Hlavní obsah

Dluhy, absťáky, krádeže. A také krize ve vztahu a rozchody! Závislost na nakupování ničí chudé i bohaté

Foto: maxbelchenko, Shutterstock.com

Foto: maxbelchenko, Shutterstock.com

Postoje k nakupování se pohybují na celé škále od „nesnáším ho“ přes neutrální „nebaví mě, ale někdo to udělat musí“ po relaxaci a zahánění nudy – a na konci stojí nemoc. Podle odborníků se v západní společnosti se závislostí na e-shopování nebo vymetání kamenných obchodů potýká každý dvacátý člověk!

Článek

Šestatřicetiletá učitelka Tereza říká, že je asi divná žena: nakupování módy, kosmetiky nebo bot bytostně nesnáší. „Proto nosím věci, dokud se na ně dá jen trochu koukat, a šatník si skládám nadčasově, abych do obchodů s hadry pokud možno nemusela strčit nos,“ říká s úsměvem. Jediná past, kde se vždycky nachytá, je knihkupectví. Chodí si tam odpočinout a zvednout náladu i jen tím, že si knihy prohlíží a občas se do nějaké začte. A třebaže jí doma knihovna praská ve švech, občas neodolá a nějaký nový úlovek si odnese.

Osmapadesátiletá Hana si sice občas něco hezkého na sebe koupit zaskočí, ale rozhodně ne nikdy, když je v nenáladě. „Novou věc bych pak měla s tou chvilkou, kdy jsem byla v nepohodě, navždycky spojenou – a to nechci,“ vysvětluje. Hanin „revír“ je květinářství: „Když už lék na bolavou duši, tak pokochat se kytkami, nadechnout se jejich vůně. Je pravda, že to u mě doma vypadá trochu jako v botanické zahradě, ale radost mi to dělá dlouho.“

Bohatí i chudí shopaholici

Tyto druhy dělání si občasné radosti jsou neškodné. „Jde o ‚hříchy‘ z kategorie drobné všednodenní radosti,“ říká psycholožka Jana Novotná. Navíc jde o „zbytné věci“. Závislost se nejčastěji vyvíjí u zboží, u kterého si lidé snadno zdůvodní, že ho „potřebují“: oblečení, boty, kabelky, brýle… Vůči shopaholismu nejsou imunní ani chudí, ani bohatí – jen se pohybují v jiných cenových relacích. Top manažerka si zajde v Praze pro kabelku do luxusního butiku, samoživitelka s podprůměrnými příjmem propadne slevovým akcím a nákupům v second handech.

Frustrace, osamění i tlak na výkon

Úspěšný dánský seriál Vláda z prostředí vrcholné politiky začíná příběhem frustrované premiérovy manželky. Doprovází svého muže na cestě do Británie a zběsile nakupuje v nejluxusnějším londýnském obchodním centru. Když zjistí, že nemá dost peněz, dramaticky donutí manžela, aby její úlovky za sedmdesát tisíc liber zaplatil kartou určenou na pracovní výdaje. Vřeští na něj, že za všechno, co pro něj udělala, bez té kabelky nemůže být. Muž, aby měl klid, se podvolí, a když se účtenka za nákupy jeho ženy dostane k politické konkurenci, sestřelí ho z premiérského postu.

Nejde o nadsázku, jak potvrzuje vedoucí prodejny luxusního zboží v Pařížské ulici, která chce zcela pochopitelně zůstat v anonymitě. Chodí sem jak movité turistky, tak i exponované právničky a manažerky pracující pod obrovským tlakem. Okolní svět vidí jen „ty prachy“, které vydělávají, ale ne to, čím za ně platí. A velkou část klientek tvoří právě i frustrované manželky velevytížených mužů.

Foto: George Rudy, Shutterstock.com

Bezhotovostní platby pád do závislosti urychlují. Odborníci radí nosit s sebou jen určitou částku v hotovosti, abyste nemohli utratit víc, „když to na vás přijde“Foto: George Rudy, Shutterstock.com

Závislost jako každá jiná

Osmatřicetileté Marcele se vymkla její posedlost natolik, že jí málem krachlo manželství: „Oblečení i kabelky jsem si objednávala na e-shopu s adresou do zaměstnání. Koupené věci jsem skladovala ve firemním kumbálku. V práci jsem se do nich převlékla a domů jsem pak zase šla v tom, v čem jsem ráno vyšla. S manželem jsme se kvůli mým nákupům totiž začali strašně hádat. Když se provalilo, že jsem už tajně utratila půlku peněz, které jsme si šetřili na auto, dal mi nůž na krk. Buď půjdu k psycholožce, nebo ode mě odchází.“ Protože o udržení vztahu stála, pomoc vyhledala, a ze závislosti na nakupování se s nejistým výsledkem léčí.

Proč ale nezdravému nakupování propadne tolik jinak rozumných lidí? „Podobně jako u jiných závislostí hraje roli snaha uniknout z tíživé reality. Člověk není závislý na nákupech samotných, ale na prožitcích, které jsou jimi vyvolány,“ vysvětluje psycholožka Jana Novotná. Podle ní si tak závislí kupují chvilkovou radost, která zaplaší frustraci z práce, smutek z osamělosti, nepochopení okolí, na chvíli vypustí z hlavy dluhy, rozchodová dramata, nervy z dětí. Libý pocit a úleva bohužel trvají chvíli a intervaly mezi uspokojením z nákupů se postupem času dramaticky snižují.

Absťáky, krádeže a zoufalství

Míra rizika, že do takového typu závislosti spadnete, je jako u alkoholu nebo drog. Odvíjí se od osobních predispozic, momentální situace, ve které se člověk nachází, i od jeho schopností zvládat krizové situace. Každá závislost má podobný průběh – plíživě začíná komplikovat život.

Šedesátý pár bot samozřejmě nedevastuje zdraví ani vztahy tolik jako alkohol či pervitin, nicméně obrovské problémy nastávají v momentě, kdy začnou nákupy dotyčného ruinovat. Vynechává kvůli nim jídlo, hádá se s rodinou, postupně začne ztrácet zájem o práci, koníčky – o cokoli, co nesouvisí s nakupováním . Dostavují se „absťáky“ i scény, kdy partneři seberou postiženým kreditku a schovávají před nimi peníze. A zoufalí nemocní si jdou v nejhorším případě nějakou věc do obchodu „šlohnout“.

Jak se z toho dostat

Závislý člověk se bez odborné pomoci neobejde. Podle expertů si většina lidí už v obchodě velmi dobře uvědomuje, jestli nakupuje, protože danou věc potřebuje, anebo jedná impulzivně. „Proto je potřeba s tímto nutkáním vědomě pracovat,“ upozorňuje psycholožka.

Jdu na nákup, protože jsem vytloustla ze sukně a čeká mě společenská akce, kde nechci být za Popelku? V pořádku. Chci si koupit nové šaty, protože mi nevyšlo rande, v práci mě zkritizovali nadřízení? Pozor! Nemám raději počkat, až se uklidním? Skočím si pro ně (objednám je) radši až zítra, až se na to prospím.

A když už jste v obchodě? Nadechněte se, ignorujte usmívající se prodavače a klidně zalžete, že jste zapomněli peněženku. A zmizte! „Slušně vychovanému člověku je totiž často nepříjemné oblečení, jež si zkoušel, nebo zboží, pro které personál běhal do skladu, odmítnout,“ vysvětluje odbornice.

Načítám