Kapela Lunetic je zpět! O slávě v devadesátkách, otcovství i o tom, co by nemělo chybět správné ženě

David Škach, Aleš Lehký, Václav Jelínek, Martin Kocián. Čtyři protagonisté úspěšné skupiny, která postupně dobyla srdce nejen většiny mladých dívek, ale i jejich maminek a babiček, zažívali na konci 90. let 20. století úspěch, o jakém se jen tak někomu nezdá. Jejich velehity Máma nebo Ať je hudba tvůj lék je katapultovaly mezi nejúspěšnější české popové hvězdy. Kapela, která kvůli drogovým eskapádám Martina Kociána v roce 2003 nakonec zanikla, se však znovu dala dohromady, aby na svůj úspěch navázala.

Kluci, co zásadního se vám za těch třicet let přihodilo?

Václav: Za třicet let se stane opravdu velká spousta věcí… Stihli jsme se všichni oženit, zplodit děti - kluci po jednom, já dva kluky. Holky mi nějak nejdou! Vybudoval jsem také své vlastní nahrávací studio, kde se nahrála v roce 2011 první autorská deska skupiny Lunetic.

David: Zásadní změna byla přestěhovat se na Moravu, svatba s mojí ženou a narození dcery.

Aleš: U mě to bylo setkání s mou budoucí ženou. Psal se rok 2009, byl jsem v té době dost rozlítaný, neusazený. Znali jsme se ani ne rok a už jsme čekali syna a řekli si ano. V té době přišla i nabídka moderovat Snídani s Novou, takže vše krásně zapadlo a trvá to dodnes.

V 90. letech jste byli na vrcholu slávy. Jak moc jste na ni (ne)byli připravení a kdo vás se uměl z toho hvězdného obláčku stáhnout zase hezky na zem?

Václav: Na to se bohužel nedá připravit, stalo se to najednou, rychle a nikdo nechápal, co se vlastně děje. Byl to blázinec. Naše výhoda byla, že jsme na to byli čtyři a vzájemně se z toho obláčku stahovali zase na zem, možná i proto se naše druhé album jmenovalo Nohama na zemi.

David: Nebyl jsem na ni připravený v takovém měřítku. Přišel jsem si oddělený od „obyčejných“ lidí. A možná i díky tomu jsem si uvědomil, že je to jen hra, při které si někteří myslí, že jsou víc nebo míň než ostatní. Velkou oporou mi byla rodina, přítelkyně, kluci z kapely i to, že jsem zůstal na Meziboří.

Aleš: Bylo mi osmnáct, takže připravený jsem nebyl vůbec. Vše bylo nové, velké, nepředstavitelné. Z kluků z malého města se staly doslova za pár dní známé osobnosti. Všude nás poznávali, měli jsme spousty koncertů, osobní ochranku a nulové soukromí. Splnil se nám sice sen, ale nebylo to vždycky snadné. Spousta pomluv, přišli jsme o (zdánlivé) kamarády, doma jsme byli málo a ze všech stran tlak na výkon. Nové písničky, klipy, rozhovory - pořád s úsměvem a vždy připraveni. Najednou jsme měli peníze, o kterých se nám ani nesnilo. To se člověk bavil s panem Gottem, jedl vybrané dobroty na nóbl akcích a tak podobně. Jednomu by se zamotala hlava, ale naštěstí jsem se vracel domů na sever Čech, kde jsem měl rodinu. A taky lidé, kteří nás znali od dětství a kteří nás brali jako ty normální kluky z paneláku. Díky tomu jsem se pokaždé vrátil nohama na zem…

>>>Pamatujete? Nejslavnější chlapecké kapely! Po kom jste šílely vy?

Jaká je v rámci vlastního repertoáru vaše NEJ srdcovka?

Václav: Za mě je to Podléhám myšlenkám. Líbí se mi nálada songu, rytmus a melodie, podléhám u ní vzpomínkám…

David: Každou skladbu, ke které jsem psal text, mám spojenou s nějakým příběhem, osobou nebo třeba jen úhlem pohledu v tu danou chvíli. Nejraději mám písně Jinotaje a Otázky lásky.

Aleš: Ať je hudba tvůj lék. Skvělá melodie a všeříkající text. Je to naše hymna na závěr koncertu, kterou s námi zpívají všichni, fandové i nefandové.

Jaké se vám líbí ženy?

Václav: Přesně takové, jako je moje žena! Černovlasé a zelenooké. Do závorky můžete dát, že je blond s modrýma očima. Ale hlavně energické, veselé, praktické, pracovité a laskavé, co jdou do všeho naplno a se vším si vědí rady. Přesně taková je moje žena.

David: Líbí se mi, když jsou empatické, se smyslem pro rodinný život i legraci.

Aleš: Nejvíc se mi líbí ta moje, ale abych byl konkrétní, tak vlastně nevím. Každá žena má své kouzlo, které působí vždycky jen na někoho, stejně jako opačně. Sympatie jsou chemie, a to ani nemluvím o lásce. Kdo ji chápe? Já ne, je to něco, co buď nastane, nebo ne.

Co by nemělo správné ženě chybět?

Václav: Sex-appeal a smysl pro humor.

David: To, co každému člověku: sebereflexe a když není zaměřena jen na svůj vzhled.

Aleš: Umění být ženou. Osobnost, styl, uvědomění si sama sebe, svých předností i chyb. Měla by znát i svou cenu.

Jak nejradši trávíte volný čas?

Václav: Jakkoliv s rodinou a taky tvorbou hudby.

David: Mám rád čas s rodinou, občas naopak potřebuji i čas sám pro sebe. Rád něco tvořím a není až zas tak důležité, jakým způsobem, spíše jde o ten proces.

Aleš: Jsem lenoch, doma nejradši odpočívám. Miluju ale přírodu, historii, hrady, zámky, kopce a české pivo.

Léta žijete po boku jedné ženy, neprovází vás žádné skandály. Je to dané tím, že jste se vybouřili coby mladí? A dáte k dobru nějaký recept na spokojené manželství?

Václav: Já jsem si vlastně ani zamlada nikdy neužíval nějaké střídání žen. Divoké večírky byly, ale spíš s pitím a kamarády. A když potkáš tu pravou, vybouřit se a užívat si můžete společně i bez skandálů. Recept na spokojené manželství je být trpělivý, umět naslouchat i trochu poslouchat. Umět se spolu pobavit i zabavit a hlavně najít tu pravou, protože když ji nemáš, nic z toho nepomůže, i kdyby ses stavěl na hlavu.

David: Asi je dobré se vybouřit jako mladý a bez závazků. Ve vztahu je podle mě důležité si umět naslouchat, respekt, vzájemná úcta a umět odpouštět. A samozřejmě láska, to je středobod našeho bytí.

Aleš: Manželství, láska a vztahy obecně jsou velká věda. Je to hlavně o tom mít štěstí na dobrého člověka. Ostatní už je jen práce a snaha vše překonat. S láskou to ale snad vždy vyjde.

Jak jste zmínili na začátku, všichni tři jste už ostřílení tátové. Kdyby se jednou rozhodly vaše děti, že si založí kapelu, podporovali byste je? Nebo jim zavčasu pověděli o i nástrahách showbyznysu?

Václav: Já budu kluky podporovat ve všech směrech, ať už to bude založení kapely nebo cokoliv jiného. Vedu je k tomu, aby si v životě vyzkoušeli co nejvíc věcí a pak se sami rozhodli, jakým směrem se vydají.

David: Dceru Mayu rád podpořím ve všem, co bude mít ráda, a když bude chtít, rád jí povím i své zkušenosti nebo svůj názor.

Aleš: Jasně, Adama jsem vždycky podporoval ve všem, co ho napadlo. Je ve věku, kdy stinné stránky této profese už zná. Závist, pohledy, které nejsou vždy příjemné, neustálou pozornost, ale i kolik času netrávím (bohužel) doma s rodinou…

9. října oslavíte v O2 universum 30 let působení na hudební scéně. Prozradíte, co všechno chystáte? A dorazí i nějaký ten „kouzelník“?

David: Tuto část nechávám s dovolením na klucích, jakožto odbornících na showbyznys.

Aleš: Bude to velká oslava. Velká výprava, pódium, živá kapela, která s námi hraje už od roku 2008. Přejeme si ukázat Lunetic takový, jaký je dnes. Dospělý, se zkušenostmi, nadhledem a pohledem do dalších let. Zahrajeme naše největší hity, a navíc i písničky, které jsme nikdy nehráli naživo. Chceme, aby si to užili všichni, kdo s námi prožili dětství, mládí a to neuvěřitelné šílenství, které snad žádná jiná skupina v Česku nezažila. Poděkovat za to spojení, které trvá už tolik let. Z potvrzených hostů vystoupí naše kamarádky z pódií, na kterých se potkáváme už 26 let, skupina Holki.

Václav: Plánujeme velkou show se spoustou starých i novějších hitů. Budeme hrát s živou kapelou, oprašujeme taneční choreografie, budeme mít i muzikantské hosty na dechové a perkusní nástroje. Co se týče dalších hostů, určitě budou, ale nemůžeme prozradit vše. Nechte se překvapit a přijďte na náš koncert! Bude to jízda!