Čachtická paní: Sériová vražedkyně, která lačnila po krvi panen, nebo až příliš bohatá vdova? Jak to bylo s Alžbětou Báthory?

Od smrti Alžběty Báthory uplynulo víc než 400 let, přesto je legenda o krvelačné čachtické paní stále živá. Popisy toho, jaká zvěrstva se tam údajně děla, vyvolávají zděšení pořád. Jak to ale s bohatou a vlivnou uherskou hraběnkou doopravdy bylo? Byla skutečně zvrácenou sadistkou lačnící po lidské krvi a utrpení, nebo se stala spíš obětí vykonstruovaného procesu?

Alžběta Báthory pocházela z velmi bohaté rodiny, která vlastnila majetky především v Rumunsku, ale i v Polsku a Litvě. Chudá nevěsta to tedy rozhodně nebyla a sňatkem s ní Ferenc Nádasdy (vojevůdce, králův poradce a také třetí nejbohatší muž Uher) neprodělal.

Přesto neměl rod Báthoryů úplně dobrou pověst. Časté příbuzenské svazky údajně způsobily, že si rod nesl jisté genetické zatížení – řada jeho členů měla nejrůznější psychické problémy, sklony k sadismu, k sexuálním deviacím, byli to tyrani a despoti a často se v rodině vyskytovala prý i epilepsie a dna.

Ať dodnes není jisté, zda se to týkalo i samotné čachtické paní, když pak čelila obvinění z vražd a týrání mladých dívek, tahle pověst jí rozhodně nepomohla.

Na druhou stranu, ani její manžel Ferenc Nádasdy nebyl podle všeho žádný citlivý a empatický chlapík. Byť ve volném čase holdoval umění, hrál na loutnu a pěstoval květiny, jako vojevůdce se proslavil nejen úspěchy v boji, ale také svou krutostí.

Těžko říct, nakolik jsou zvěsti o něm pravdivé a nakolik spíš zveličené jeho spolubojovníky, aby v nepříteli vyvolali strach. Dostat se s ním do křížku byste asi nechtěli. Zajatce Nádasdy nebral, ale hromadně je vraždil, k tomu jim prý usekával hlavy, s nimiž pak vítězně tančil a také s nimi vyrážel do boje, aby každý hned viděl, co ho po střetu s ním a jeho vojáky čeká.

Nicméně v době jeho nepřítomnosti se o panství, majetek i poddané starala jeho žena. A vzhledem k těžkým bojům s Turky byl Nádasdy pryč celkem často. Podle zpráv z té doby ale Alžběta Báthory vše zvládala skvěle: byla schopná, chytrá a organizačně zdatná. Dokonce i o své poddané, včetně služebnictva, se starala na výbornou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by v ní dřímala krvelačná bestie…

>>> Kvůli synovi vraždila ženy, z jejich krve pekla sušenky a z těl vyráběla mýdla. Jak to bylo s mýdlařkou z Correggia

V roce 1604 ale Ferenc Nádasdy zemřel – paradoxně ne v boji, ale doma. Proč, to se v dobových pramenech nepíše. Každopádně před smrtí ještě stihl poprosit svého přítele a správce panovnického dvora Juraje Turze o to, aby na jeho ženu a jejich potomky (Alžběta Báthory porodila několik dětí, dospělosti se ale dožily jen dvě dcery a jeden syn) dohlédl.

Alžbětě Báthory bylo v té době pětatřicet let. Byla mladá, stále atraktivní, nebylo by divné, kdyby se znovu vdala. Vhodný manžel by pak samozřejmě převzal její majetek a řádně se o něj postaral.

Jenže čachtická paní po dalším manželství zjevně netoužila, naopak, v samostatnosti našla zalíbení. Zvyklá z dob, kdy její muž nebýval doma, se dál starala o veškerý majetek a panství a šlo jí to velmi dobře. V té době se o ní ještě říkalo, že sice umí být přísná, ale také spravedlivá…

Vše se změnilo o Vánocích v roce 1610, když ji Juraj Turzo navštívil a údajně u ní doma našel tři služky v krvi. Jedna již byla mrtvá, druhá na následky krutého mučení brzy zemřela, třetí tam seděla zmlácená a svázaná.

Turzo tak rozjel výslechy a jal se zjišťovat, jak to u čachtické paní chodí. Podle stovek výpovědí Alžběta Báthory propadala nekontrolovatelným záchvatům vzteku a sadismu, kdy své poddané (především mladé dívky) za jakkoli drobný prohřešek tvrdě trestala. Šlo o hrubé bití až do bezvědomí, polévání ledovou vodou v mrazech, pálení rozžhaveným železem či mincemi po celém těle, ale hlavně v obličeji a v oblasti genitálií. Podle některých výpovědí dívkám zaživa odřezávala či odstříhávala kusy masa z těla, někdy to prý dělala i vlastními zuby. Takto měla utýrat stovky svých poddaných.

Výpovědi to byly velmi děsivé, ale o koupání v krvi panen, chorobné touze po věčném mládí, kanibalismu a dalších šílenostech v nich nebylo ani slovo. Tohle už je jednoznačně dílem „lidové tvořivosti“ a toho, jak si obyčejný lid, ale i nejrůznější spisovatelé a kronikáři věci upravovali podle svého.

Výpovědi poddaných se zdají být nezpochybnitelné, jenže díky práci historiků se ukázalo, že celý tenhle děsivý příběh může být úplně jiný. Samotnou čachtickou paní Turzo nikdy nevyslechl, vlastně nevyvolal ani řádný proces, jen na ni uvalil doživotní domácí vězení na jejím hradě. Její majetek rozdělil mezi tři její děti, čímž ho rozmělnil – a mimochodem, její dcera byla vdaná za Turzova synovce…

Jediný, koho vyslýchal, byli hraběnčini poddaní. Ti byli mučeni a mláceni, až poté spatřila světlo světa jejich výpověď.

Těžko říct, co proti hraběnce Turzo doopravdy měl. Možná jen žárlil, nebo třeba doufal, že se stane jejím druhým manželem. Mohl mít i strach z její rostoucí moci a bohatství. Verze o zvrhlé sadistce je minimálně stejně možná jako verze o až příliš vlivné a schopné vdově…

Zdroj: Novinky.cz, stoplusjednicka.cz, iDnes.cz, Dotyk.cz

Zohavená těla, vyříznuté orgány a nepolapitelný brutální vrah. Jak to bylo s Jackem Rozparovačem