Muži, kdo vám dal moc utiskovat ženy? První feministka skončila pod gilotinou. Jak to bylo s Olympe de Gouges

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Narodila se ve Francii v roce 1748 pravděpodobně jako nemanželská dcera. Oficiálně byl jejím otcem řezník, manžel její matky Anne Olympe. Podle řady zdrojů i podle toho, čemu sama Olympe de Gouges (vlastním jménem Marie Gouze) věřila, jejím otcem byl šlechtic markýz de Pompignan, s nímž měla mít její matka poměr. Už jen tohle formovalo její názory, v dospělosti pak totiž mimo jiné bojovala i za práva nemanželských dětí. Za jejich právo nosit jméno svého biologického otce a také po něm dědit.

Další životní událost, která pak formovala její názory, byl sňatek. V sedmnácti letech byla svou matkou donucena vzít si muže, kterého nemilovala a jenž byl navíc z nižší společenské třídy než ona sama. To bylo dost nezvyklé a z historických pramenů není jasné, proč se její matka k takovému kroku uchýlila.

Rok po svatbě Olympe de Gouges přivedla na svět syna, krátce po jeho narození ovdověla – její muž zemřel při povodních. Mladá vdova už se nikdy nevdala, byť udržovala milostný vztah s bohatým obchodníkem, s nímž se pak i se svým synem přestěhovala do Paříže. Naopak její zkušenost z nešťastného manželství ji vedla k tomu, že později bojovala za další nepopulární věc – za právo žen na rozvod.

S renesanční filozofií a změnami v době Velké francouzské revoluce Olympe de Gouges souzněla. Rozšiřující se humanismus i skutečnost, že se pozornost odklonila od potřeb boha a církve, ale naopak se soustředila na potřeby, touhy a práva lidí, jí byly sympatické. I ona se tak do obhajoby těchto myšlenek vrhla celým svým srdcem. Jenže si všimla toho, že veškerá práva a svobody, o něž se tehdy ve Francii jednalo, se týkaly jen mužů. A to se jí nelíbilo ani trochu.

Začala psát nejrůznější politické pamflety, které vylepovala po celé Paříži. Na paškál si vzala i tehdejší Deklaraci práv člověka a občana, kterou rozebrala, a na základě toho napsala svou vlastní Deklaraci práv ženy a občanky. Jde vlastně o první ucelené dílo, jež upozorňuje na to, že ženy jsou mužům rovny. „Muži, jste schopni být spravedlivými? To žena pokládá tuto otázku. Alespoň jí neodpírejte toto právo. Řekněte mi! Kdo vám dal svrchovanou moc, abyste utiskovali mé pohlaví?“ napsala například. Dál tvrdila, že ženy se rodí rovné mužům, to až společnost je utiskuje. Muži podle ní volali po svobodě a rovnosti, při které ale myslí jen na sebe, nikoli na ženy.

Vůdci tehdejší revoluce ale Olympe de Gouges nebrali vůbec vážně, naopak se jejím požadavkům vysmívali a ji samotnou označovali za hysterku. V momentě, kdy psala, že když „žena má právo vystoupit na popraviště, musí mít také právo vystoupit na tribunu“, nejspíš netušila, jak moc bude její osud s touto větou spjatý.

Na tribuně totiž nikdy nevystoupila, její slova nikdo nebral vážně, ale na popravišti skončila. Byla popravena gilotinou v roce 1793, bylo jí tehdy 45 let. Poté byly rozpuštěny a zakázány veškeré ženské kluby a spolky a bylo zrušeno i právo žen se shromažďovat. Přesto Olympe de Gouges položila základní kámen modernímu feminismu a třeba v roce 2004 po ní bylo pojmenováno jedno z pařížských náměstí.

Zdroj: Fórum 50%, University of Michigan Library, OlympedeGouges.paris

Z hysterie byly ženy obviňovány po staletí, byla to odpověď v podstatě na cokoli. Koneckonců s hysterií je spjata i nepravda týkající se vibrátorů. Ženy chtěly orgasmus vždy, dilda měly už před tisíci lety. Jak to bylo s vibrátory? Léčba hysterie je mýtus