Článek
Když před časem vyplul napovrch skandál kolem nevhodného chování ředitele pražské zoologické zahrady Miroslava Bobka k podřízeným, který nakonec vyústil v jeho odvolání, skloňoval se v médiích pojem bossing snad ve všech pádech. A vyvstala spousta palčivých otázek. Jak rozpoznat tenkou hranici mezi „jen“ náročným a skutečně toxickým šéfem? Jaké chování od nadřízených je v pořádku a kde už jde o jasné překročení hranic či šikanu?
Poznat to bývá obtížné, už jen proto, že nepřiměřený tlak či nevhodné chování přicházejí obvykle nenápadně, plíživě a po kapkách. Jeho oběti si proto ani neuvědomí, čemu jsou vlastně vystaveny, navíc mají tendenci hledat chybu u sebe. Celý problém tak často vyjde najevo až ve chvíli, kdy se dostanou na pokraj nervového zhroucení či dalších psychických i fyzických obtíží. Přesně tak, jako se to stalo v pražské zoo. A nikdo netuší, kolik takových dalších potencionálních kauz bublá pod povrchem zdánlivě bezúhonných firem. I proto je nutné o problému mluvit.
Co je bossing?
Definice pojmu bossing je zřejmá. „Bossing neboli šikana ze strany nadřízeného, se projevuje systematickým ponižováním, zastrašováním a manipulací zaměstnance,“ vysvětluje Markéta Černá, HR manažerka, která díky projektu Feel Good Company pomáhá firmám v Česku budovat zdravé organizační prostředí. A dodává, že často se jedná o kombinaci těchto faktorů:
Znevažování práce podřízeného – tedy neustálá kritika bez konstruktivní zpětné vazby.
Nastavování nesplnitelných cílů – cílené zadávání nerealistických úkolů, jejichž nesplnění má sloužit jako důkaz „neschopnosti“ zaměstnance.
Mikromanagement a neustálá kontrola – vyžadování schvalování i těch nejmenších rozhodnutí, případně sabotování práce zaměstnance.
Manipulace a emoční vydírání – využívání osobních informací proti zaměstnanci, vyvolávání pocity viny nebo strachu.
Veřejné ponižování a zesměšňování – kritika před kolegy, zesměšňování názorů nebo osobnosti zaměstnance.
Dlouhodobé důsledky bossingu
„Studie ukazují, že zaměstnanci, kteří dlouhodobě pracují pod toxickým šéfem, strádají. Snižuje se jejich sebevědomí, výrazně se zhoršuje psychické zdraví, mohou nastupovat deprese či úzkosti,“ říká Markéta Černá. A dodává, že díky dlouhodobému stresu se snižuje imunitní reakce organismu a dochází k tzv. adrenálnímu vyčerpání. Jedna švédská studie dokonce zjistila o 60 % vyšší pravděpodobnost srdečních onemocnění u zaměstnanců, pracujících pod toxickými šéfy. A také, že dlouhodobá psychická zranění se mohou projevovat ještě měsíce po odchodu z práce.
Cílem každého šéfa by mělo být, aby se jeho podřízení cítili v práci příjemně. Bohužel, mnohdy je to právě naopakFoto: DC Studio, Shutterstock.com
Jak se co nejlépe a nejúčinněji bránit?
Markéta Černá doporučuje především následující kroky a vysvětlení, proč je to důležité.
- Nepřebírejte vinu. Toxický šéf vás může přesvědčit, že „chyba je ve vás“.
- Zkuste nereagovat impulzivně – zachovejte klid a kontrolu nad situací, vyvarujte se emočních reakcí. Vaše emoce jsou právě to, co proti vám toxický šéf rád použije.
- Držte si profesionální úroveň – pište e-maily stručně a fakticky, vyhýbejte se osobním komentářům.
- Konzultujte situaci – s HR nebo důvěryhodným jiným manažerem a zjistěte si možnosti ochrany a řešení.
Kdy a jak bossing ohlásit?
Pokud se situace nelepší a bossing se stupňuje, je nutné jej ohlásit. „Nejprve zkuste interní cesty – HR, možnost anonymního ohlášení přes směrnici o ochraně oznamovatelů (whistleblowing) nebo odbory,“ doporučuje zkušená konzultantka. Pro lepší dokazování si pište detaily incidentů, uchovávejte e-maily, zprávy a pokuste se zajistit svědectví kolegů.
„Pokud interní procesy selžou, obracejte se na externí instituce – inspektorát práce nebo Vnitřní oznamovací systém Ministerstva spravedlnosti, který hraje roli externího ombudsmana pro zaměstnance,“ doporučuje další postup Markéta Černá.
