Vraždil bohaté, znásilňoval malou dívku a jeho hlava je v muzeu. Jak to bylo se sériovým vrahem Hubertem Pilčíkem

Psal se rok 1948 a Hubert Pilčík se stal nadějí pro mnoho lidí, kteří se rozhodli uprchnout z komunistického Československa na Západ. Pro všechny to byl fajn chlapík ze Sence u Plzně, co má rád přírodu, chodí hodně do lesa a po loukách, kde sbírá léčivé bylinky. Pro ty si k němu chodili nejen známí, ale i turisté a lidé, kteří se o něm doslechli.

Proto jeho sousedům nikdy nepřišlo divné, když se kolem jeho domu potulovali cizí lidé. O tom, že si přivydělává převaděčstvím, nikdo nevěděl. A už vůbec nikdo neměl ponětí, jakých zvěrstev je muž, jemuž se přezdívalo Strýček, schopen. Že řadu lidí, toužících uniknout z totalitního Československa, nepřevedl přes hranice, ale spíš na onen svět, se zjistilo až mnohem později. Když v červenci 1951 našly děti v pískovně nedaleko Sence mrtvolu ženy…

O tom, že jde o vraždu, přivolaná policie nepochybovala. Tělo ženy bylo polonahé, v puse měla zbytky roubíku a na krku smyčku z provazu. Kdo je ta nebožačka, jejíž život podle všeho vyhasl už před několika měsíci, nevěděli. K identifikaci ale pomohly dvě zlaté zubní korunky zhotovené na tu dobu ojedinělou technologií. „Jeden z kriminalistů pak obcházel zubní lékaře a laboranty a předkládal jim zubní korunky. Koncem srpna 1951 poznal jeden z plzeňských zubních lékařů z předložených korunek svou práci a také uvedl jméno a adresu pacientky, pro niž ji zhotovil,“ píše web Kriminalistika.eu.

Mrtvou ženou byla Renata Balleyová, fotografka z Plzně a hlavně dcera Emanuela Balleye, bohatého podnikatele. Jeho popis až příliš dobře odpovídal ohořelé mrtvole muže, kterou vyšetřovatelé našli před několika měsíci po požáru nedaleké opuštěné hájenky. Že i v tomto případě šlo o vraždu, policie věděla – tělo muže bylo polito hořlavinou a muž uhořel zaživa.

Když se začali na Renatu a jejího otce vyptávat příbuzných, ukázalo se, že jsou oba (a také ještě Renatina dvanáctiletá neteř Daniela) pohřešovaní. Blízcí je nehledali jen proto, že věřili, že již nejsou na území Československa, ale na svobodném Západě. Věděli, že chtěli emigrovat, a pomoci jim měl muž ze Sence, jenž si říkal Strýček…

Spojit si tyto informace s osobou Huberta Pilčíka samozřejmě nebylo pro detektivy složité. A tak se na začátku září 1951 vydali do domu, kde žil se svou o jedenáct let mladší manželkou Antonií. A zatkli ho.

Dá se předpokládat, že kriminalisté čekali leccos, ale to, co nakonec v domě Huberta Pilčíka našli, je šokovalo. V kozím chlívku totiž ukrýval dvanáctiletou Danielu, neteř mrtvé Renaty. Dítě bylo zubožené, podvyživené, zjevně nelidsky týrané, ale živé. Ukázalo se, že dívka se k Pilčíkovi dostala v květnu a věřila, že ji převede přes hranice stejně jako Renatu a Emanuela Balleyovy. Pilčík jí vyprávěl, jak tam na ni již čekají. Místo svobody ji ale nakonec vzal do čirého pekla.

>>>Roky věznil a znásilňoval vlastní dceru. Jak to bylo s Josefem Fritzlem

Řemeny ji přivazoval k dřevěným prknům a hlavu jí zavíral do bedny s dvojitými stěnami, kterou vycpal hadry. Dýchat mohla nebohá dívenka jen kovovou trubičkou protaženou skrz bednu, jež měla v ústech. Do tohoto zařízení, jež si pro tyto účely sám vyrobil, ji přivazoval až na 16 hodin denně. Brutálně ji znásilňoval, mučil ji hlady a všemožně týral. Její křik ale nemohl přes dvojité stěny bedny vycpané hadry nikdo slyšet…

Kromě Daniely pak kriminalisté v domě našli obrovské množství věcí (oblečení, zavazadel, šperků, dokladů…), které zjevně patřily lidem toužícím emigrovat. Některé z nich Pilčík přes hranice možná opravdu převedl, většinu z nich ale nejspíš zabil. Přesný počet jeho obětí už nelze zjistit, prokázáno mu jich bylo „pouze“ pět. Renata a Emanuel Balleovi, ale také Lubomír Krauz a jeho žena Eva. V domě Pilčíka objevili policisté jejich kufry a tělo Evy našli v další vyhořelé hájence kousek od Mariánských Lázní. Poslední prokázanou obětí byl obchodník Jan Hůrka, detektivové u Pilčíka našli nejen jeho doklady, ale i jeho umělý chrup. K jeho vraždě se Hubert Pilčík dokonce přiznal.

Policisté také zjistili, že ačkoli Pilčíkovi činilo potěšení týrání malé Daniely, na níž si ukájel i své zvrhlé sexuální potřeby, vraždění se dopouštěl nejspíš čistě kvůli penězům. Vraždil bohaté a poté je okrádal.

Pět prokázaných vražd sice nebylo málo a na přísný trest by to stačilo, přesto bylo všem jasné, že tohle číslo realitě ani náhodou neodpovídá. Naopak je dost pravděpodobné, že Hubert Pilčík je největším sériovým vrahem v moderní historii Československa.

Od něj se ale detektivové pravdu nikdy nedozvěděli, a ani od jeho ženy. Ta sice podle všeho musela o tom, co její muž dělá, vědět (také byla za spoluúčast odsouzena na pět let vězení), ale odmítala se přiznat. Až po nátlaku policie a pod tíhou důkazů uvedla, že o vraždách něco málo věděla, ale nikdy se na nich nepodílela. Mlčela prý ze strachu ze svého muže.

Ani Pilčík vyšetřování kriminalistům neulehčil. Po svém zatčení všemožně mlžil a nakonec se pár dnů po svém zatčení ve vězení oběsil na oprátce z kapesníků. I jeho sebevraždu ale doprovází řada nejasností, existuje podezření, že byla nahraná a Pilčík zemřel spíš na následky bití při výsleších.

Faktem je, že příběh Strýčka, z něhož se vyklubala děsivá Bestie, budí zájem dodnes. Třeba i tím, že nikdo netuší, proč byla po jeho smrti od jeho těla oddělena hlava, jež byla zakonzervována a dlouhé roky byla součástí sbírky Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice Plzeň. Ten ji před pár lety přenechal Muzeu Policie ČR, které má tak ve své sbírce nejen Pilčíkovu hlavu, ale i speciální upínací zařízení, v němž týral dvanáctiletou Danielu.

Zdroj: Kriminalistika.eu, Český rozhlas, G.cz, Aktuálně.cz