Článek
Moderní technologie, umožňující v podstatě neomezenou digitální propojenost, se staly neodmyslitelnou součástí každodenního života, což s sebou ale, kromě výhod v podobě zjednodušení života, přináší i stinné stránky. Chlubíte se na Instagramu fotkami svých roztomilých baculatých miminek nebo s oblibou sdílíte hlášky pubertálních potomků? Napadlo vás někdy, kdo všechno je může ve virtuálním světě sledovat? A zamysleli jste se nad tím, jak nadšený bude váš teenager, až v šestnácti zjistí, že má digitální stopu v podobě fotografií, jak trůní na nočníku nebo je celý zapatlaný od dušené mrkve?
Neuvážené jednání se tak může po čase vrátit jako bumerang a otočit se proti vám. Když sdílíte své vlastní fotografie, videa nebo jakékoli informace, týkající se vaší osoby a necháváte ostatní nahlédnout do osobního soukromí, jde o zcela jinou situaci, než v případě, kdy aktivně vytváříte digitální stopu svým ratolestem, a to již od nejútlejšího věku.
Dodržujte pravidla internetové etikety
Ve chvíli, kdy děti dorostou do věku, kdy samy budou používat sociální sítě, snadno zjistí, co vše o nich v online prostoru koluje. A dost možná se budou stydět. Nikdy byste proto neměli zapomínat na dodržování základních pravidel, abyste předešli dlouhodobým následkům. Patří mezi ně zejména opatrnost, pokud jde o charakter sdíleného obsahu (žádné nahaté nebo podobně intimní příspěvky), nemáte totiž absolutně žádnou kontrolu nad tím, kdo všechno se k nim dostane.
Velká obezřetnost je na místě v případě potomků, kteří stojí na prahu puberty a dospívajících. Od nich můžete jen velmi těžko čekat povolení k tomu, abyste o nich cokoli zveřejňovali, mají totiž zpravidla již velmi jasnou představu, jak chtějí svou osobu v online prostoru prezentovat a rodičovské postřehy nebo rádoby vtipné obrázky či komentáře je obvykle nepobaví. Spíše naopak, mohou být příčinou velkých nepříjemností a konfliktů.
Co riskují rodiče, když neuváženě sdílejí soukromí svých dětí? Nejen na to jsme se zeptali Petra Steklého, ředitele organizace Prostor Plus, která se věnuje sociální prevenci a pomoci rodinám a lidem v tíživých životních situacích.
Jaká jsou rizika pro děti, když rodiče sdílí jejich fotografie a osobní informace na sociálních sítích?
Největším problémem sdílení dětských fotografií na sociálních sítích není samotný snímek, ale skutečnost, že rodiče ztrácí kontrolu nad tím, kdo a jak tyto fotky může využít. Děti tak nemají možnost rozhodovat o své digitální stopě, která vzniká bez jejich souhlasu a může jim v budoucnu způsobit potíže. Veřejně sdílené informace navíc zvyšují riziko zneužití, narušení soukromí a mohou být použity v nevhodném kontextu. Přestože rodiče sdílejí obsah s dobrými úmysly, děti často litují, že jejich dětství je dostupné online.
Existují dlouhodobé důsledky digitální stopy u dětí, které jsou veřejně prezentovány rodiči již od raného věku?
Digitální stopa, vytvářená rodiči od raného věku, může dítěti v budoucnu způsobit řadu problémů – zejména se zvyšuje riziko šikany a posměchu. Dítě může v pubertě vnímat, že jeho život je trvale dokumentován a ztrácí kontrolu nad tím, jaký obraz o něm ve virtuálním prostoru vznikl. Navíc, i když dítě později požádá o smazání těchto materiálů, často už není možné nad nimi získat zpět plnou kontrolu, protože se šíří dál i mimo dosah původních sdílejících.
I když rodiče sdílejí obsah s dobrými úmysly, měli by respektovat právo dítěte na soukromíFoto: Popartic, Shutterstock.com
Jak tedy mohou rodiče vyvážit touhu sdílet radostné momenty se svými dětmi a zároveň chránit jejich soukromí a bezpečí?
Sdílení fotografií a momentů z dětství nemusí být rizikové, pokud rodiče dodržují několik základních zásad. Je důležité omezit viditelnost sdíleného obsahu pouze na úzký okruh lidí, které osobně znají, ideálně prostřednictvím zabezpečeného soukromého profilu nebo uzavřené rodinné skupiny. Rodiče by se rozhodně měli vyvarovat zveřejňování citlivých snímků, typicky například fotografií z koupání, nemocnice, s detaily bydliště nebo situacemi, kdy je dítě lehce zranitelné.
Podle čeho jako rodič poznám, kdy už „je to příliš?“
Vždy je vhodné se zamyslet, zda by bylo sdílení přijatelné i v případě dospělého člověka, protože pokud ne, není to etické ani u dětí. Do sdílení je vhodné děti postupně zapojovat, například od čtyř až pěti let se jich ptát, zda mohou poslat fotku babičce, a od sedmi až osmi let společně diskutovat o sdílení na sociálních sítích. Stejně jako děti učíme, jak bezpečně přecházet ulici, je třeba je učit chránit své digitální soukromí a bezpečně vstupovat do online prostředí.
Jaké jsou právní a etické aspekty sdílení obsahu s nezletilými dětmi?
Fotografie dítěte jsou podle zákona a GDPR osobní údaje, za jejichž ochranu zodpovídá rodič. Sdílení snímků, které mohou ohrozit bezpečí či důstojnost dítěte, může porušovat jeho práva a v krajních případech se jím může zabývat i OSPOD nebo policie, například u citlivých fotek z koupání.
Je důležité si uvědomit, že dítě není vizitkou rodiče. Sdílením na sociálních sítích může být vystaveno riziku a fotky ho mohou v budoucnu poškodit. Rodič tak sice má právo fotografie zveřejnit, ale zároveň nese morální odpovědnost své dítě chránit.
Rodiče by měli jít dětem příkladem, pokud jde o zodpovědný přístup k využívání internetu a sociálních médií…
Samozřejmě. Děti mnohdy neposlouchají to, co říkáme, ale extrémně dobře sledují, co děláme. Nejvíce funguje transparentnost, tedy: „Já taky dělám chyby online.“ Když rodič přizná, že se někdy nechal unést, že byl příliš dlouho na telefonu nebo že ho něco vyděsilo, dítě získá realistický model.
Doma je třeba mít nastaveny jasné hranice – doba offline před spaním, mobil mimo talíř, nepoužíváme telefon při rozhovoru a podobně. Děti kopírují dospělé, tedy když rodič sám nepřehání sdílení, dítě si přirozeně osvojí, že internet není veřejný deník.
