Hlavní obsah

Fascinující historie rudé rtěnky, kterou ženy milují tisíce let. Začalo to u prostitutek i královen

Foto: Bettmann, Gettyimages.com

Foto: Bettmann, Gettyimages.com

Hollywoodský šmrnc a styl, francouzská elegance, sex-appeal, ale i poznávací znamení prostitutek, podvod na muže, důkaz čarodějnictví. Kolem téhle drobnosti, kterou nejspíš máte ve své kabelce i vy, je už několik tisíc let pěkný humbuk. Historie rtěnky, především té červené, je prostě pořádně barvitá.

Článek

Audrey Hepburn, Marilyn Monroe dnes třeba Taylor Swift. To jsou slavné dámy, které si bez červené rtěnky snad ani neumíme představit. Ale asi tušíte, že historie téhle kosmetické vychytávky sahá mnohem dál a ne vždy to byl jen symbol ženskosti a sex-appealu. Naopak, rudé rty vás v minulosti mohly dostat i na hranici…

Rtěnka stará tisíce let

Asi nejstarší rtěnku našli vědci v roce 2001 na pohřebišti na území dnešního Íránu a podle analýz je stará zhruba 5000 let. V kamenné nádobce byla vysušená rudá pasta složená z hematitu (ten je nositelem sytě červené barvy), rostlinných olejů, vosku a dalších látek. „Je tam přesně to, co bychom očekávali v moderní rtěnce,“ řekl profesor archeologie z Padovské univerzity v Itálii Massimo Vidale. Vědci nález spojili s mocnou civilizací Marhaši z doby bronzové a jsou přesvědčeni, že rtěnku tam používaly ženy z elitní společnosti jako známku luxusu a svého vysokého postavení.

Tak to bylo i 3500 let před naším letopočtem v Mezopotámii, tam byly rudé rty symbolem moci. A tak třeba sumerská královna Šubad si je barvila směsí bílého olova a drcených červených kamenů. A třeba královna Kleopatra ve starověkém Egyptě také nedala bez „rtěnky“ snad ani ránu – rty si barvila karmínem, který se vyráběl z vysušených těl hmyzu červce nopálového.

Foto: Petya Savcheva, Shutterstock.com

Karmín se vyráběl z vysušených těl hmyzu červce nopálovéhoFoto: Petya Savcheva, Shutterstock.com

V Řecku povinná výbava prostitutek

V době starověkého Řecka se postoje změnily, rudé rty nesymbolizovaly moc ani vysoké postavení, ale spíš pravý opak. Červenou barvu si v podstatě povinně nanášely prostitutky, protože když se na veřejnosti objevily bez nalíčených rtů, hrozil jim trest za to, že se neprávem vydávají za dámy. V knize Reading our Lips: The History of Lipstick Regulation in Western Seats of Power (Čtení z našich rtů: Historie regulace rtěnky v západních mocenských sídlech) to tvrdí Sarah E. Schaffer s tím, že líčidla si tehdy ženy vyráběly z různých ingrediencí – třeba z moruší, mořských řas, ale i krokodýlích exkrementů.

Ve starověkém Římě ale byla rtěnka stále spíš symbol vysokého postavení a moci. Ve snaze vyrovnat se elitám si proto rty barvily i chudší ženy a vlastně na tom byly lépe. Na drahé barvicí směsi, které ovšem obsahovaly například rumělku s jedovatou rtutí, totiž neměly, a tak spoléhaly na přírodní netoxická barviva třeba z červeného vína.

Ve středověku rtěnku radši ne

Pro křesťany bylo líčení známkou pohrdání bohem, odporem vůči náboženskému učení, protože je v přímém rozporu s pokorou, přirozenou krásou a zdrženlivostí.

Ale třeba v Anglii se věřilo, že rudé rty odpuzují zlé duchy. Proto si na červeno líčila rty anglická královna Alžběta I. A řada žen ji v době její vlády (druhá polovina 16. století) samozřejmě napodobovala. Její nástupce Jakub I. to ale viděl jinak, rtěnky pro něj byly symbolem čarodějnictví.

O něco později byl dokonce přijat i zákon, podle kterého mohly být ženy s rtěnkou na rtech souzeny jako čarodějnice a skončit třeba i na hranici. Barvení rtů a líčení se totiž bralo jako klamání mužů, kdy ženy kouzlí s líčidly, a snaží se tak muže přimět k sňatku.

A třeba ještě v roce 1915 existovali lidé, kterým rtěnky vadily. V Kansasu byl třeba předložen návrh, podle něhož mělo být nošení make-upu pro ženy mladší 44 let trestným činem. Opět ze stejného důvodu jako o pár stovek let dřív – ženy kvůli líčidlům působily na muže falešným dojmem.

Foto: Profimedia.cz

Portrét Alžběty I., který je součástí Královské sbírky, dokazuje, že červená rtěnka vládla už v 16. stoletíFoto: Profimedia.cz

Rtěnkou za práva žen

I přes tyhle pokusy se ale ve 20. století stávala rtěnka symbolem ženství a rozhodně něčím víc než jen způsobem, jak se zkrášlit. Podnikatelka Elizabeth Arden (zakladatelka stejnojmenné kosmetické firmy) totiž v roce 1912 rozdávala rudé rtěnky sufražetkám, které je nosily jako symbol boje za práva žen. A třeba slavná malířka Frida Cahlo si rty s oblibou líčila, navíc otisky svých rtů vybavila i každý dopis, co psala své životní lásce Diegu Riverovi. A tak se ocitáme v době, kdy ženy rozstřihávají korzety a rudě nalíčenými rty volají po svých právech.

A pak tu je samozřejmě druhá světová válka, kdy ženy musely nastoupit do továren, protože muži bojovali ve válce. Rudé rty rázem byly symbolem ženské odvahy, síly a vlastenectví. Koncekonců prodávaly se kousky s názvy Victory Red (Vítězná rudá) či Fighting Red (Bojovná rudá) a již zmiňovaná značka Elizabeth Arden dokonce vyrobila rtěnku, která ladila s jasně karmínovými ozdobami uniforem mariňáků.

Po druhé světové válce se z rudé rtěnky díky slavným ženám, jako jsou Marilyn Monroe či Audrey Hepburn, stalo to, čím je dnes – sexy doplněk, symbol ženskosti, sofistikované elegance.

Zdroj: Novinky.cz, National Geographic, Cultbeauty.com

Související témata:

Načítám