Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vaše hlava je plná neposedných vtíravých myšlenek předhánějících se v tom, která se bude hřát ve vaší přízni. Jenže je jich příliš a místo, aby přinášely uspokojení a třeba ukázaly cestu, jsou spíš žroutem času, spouštěčem stresu a třeba i nespavosti. Přestaňte být otrokem vlastní mysli, dopřejte si klid, s nímž odejdou černé scénáře a přijdou požadovaná rozuzlení.
Všeho moc škodí
„Overthinking je stav, kdy se člověk utápí ve svých myšlenkách. Nejde o běžné přemýšlení, jde o nekonečné přetáčení věcí dokola, bez výsledku,“ vysvětluje terapeut Pavel Vacek a pokračuje: „Přemítám, analyzuji, zvažuji, ale nikdy nedokončím. Místo toho se zacyklím. Vzniká pocit zahlcení, vnitřního chaosu, často i fyzická únava.“ Jsou vám tyto stavy povědomé, přesto pochybujete, zda jste overthinker? Jestli už z vlastního myšlení býváte unavení, zažíváte vnitřní zmatek, máte potíže se spánkem a pořád vám zbývá řada témat, která vaše hlava musí probrat, a jedno mentální kolečko střídá jiné, s největší pravděpodobností už jste v zajetí přílišného přemýšlení. Nic příjemného. Kromě ztráty klidu představuje ovethinking ještě další riziko: „Vypadá jako produktivita, ale je to iluze. Místo rozhodnutí nastupují další analýzy. A čím déle přemýšlím, tím víc se vzdaluji přítomnému okamžiku,“ upřesňuje Vacek.
Zdánlivá plus
Ale i na overthinkingu se dají najít pozitiva. Schopnost hluboce promýšlet věci může být výhodou, ovšem jen v případě, že nejste otrokem, nýbrž pánem svých myšlenek. „Problém nastává tehdy, když přemýšlení ztrácí smysl, přestává vést k řešení a začíná jen tvořit nové otázky. Overthinking není slabost, je to nezvládnutý přetlak,“ vysvětluje Pavel Vacek, z jehož dalších slov vyplývá, že mnoho kreativních lidí si zvyklo na mentální přetížení jako na „cenu za tvořivost“. Ale mozek není stroj bez limitu. I když díky přemýšlení tvořím, unavuji se. „Rizikem je nespavost, ztráta schopnosti být v tichu, vyčerpání, nebo dokonce syndrom vyhoření,“ dodává. V praxi se často setkává s klienty, kteří si dlouho mysleli, že „tak to prostě mají“, než pochopili, že i mozek může fungovat jinak, s menším vnitřním tlakem a větší lehkostí.
Odpočinek je pro mozek nesmírně důležitýFoto: DimaBerlin, Shutterstock.com
Ven z bludného kruhu
Zbavit se overthinkingu úplně nejde, ale dá se naučit ho řídit. Je potřeba si uvědomit, že přílišné přemýšlení nemusí být problém, když si ho umíte všimnout a dokážete ho vypnout. Odpočinek je pro mozek nesmírně důležitý, protože hlava, která nikdy neodpočívá, začne dřív nebo později ztrácet výkon. Vytrácí se také radost, elán a zmiňovaný klid. Jak zní podle Pavla Vacka praktické rady, díky nimž vymezíte nekonečné spirále myšlenek hranice?
- Pište si myšlenky. Dostaňte je ven z hlavy na papír. I kdyby to mělo být chaotické.
- Omezte čas. Vyhraďte si 20 minut na „mentální poradu“ – a pak už se tématu nevěnujte.
- Vnímejte tělo. Zhluboka dýchejte, dejte si studenou vodu na ruce, projděte se. Přesuňte pozornost z hlavy do těla.
- Zeptejte se sama sebe: „Pomáhá mi toto přemýšlení, nebo mě vyčerpává?“
- Mluvte s někým. I jeden rozhovor s někým zkušeným může rozpojit nekonečné mentální smyčky.
Naprosto zásadní je naučit se rozeznat, kdy myšlení pomáhá a kdy už škodí. To je klíč. „Nejde o to přestat myslet. Jde o to myslet zdravě,“ uzavírá Pavel Vacek.
Pravda o overthinkingu
„Není to lenost. Není to slabost. Je to často neurobiologická záležitost. Mozek člověka, který má sklony k overthinkingu, totiž pracuje trochu jinak,“ říká psychoterapeut Pavel Vacek a pokračuje: „Nejčastěji jde o zvýšenou aktivitu v oblasti prefrontálního kortexu – části mozku, která zajišťuje plánování, rozhodování, zvažování možností. Pokud zároveň chybí dostatečné propojení s limbickým systémem (emoční regulace) a bazálními gangliemi (filtrování podnětů), vzniká stav, kdy mozek ‚jede naplno‘, ale bez brzd. To je důvod, proč lidé, kteří přemýšlejí až příliš, bývají vysoce citliví, často kreativní, ale zároveň unavení. Jejich mozek jako by nikdy nevypínal.“
