Není záchod jako záchod! Někde vás čeká luxus, jinde kýbl s vodou: naše zážitky z veřejných toalet

Možná si myslíte, že záchod je prostě záchod. Jenže stačí pár cest, trochu smůly (nebo naopak štěstí) a zjistíte, že realita je mnohem pestřejší. Někdy vás čeká designový zážitek hodný pětihvězdičkového hotelu, jindy zase situace, kdy přehodnocujete své životní priority během několika vteřin.

SEO editorka Tereza: Na Sahaře by člověk spíš čekal, že mezi dunami zahlédne velblouda než záchody – a přece, uprostřed písečného prázdna stojí „pouštní toaletní zóna“, která v tom nekonečnu působí skoro jako bizarní oáza. Rozhodně nic, co by připomínalo městské designové záchodky. Místo vybavení tu najdete jen kýbl s vodou a všudypřítomný písek. Funguje to… nějak. Jen toaletní papír musíte dost hledat – ten je zjevně vyhrazen VIP sekci Deluxe.

Ale upřímně: když jste stovky kilometrů od civilizace, vítr vám hučí kolem hlavy a slunce se pokouší upéct i vaše myšlenky, tahle omšelá budka působí jako luxusní wellness. A hlavně, není to fatamorgána. Je to skutečná, nefalšovaná záchrana v poušti. Doslova.

Redaktorka Jitka: Jedny z nejimpozantnějších toalet, které jsem kdy viděla, se skrývají v muzeu Hangar-7 u Salzburgu. Moderní výstavní prostor, který nechal vybudovat spoluzakladatel Red Bullu Dietrich Mateschitz, zahrnuje sbírku historických i současných letadel, vrtulníků a také závodních vozů Formule 1 spojených se značkou Red Bull. Vstupné sem je zdarma a kromě exponátů tu najdete i kavárnu a vyhlášenou restauraci s konceptem „Guest Chef“, kde se každý měsíc střídají šéfkuchaři z celého světa.

Možná největší překvapení ale skrývají zdejší toalety, které působí luxusnějším dojmem než v pětihvězdičkovém hotelu, dokonce tu denně mění čerstvé květiny. Vše voňavé, čisťounké, s narovnanými štůsky jemných froté ručníků na každém umyvadle… Křesílko se zrcadlem, kde se můžete nalíčit, je pak už jen třešničkou na dortu. Takhle nějak vypadá luxus!

>>> 6 věcí, které nikdy nesplachujte do záchodu! Hrozí ucpané WC, prasklé trubky a vykrmení potkani

Koordinátorka webu Božena: Při svých cestách do exotiky jsem narazila už na různé skromné toalety. Záchody v oblasti Raja Ampat na Západní Papui jsou opravdu velmi jednoduché. Pokud narazíte na klasický záchod evropského typu, tak nečekejte, že bude vybaven i prkýnkem.

V odlehlejších vesnicích a na menších ostrovech jde většinou o základní toalety, někdy jen dřevěnou konstrukci nad vodou. Splachování bývá nahrazeno kýblem s mořskou vodou nebo ručním oplachováním. Celkově je dobré být připravený na jednoduché podmínky a mít s sebou vlastní hygienické potřeby. Na Raja Ampat se však jezdí za naprosto luxusním potápěním, které skromné toalety naprosto vyváží.

Redaktorka Žaneta: Taky máte radost, když na veřejnosti narazíte na toalety, které jsou perfektně čisté, voňavé a u umyvadel na vás čeká i „nouzový“ box s hygienickými potřebami? A co teprve ústní voda nebo mezizubní kartáčky? To už jsem nikde neviděla – až do chvíle, kdy jsem navštívila Máj House of Fun na Národní třídě.

Nadchne vás i samotný interiér. Kombinace černého a bílého mramoru doplněná křišťálovými lustry působí opravdu impozantně! Ještě před vstupem na toalety navíc najdete prostor s řadou osvětlených zrcadel, kde se můžete pohodlně posadit a upravit. Ať už potřebujete doladit make-up nebo účes.

A dokonalá tečka na závěr? Vstup na terasu s nádherným výhledem na Prahu. Ano, toalety se nacházejí v 7. patře a troufám si říct, že jde o jedny z nejhezčích veřejných toalet v Praze.

Redaktorka Helena: Ne, že bych snad v proslulém skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm čekala, že návštěvníci budou muset vykonávat potřebu na latríně. Ale upřímně, když se člověk prochází mezi valašskými chaloupkami a pohrouží se do myšlenek, jak se asi venkovanům v 19. století žilo, tak ho pak záchod se zabudovanou sprškou i vysoušením a s ovládacím panelem připomínajícím legendární japonské klozety prostě šokuje. A právě na takový jsem na zdejších veřejných záchodcích umístěných přímo v areálu skanzenu narazila. Myslím, že ho ocení matky s dětmi i ti, jimž třeba nesedla valašská kyselica.

Redaktorka Renata: Napůl pracovně jsem byla na fotbalovém zápase v Casablance v Maroku – byl to cca rok 2009. Už při vstupu na stadion bylo jasné, že tam žen moc nechodí, byly jsme s kolegyní na tribuně hostů jediné dvě holky a ani jinde jsme žádnou nezahlédly. Bylo nám to vcelku jedno, ale až do chvíle, kdy jsme se o přestávce začaly shánět po dámském WC.

Poptávaly jsme se, kudy k němu, ale ukázalo se, že nic takového tam není… Asi jsme se tvářily obzvláště nešťastně – a úslužnost k hostům také pomohla, protože se to rozhodli řešit. Přidělili nám dva pány z ochranky, kteří nás vedli kamsi do chodem pod tribunami. Po chvíli jsme pod touto ochranou dorazily k dveřím pánských toalet. Jeden z našich bodyguardů rozrazil frontu i dveře a dal nám nahlédnout do nepříliš malebné a velmi nevonící místnosti plné mužů, kteří zrovna dělali to, proč sem přišli.

„Náš“ pán hodil rukou směrem někam do kouta a vyzval nás, abychom využily pár kójí s tureckými záchody. „Ježíšmarjá, to je peklo,“ ozvalo se vedle mne, ale nebyl čas na hrdinství. Volba byla jasná – buď nedůstojné pomočení, nebo odvážné ponoření se do ryze pánského a nelibého území. Pán ocenil naše odhodlání tím, že vešel s námi a po dobu, kdy jsme se v oné kóji vystřídali, hájil vchod do ní vlastním tělem. Jak skončil ten fotbal, to si už nepamatuji, ale tohle nezapomenu do smrti.

Společenské chování na toaletě: Netelefonujte, nepředávejte vizitky ani nenavazujte rozhovory!