Cartier jako rodinné dědictví: Žena, která znovu objevila příběh nejslavnějšího klenotnictví světa

Impulzem i prvotním podkladem k sepsání historie značky Cartier byly dopisy, které si se svými bratry psal Jacques Cartier, zakladatel londýnské pobočky klenotnictví. Francesca Cartier Brickell je našla během oslav devadesátých narozenin svého dědečka, Jacquesova syna, který je už považoval za ztracené.

Kdy jste si poprvé uvědomila, co vaše příjmení představuje?

Upřímně řečeno, doma jsme se o tom nikdy nebavili. Cartier je rodné jméno mojí maminky, já a mí sourozenci jsme ho používali jako prostřední. Moje maminka to příjmení vlastně neměla ráda, protože jakmile se někomu představila, nikdy si nebyla jistá, jestli ten člověk má rád ji samotnou nebo její původ. A myslím, že jedním z důvodů, proč dědeček o firmě doma moc nemluvil, bylo i to, že už nepatří rodině Cartierových. On sám londýnskou pobočku prodal jako poslední z dědiců v roce 1974.

Značka Cartier přestala být součástí naší rodiny, takže když jsem viděla šperky nebo reklamu v módních časopisech, cítila jsem s ní jen malé propojení. Já sama mám vztah spíše ke starožitným šperkům a věcem, na kterých se podílel dědeček, o kterých mi vyprávěl.

Anglickému králi Edwardu VII. je připisován výrok, že Cartier je šperkem králů a král mezi šperky. Kdo byl tím prvním šlechtickým „influencerem“, který zařídil klenotnictví takový věhlas?

Tím byl právě Edward VII., který byl podobně jako král Karel dlouho pouze princem z Walesu, protože jeho matka královna Victoria se dožila velmi vysokého věku. Edward si roky, kdy nemusel vládnout, poměrně užíval, byl to velký bonviván a požitkář. Také se nedožil zdaleka tak vysokého věku a potrpěl si na vytříbený styl. Bylo pro něj důležité, aby lidé v jeho přítomnosti splňovali správný dress code.

Americká prominentka Consuelo Vanderbilt ve svých pamětech například zmiňovala, jak ji princ na jednom večírku pokáral, že nemá na hlavě diadém. Ale myslím, že ještě před Edwardem u Cartiera nakupovala třeba princezna Matilda nebo císařovna Eugenie. Největší sláva ovšem přišla ve 20. století, kdy se ke šlechtě přidaly hollywoodské hvězdy, například Liz Taylor, která od svého manžela Mikea Todda dostala ikonický rubínový set, když s ním čekala dceru Lizu.

>>> Elizabeth Taylor, Marilyn i Audrey Hepburn. Nejkrásnější herečky, kterým svět ležel u nohou

Proč je symbolem značky Cartier právě panter, který dal tvar i parfémovým flakonům?

Panter fascinoval především pradědečka Jacquese. Kvůli obchodům s maharádži a také nákupu drahokamů často cestoval do Indie, kde živého pantera uviděl poprvé. Pamatuju si z dědečkových dopisů, že jím byl naprosto okouzlen. Musíme si uvědomit, že uvidět na vlastní oči exotické zvíře bylo v době bez internetu a televize naprosto mimořádné. Pradědeček navíc miloval Knihu džunglí, čítával ji mému dědečkovi před spaním. A definitivní popularitu panterovi zajistila vévodkyně z Windsoru, která si jako první koupila brož v jeho tvaru, kterou pak chtěli všichni.

Stává se vám, že když někde zahlédnete nějaký šperk od Cartier, zalitujete, že vám nepatří?

To bych neřekla, protože mojí rodině šperky samotné nikdy nepatřily. Ona je vyráběla. Většina lidí má představu, že s příjmením Cartier vyrůstáte obklopen drahokamy, ale i můj dědeček musel šetřit, aby mohl babičce koupit šperk. Navíc byl především umělec, obdivoval šperkařské řemeslo a dovednosti, krásu šperků, aniž by je toužil vlastnit.

Ze všech možných náhrdelníků a diadémů si váš dědeček nejvíc cenil brože ve tvaru hlavy jelena, proč?

Vyráběl ji na objednávku pro princeznu Lilian, sestru mojí babičky, k 25. výročí její svatby s belgickým králem Leopoldem III. a byl to nesmírně náročný proces, protože jde o trojrozměrný šperk. Takže jen vytvořit základ k osázení diamanty byla vlastně sochařská práce, která musela být velmi precizní, protože v Cartier si potrpěli na to, aby bylo vidět co nejméně kovu a každý drahokam maximálně vynikl. Mimochodem proto také jako první zlatníci začali používat platinu, která jednak nejlépe s diamanty ladí barevně, a především je velmi pevná a odolná, takže k upevnění kamenů stačí méně kovu. Při výrobě brože měl také dědeček na paměti, že Lilian jeleny opravdu zbožňovala a odhalila by jakoukoli nepřesnost. Takže neváhal a šel na pole najít odložené paroží, které pak v obleku a buřince vezl vlakem do dílny předat rytcům s tím, že musí naprosto věrně napodobit jeho texturu. V souvislosti s broží mě děda taky upozornil na to, že opravdu dobrý šperk poznáte hlavně na rubu – jak hezky a precizně je zpracovaný ze strany, na kterou se běžně nikdo nedívá.

>>> Neobejde se bez nich teď žádná influencerka ani celebrita. Toužíte po těchto náušnicích i vy?

Ve vaší knize popisujete mimo jiné výjimečný diamantový náhrdelník, který vznikl na objednávku Maharádži z Nawanagaru. Ten shromažďoval nejkrásnější diamanty světa několik let. Jaký diamant lze vlastně považovat za krásný?

Říká se, že u diamantů si ceníme čtyř „C“: carat, cut, colour, clarity, tedy karáty, brus, barva a čirost. Já osobně nejvíc obdivuji starší kusy, u kterých se dbalo na co nejpreciznější broušení tak, aby co nejvíc odrážely světlo a dosáhly maximálního třpytu. Současný trend je takový, že jde v první řadě o cenu, tedy o co nejvyšší karáty, které broušení pochopitelně ubírá.

Můj dědeček také preferoval krásu nad váhou a cenou, stejně jako ruční práci nad strojovou. Jen si představte, že za každým šperkem byla práce minimálně pěti lidí, rytce, brusiče, leštiče… Při práci na knize jsem mnohé z nich poznala osobně, mnohdy strávili v dílnách Cartiera celou svou profesní kariéru a na svou práci vzpomínají s velkou láskou.

S ohledem na vaši původní profesi finanční analytičky, myslíte, že je možné, aby v současnosti ještě vznikla podobně proslulá značka jako je Cartier?

Obávám se, že ve šperkařství už to není příliš pravděpodobné, protože to není nově vznikající odvětví jako v dobách, kdy začínal Cartier. Takovými obory jsou dnes spíše umělá inteligence nebo zelená energie. Od konce 18. do 20. století se luxusní šperkařství teprve formovalo, technika řemesla, dodavatelé, klientela se teprve vytvářela. Dneska už je trh v podstatě rozdělený.

Navíc existuje spousta jiných způsobů, jak utratit peníze, za značkové oblečení nebo pěkné dovolené, zážitky. Doby, kdy šlechtici měnili své outfity a k nim náležející šperky čtyřikrát denně, jsou pryč a s nimi i zlatá éra klenotnictví. Tu nám dnes připomínají právě ty úžasné starožitné kousky.

Královské zásnubní prsteny: jaký dostala Kate a jaký Meghan?