Článek
Datum 27. března 1977 navždy změnilo leteckou dopravu a především bezpečnostní pravidla v komunikaci mezi stroji a řídící věží. Tomu, že už 48 let létáme bezpečněji, bohužel předcházelo obrovské neštěstí – srážka dvou boeingů na Tenerife, kterou nepřežilo 583 lidí. Jak to bylo s nejhorší leteckou katastrofou v historii (pokud nepočítáme teroristické útoky ze září 2001)?
Jedna příčina neexistuje
Označit jen jednoho viníka v tomto případě nelze, i když nejčastěji se zmiňuje jméno Jacob Louis Veldhuyzen van Zanten. Kapitán boeingu nizozemské společnosti KLM byl hvězda – zkušený pilot, co měl nalítány desetitisíce hodin. Možná trochu propadl pocitu, že jemu se nic stát nemůže. Jeho suverenita by sama o sobě nejspíš nehodu nezpůsobila, ale byl to další střípek do tragické skládačky.
První zádrhel nastal, kdy mezinárodní letiště na Gran Canaria muselo být uzavřeno. Vybuchla tam (a několik lidí zranila) totiž bomba nastražená separatistickým Hnutím za nezávislost a sebeurčení Kanárského souostroví a existovalo podezření, že jsou na letišti ještě další. Letadla mířící na ostrov i z něj byla přesměrována na Los Rodeos (dnes Tenerife Sever), malé letiště, které nebylo na velké stroje a mezinárodní provoz vůbec uzpůsobené. Brzy bylo plné letadel, ta parkovala i na dráze… na té, která vedla k jediné ranveji na letišti.
K tomu si připočtěte ne tak zběhlý personál, nedostatečné vybavení letiště (jako zásadní se ukázala absence pozemního radaru) a hustou mlhu. Posádka řídící věže tak vůbec neviděla na ranvej a ani piloti boeingů, kteří se nakonec srazili, neměli šanci se zahlédnout. Sešlo se toho příliš a obrovská tragédie byla na světě.
Srážka, které se (ne)dalo zabránit
Na Tenerife se 27. března 1977 ocitl i stroj nizozemské společnosti KLM řízený kapitánem van Zantenem, který letěl z Amsterdamu. Když na Los Rodeos přistál, dotankoval palivo a na dráze čekal na povolení ke startu.
Tou dobou jel po ranveji i boeing americké společnosti Pan Am, který pilotoval kapitán Victor Grubbs. Podle instrukcí z řídící věže měl na určené odbočce uhnout, aby uvolnil cestu právě nizozemskému letadlu. Kvůli mlze ale Grubbs odbočku minul a jel dál.
Mezitím už van Zanten ztrácel trpělivost. Hrozilo totiž, že se tohle čekání společnosti KLM pěkně prodraží. Posádce docházel maximální povolený časový limit služby a jeho prodloužení by stálo peníze. A tak kapitán tlačil na řídící věž, aby mu dala povolení ke startu.
Ve zmatku a kvůli špatnému rádiovému spojení (na jediné frekvenci spolu komunikovala řídící věž a dvě letadla najednou) došlo k nepochopení. Nizozemský boeing sice dostal odletové povolení, ale rozhodně ne povolení ke vzletu. Van Zanten si však informaci už odmítl ověřit a svůj stroj hnal na doraz. Obří letadla jela proti sobě a oba piloti si toho kvůli mlze všimli pozdě.
Životy, které nemusely vyhasnout
Kapitán van Zanten se ještě pokusil svůj boeing dostat rychle do vzduchu, ale neměl šanci to stihnout. Jeho stroj tak v podstatě rozpáral americké letadlo. Sám se ve vzduchu udržel jen chvíli: boeing spadl na zem asi 150 metrů od místa srážky a začal okamžitě hořet. Všech 248 osob na palubě, z toho 14 členů posádky, zahynulo.
Lidé v letadle Pan Am měli o něco víc štěstí – z 396 jich přežilo alespoň 61. Mezi nimi byl i kapitán Grubbs, ale také třeba architekt John Combs a jeho žena. Zachránila je pouhá náhoda. Combsova žena si totiž chtěla dát cigaretu, ale její muž ji přemluvil, aby se obešla bez ní a místo do kuřácké sekce se usadili do první řady na pravé straně letadla. Právě tohle místo bylo jedním z mála, kde se lidé po nehodě mohli postavit a využít nouzový východ se skluzavkou. Jeho manželka a také žena sedící poblíž nich se bály, ale Combs je prostě vystrčil a nakonec skočil za nimi.
Po dopadu na zem propadl panice, protože svou ženu nemohl najít. Myslel, že svou lásku, s níž strávil předešlých 39 let života, navždy ztratil. „Najednou jsem ji viděl, jak se zvedá…plameny se řítily na nás a moje žena měla na svém oblečení kousky roztaveného hliníku,“ popisoval Combs v roce 1977 magazínu Independent. On i jeho žena se ke svým blízkým nakonec vrátili, skoro šest set jiných lidí tolik štěstí nemělo…
Od té doby se létá jinak
Po nehodě okamžitě odstartovalo její vyšetřování. Podíleli se na něm experti nejen ze Španělska, ale i z USA a Nizozemska. A i když svou roli sehrálo mnoho faktorů, za hlavního viníka byl označen kapitán van Zanten a jeho ukvapený vzlet.
Tragédie měla velký vliv na změnu v komunikaci mezi piloty, letadly a řídícími věžemi. Od té doby se opravdu striktně rozlišuje mezi odletem a vzletem. Jako jediný povolený komunikační jazyk je povolena angličtina a navíc v ní vznikly i ustálené fráze, které mají minimalizovat riziko jakéhokoli nedorozumění. Platí také pravidlo, že každá instrukce či povolení musí být před jejím skutečným vykonáním zopakována a znovu potvrzena. A každý váš let na vysněnou dovolenou, možná zrovna na Gran Canaria nebo na Tenerife, je i díky tomu bezpečnější…
Zdroj: Aeroweb.cz, Novinky.cz, Peter's Tenerife Crash Page
