Skupina Holki o těžké nemoci i slávě: Byla jsme sedmnáctiletá jelita, která se přes noc stala hvězdami

Katka Brzobohatá je mámou tří dětí, která bez okolků přiznává mladickou naivitu v době své největší slávy i to, že kdyby nedala přednost hudbě, dost možná by se dnes pohybovala ve zdravotnictví.

Nikola Matoušková má děti dvě, miluje módu 30. let minulého století a nikdy nezapomene na roztomilý trapas, kterého se dopustila na koncertě na Ukrajině.

Radana Labajová je mámou dospívajícího syna, která se nebojí mluvit o tom, že kvůli rodové zátěži podstoupila z preventivních důvodů mastektomii i odstranění vaječníků a vejcovodů a jak moc důležitá je pro ni prevence.

Všechny tři mají za sebou dvoutýdenní volno, které trávila každá jinak. U moře se svými rodinami, s přáteli, po výletech. Po dovolené je čekala už jen práce - festivaly, městské slavnosti i práce na novém singlu a natáčení videoklipu. V rozhovoru prozradily také to, nakolik podléhají módním trendům a kdy mají největší strach o své děti.

Jaké byly Radana, Katka a Nikola v roce 1999, kdy se poprvé dostaly do povědomí veřejnosti?

Katka: Byly jsme ztřeštěný pubošky, jelita, která ve druháku vytáhly z lavice a šouply na stage, a která se přes noc staly hvězdami. Jak to asi mohlo vypadat, že…

Nikola: Já byla velká puberťačka, která nevěděla, o čem život vlastně je.

Radana: Bývala jsem veselejší…

Jak moc vás sláva zasáhla?

Katka: Mě nijak extra, protože jsem byla pod neustálým dozorem mámy, se kterou jsem na rozdíl od holek bydlela, takže já tu tvrdou ruku rodiče doma měla. Slávu jsem tak díky tomu velice dobře ustála.

Nikola: Mě zasáhla zejména, co se výdělku týkalo. Nebyla jsem připravená vydělávat poměrně hodně peněz. Ta nepřipravenost vedla k tomu, že jsem všechno utratila. Ale jako hvězda jsem se nikdy nechovala.

Radana: Sama na sobě jsem to nepoznala, ale od mého vzdáleného příbuzného jsem si vyslechla, že se ze mě stává děsná kráva, tak z toho usuzuju, že mi to asi na nějaký čas do hlavy vlítlo. Na tohle vás totiž nikdo nepřipraví. Z ničeho nic vás zastavují lidé na ulici, fotí se s vámi, pronásledují auto, ve kterém jedete, mluví o vás…

Co vás nejvíc v té době zaskočilo?

Katka: Asi nic. Tak nějak jsme do toho vlítly - sedmnáctiletá telátka, která si myslela, že to tak bude napořád a že z nich budou multimiliardářky…

Nikola: To, že to může někdy skončit.

Radana: Nevybavuju si žádnou velkou šokovku. Co ale platilo tehdy, a vlastně platí i teď, je, že lidi v českém šoubyznysu si závidí, navzájem se málo podporují a zbytečně se škatulkují.

Máte nějakou „vtipnou scénku“ z vystoupení? Něco, na co rády vzpomínáte?

Nikola: Nezapomenutelná byla Ukrajina, kde jsme vystupovaly na festivalu pro 20 tisíc lidí a já svou brilantní angličtinou zakřičela: We are super! Samozřejmě jsem tím „we“ myslela „vy“…

Koho z řad známých osobností byste mohly nazvat přítelem? Předpokládám, že jste nějaká přátelství s kolegy z branže navázaly…

Katka: Z branže mám hodně kamarádů, ale přátelstvím bych to asi nenazývala. Velcí přátelé jsme s kluky z kapely Lunetic, kamarádím i s Monikou Absolonovou, protože naše děti spolu chodí do třídy. Vztahy udržuju s hodně lidmi a jsem za to ráda.

Radana: Já už se s nikým z branže nesetkávám, ale vždycky ráda vidím kluky z Lunetic, Báru Basikovou, Veronu, Elis Mraz, Honzu Bendiga, Leoše Mareše a hromadu dalších…

Leoš Mareš vás mimochodem hodně podporoval a podporuje. Těší vás jeho zájem?

Radana: Neřekla bych, že nás hodně podporuje nebo podporoval. Leoš je dobrý obchodník. Měl svou tour Staré pecky, kde měl převážně „devadesátkové“ hosty a my jsme mu zapadly do konceptu projektu. Jsme ale na přátelské vlně.

Nikola: Choval se k nám vždy mile a přátelsky. Zkrátka jako kolega.

Jakou písničku máte ze svého repertoáru nejradši?

Katka: Těžko říct, je jich hodně. Mám ráda Letní ráno, Když mě líbáš… Z těch méně známých Já tě postrádám.

Nikola: Prázdninová láska, když ji hrajeme s kapelou.

Radana: Vzpomínky zůstanou.

Kdyby se jednou vaše děti rozhodly, že si založí kapelu, podporovaly byste je? A řekly jim něco i o stinných stránkách?

Katka: Určitě. Jen o těch stinných stránkách bych nemluvila. Možná bych je jen upozornila, že šoubyznys není sranda. Naše děti jsou hodně do sportu a ten taky není procházka růžovou zahradou. Ale kdyby se rozhodly, že chtějí zpívat nebo tancovat nebo hrát, tak bych je v tom všema deseti podpořila.

Nikola: Já bych dětem řekla o obojím. Snažím se být k nim vždycky upřímná a nikdy jim nelžu.

Radana: Já bych syna podpořila, a vyprávění o stinných stránkách asi smysl nemá. Zkušenost je totiž nepřenosná. Takže jestli bude chtít hrát, budu jeho největší fanda. On jde ale studovat filmovou tvorbu, tak si myslím, že jeho kroky půjdou tímhle směrem.

Odborníci na dětskou duši se shodují, že dnešní děti to v některých ohledech nemají vůbec jednoduché. Třeba v té záplavě sociálních sítí, nástrah, které na ně, nejen tam, číhají. Kdy se o ně bojíte nejvíc?

Katka: Bojím se pořád! Mám doma tři nebojsy, kteří jdou do všeho po hlavě, což tedy mají asi po mně, já byla taky rebel. Bát se budu zřejmě až do smrti, tak to má ale asi každá máma.

Nikola: Bojím se vlastně pořád. Nejvíc, když jedou někam bez nás, rodičů.

Radana: Mám pocit, že se bojím neustále. Někdy stačí kravina, jako když Teodor nezvedne opakovaně telefon…

Kdybyste se nestaly zpěvačkami, kam myslíte, že by vás osud zavál?

Katka: Lákalo mě zdravotnictví, měla jsem podanou přihlášku na zdrávku, kam jsem se dostala. Chtěla jsem studovat i psychologii. Kdo ví…

Nikola: Asi bych byla učitelka.

Radana: Nejspíš bych zůstala ve Studénce a dělala běžnou práci.

Co módní trendy – sledujete je, nebo vás nechávají chladnými? A nakolik se jimi necháváte ovlivnit?

Katka: Sleduju, ale že bych potřebovala jít nutně s módou, to asi ne. Mám ráda věci, které mi sedí a ve kterých se cítím dobře. Sem tam si nechám poradit, ale není to nic zásadního.

Nikola: Okrajově je sleduju, ale ne nějak zásadně. S něčím se ztotožním, a s čím ne, to nebudu nosit jen proto, že je to trendy. Ale módu mám ráda, zejména tu dřívější, miluju 30. a 40. léta.

Radana: Sleduju a ano, ráda se nechám ovlivnit. Nejdu ale do extrémů. Musí to být nositelné a kombinovatelné s věcmi, které mám už doma v šatníku.

Není tajemstvím, že Radaně hrozila rakovina, a proto podstoupila několik preventivních operací včetně mastektomie. Jak jste se s tou zprávou vypořádávaly? Byly jste v kontaktu?

Katka: Snažily jsme se ji podpořit, byly jsme pořád v kontaktu a jsme rády, že to bylo všechno jen preventivního rázu a že u ní, zaplaťpánbůh, rakovina nepropukla.

Nikola: Od začátku jsme věděly o nemocech, které provázely její rodinu, rakovinu měla její babička, maminka, pak tatínek… Tím pádem jsme věděly také to, že bude podstupovat testy a následně operace. Naštěstí preventivní operace dopadla dobře…

Dbáte na prevenci, chodíte na pravidelné prohlídky?

Katka: Ano, chodím pravidelně, zrovna pár dnů zpátky jsem byla.

Nikola: Snažím se o to. Gynekologii a vyšetření prsu nepodceňuji, na klasickou preventivní prohlídku občas zapomenu. Když on ten čas tak strašně letí a když člověku „nic“ není, tak nikam nejde…

Radana: Kvůli možné mutaci jsem onkologický pacient, takže prevence je v mém případě dost zásadní.

Loni jste u příležitosti 25. výročí vystoupily v původní sestavě v pražském Fóru Karlín. Plánujete ještě nějaká další vystoupení, šňůru, O2 arenu, kde zanedlouho vystoupí vaši kolegové z kapely Lunetic?

Katka: To by bylo skvělé. Ale naše vystoupení bylo milník, zatím nic dalšího neplánujeme. Až osud ukáže, co nám nadělí.

Nikola: Šňůru jezdíme po celé republice vlastně pořád, vystoupení máme do konce roku ažaž.

Radana: Já bych byla ráda, kdybychom si v pravidelných vlnách, třeba po dvou letech, vždycky připravily nějakou tour. Ale zatím to mám jen všechno sepsáno. Realizace je poměrně náročná. Snad se něco zadaří…

Do Česka dorazí největší hvězdy – Sting, Andrea Bocelli a Katy Perry. Velkou show chystají i čeští zpěváci