Six seven! Nejdivnější hláška roku ovládla generaci alfa. Konečně pochopíte, proč to děti pořád křičí

Když učitel dřív u starších dětí řekl „nalistujte si stranu 69“, vysloužil si často chichotání, od odvážnějších žáků možná i potutelnou poznámku. A on narážkám rozuměl a bylo jen na něm, jak se s nimi popasuje.

Jenže číslo 67 na první dobrou žádný skrytý význam nemá a dospělí ho nechápou. A když něčemu nerozumíte, ale dnes a denně tomu čelíte, je jasné, že vám to brzy začne jít pekelně na nervy. Jak to tedy s tou zpropadenou šestkou a sedmičkou je?

Úplný prapůvod má generací alfa oblíbená číslice nejspíš v písni amerického rappera Skrilla nazvané Doot Doot (6 7). V ní se zpívá o násilí, o drsném pouličním životě a o zbraních – a v refrénu zní ono „six seven“, které doprovází zvuk policejních sirén. Jedna z teorií říká, že jde o narážku na policejní kód 10-67, jímž se v USA označuje nález mrtvého těla.

Každopádně tenhle song se často objevuje u videosestřihů s basketbalisty a právě jeden z nich, americký hráč LaMelo Ball, mu dal současnou podobu. Měří totiž šest stop a sedm palců (asi 201 cm) a v jednom z videí, kde kdosi hodnotil jeho hru, zazněla věta „hraje, jako kdyby měřil 6 stop a jeden palec, ale on měří 6 stop a 7 palců“.

Na to začali reagovat další tvůrci videí o košíkové a snažili se do nich číslice 6 a 7 implementovat jako ironii. Utahoval si z toho i sám LaMelo Ball, který ve svých rozhovorech začal „six seven“ doprovázet i typickým pohybem rukou.

A vzhledem k tomu, jak moc je svět díky internetu a sociálním sítím propojený, vtípek se šířil jako lavina. Až doputoval i mezi děti. Virálním se pak stalo video chlapce Mavericka Trevilliana, který hlášku i gesto nadšeně použil na jednom basketbalovém zápase. A to už byl jen krůček k tomu, aby se hláška dostala od malého kluka z USA až k českým dětem.

Teď už víte, jak six seven vzniklo, ale pořád nejspíš nechápete, proč vám tím potomek odpovídá na otázku, jak se dnes měl ve škole. Pravda je taková, že děti ji přetvořily v něco svého, co už s původním významem nemá nic moc společného. Six seven tak může znamenat něco jako „jakž takž“, „tak nějak“ či „šlo to“, ale zároveň to nemusí mít význam vůbec žádný.

Je to prostě jen vtípek, výkřik, který děti baví jen proto, že z něj rodiče, učitelé a vůbec dospělí šílí. „Děti si vždycky něco takového vymyslí, teď je to six seven, předtím křičeli dží dží (z anglického gg, zkratka pro good game neboli dobrá hra) nebo skibidi toilet, ještě předtím let’s go,“ říká mladý pedagog, který učí páťáky na jedné z pražských škol.

Podle učitele nemá cenu se rozčilovat a už vůbec ne to dětem zakazovat. Je to pro ně přirozené – a hlavně je jen otázka času, kdy je to přejde (a najdou si zase něco nového). On sám se k tomu snaží přistupovat s humorem. Když třeba rozdával známky z písemky a jeden z třídních šašků začal křičet six seven, jen mu s úsměvem předal test, kde byly ten den bohužel dvě pětky. „Dneska spíš five five,“ řekl mu s tím, že opravit si to může příští hodinu.

V klidu jsou i odborníci. Podle nich jsou všemožné hlášky přirozenou součástí vývoje. Třeba podle americké klinické psycholožky Caroliny Estevez přispívají k pocitu sounáležitosti, k tomu, že děti cítí, že někam patří, jsou součástí nějakého společenství.

„Děti vždycky opakovaly to, co slyšely: televizní či reklamní spoty, hlasy z kreslených filmů, filmové hlášky. Rozdíl je teď v tom, že internet to šíří rychleji… Pro mnoho dětí je to jen zábavný, neškodný způsob, jak se zapojit do toho, co viděly nebo slyšely. Je to takové zvláštní dětské chování, které obvykle s časem mizí,“ uvedla psycholožka pro web Movieguide.

Jak připravit děti na digitální svět? Se zákazy šetřete, internet a sociální sítě k jejich světu patří