Článek
Chci jezdit po světě, chodit na dobrá jídla, hezky se oblékat, užívat si. Jenže to znamená, že celkem bezstarostně rozfofrovávám své úspory, protože na tyhle věci mi důchod zkrátka nestačí. Takže mám sedět na zadku? Hledat slevy, vyrážet na dobrodružné lovy do supermarketů na nákup prošlých surovin?
Místo toho si dělám radosti. Sobě, jiným.
Myslím, že pro radost jsme na světě.
Ale někdy je to těžké. Člověk se přece jenom bojí. Co se mnou bude, až mě síly opustí? Nechci, aby mě měl někdo na krku. Hodlám udělat všechno pro to, abych se měla hezky až do smrti. Takže musím okamžitě přestat utrácet? Musím se konečně změnit v důchodkyni?
A někdy si to dělám lehké. Lehkost bytí je důležitá i v pokročilém věku. Umění házet věci za hlavu by se mělo vyučovat ve školách. Jednomu mému kamarádovi nedávno umřela maminka. Celý život žila víc než skromně, nedopřávala si vůbec nic, jedla jen ty nejlevnější věci, nikam nechodila. Čekala na smrt už od dvaceti. Když smrt přišla, ukázalo se, že měla našetřeno milión. Její děti se na něj radostně vrhly.
K čemu jí to škudlení bylo?
Také kolem sebe slyším, jak finančně náročné je platit péči seniorům. A jak v bohatších zemích si bohatší penzisté pořizují nové bydlení v penzionech, kde jim vaří, perou, žehlí a uklízejí právě proto, aby se nemuseli o nic starat a mohli užívat života. Takže se asi mám bát.
Nechci se bát. Strach je emoce, která svazuje, omezuje a brání v životu. Vždycky, když jsem se něčeho bála, zamyslela jsem se, co s tím. Vždycky jsem čekala na nápad, který mě zachrání. Přišel i teď.
Mám recept na bohaté stáří.
Ukradla jsem ho mladým a bezdětným. I já už jsem vlastně bezdětná. A mladá.
Ten recept se jmenuje sdílené bydlení. Mám mnoho kamarádek. S nějakou z nich se domluvím, že jedna z nás pronajme byt a sestěhujeme se. S jednou, dvěma. Nebo odjedeme na chatu či chalupu. Sváťa Karásek tomu kdysi říkal Veselý starobinec Sváti Karáska. Tak to je můj sen. Bydlet s kamarády. Mít na cestování, na uklízečku, na divadla, na koncerty, na cestování, na manikúru. Budeme si žít na vysoké noze a nebudeme si připadat samy. Už se těším.
