, až na nás přijde řada a když už konečně přišel nástup a někdo to pokazil, tak se to muselo zkoušet znovu,“ říká. „To finále na Strahově byla velkolepá podívaná a já si pamatuju, že pár holek z naší skupiny vybrali a ony jely do Prahy, ale mně se to netýkalo, za což jsem byla ráda.“
Poupata si zpívala celá země
To bylo naposledy, kdy na spartakiádu trénovala. Následující v roce 1970 byla zrušena, neboť se režim i dva roky po vpádu vojsk Varšavské smlouvy bál, že by mohlo dojít k demonstracím, a tak se další hromadné cvičení konalo až v roce 1975. Ale té nepřálo počasí a cvičenci to, co měsíce trénovali, předváděli za neustávajícího deště, větru a chladu.
Následovaly spartakiády v letech 1980 a 1985 a zvláště ta druhá vstoupila do paměti mnoha lidí. Starší žákyně tehdy cvičily na skladbu Poupata, kterou pro tuto příležitost složil Michal David. „Když se podaří, co se dařit má, když rozkvete růže z poupěte“ si zpívala celá republika. Na druhou stranu ale právě v tomto roce řádil takzvaný „spartakiádní vrah“, tedy Jiří Straka, který na jaře roku 1985 napadl v Praze 11 žen, přičemž tři z toho zabil.
Rok 1990 byl pro mnohé zklamáním
Další hromadné cvičení se mělo konat v roce 1990 a i na něj se chystaly statisíce dospělých i dětí. „Byla jsem ve třetí třídě a ty nácviky si dodnes pamatuju. S holkami jsme měly sukně různých barev, já měla žlutou, a k tomu bílé tričko. A v ruce nějaké stuhy, kterými jsme mávaly. Ten trénink mě docela bavil. Ony to byly spíš takové tanečky. Co si vybavuji, tak jsme se tak různě držely za ruce a točily dokola, poskakovaly, tleskaly, dupaly…“ vypráví Anna.
„Hrozně jsem chtěla, aby mě vybrali do těch dalších kol a hrozně jsem toužila jet na Strahov a když spartakiádu nakonec zrušili, byla jsem zklamaná,“ dodává. Podobně jako ona to měly asi spousty nejen malých holčiček. A tak není divu, že slovo spartakiáda dodnes v mnohých vyvolává nostalgii…
