Hlavní obsah

Jak se ptát dětí, abyste se něco dozvěděli? Máme návod!

Foto: Julia Pleskachevskaia, Shutterstock.com

Zná to asi každý rodič. Dostat z dětí, obzvláště těch náctiletých, nějakou kloudnou informaci, je v podstatě nadlidský úkol. Jo, dobrý. V pohodě. Nic. To jsou klasické odpovědi na cokoli. Ale možná to jde líp, tady je návod, jak se dětí ptát, abyste něco zjistili.

Článek

Tak trochu totiž platí pořekadlo „na hloupou otázku, hloupá odpověď“. Když se ptáte pořád dokola na to samé, a navíc je vaše otázka položena velmi obecně, je jasné, že dostanete podobně nic neříkající odpověď.

Důvod, načasování a netlačit na pilu

První rada zní, ptejte se, když je důvod. Na zdvořilostní otázky, nebo aby řeč nestála a vy jste projevili trochu té rodičovské pozornosti, tak na to děti neužije. Poznají, že je to jen jako, a stejně tak i ony odpoví jen ze slušnosti.

Za druhé, záleží na správném načasování. Vrhnout se na dítě hned ve dveřích, jakmile se vrátí ze školy, není moc dobrý nápad. Má za sebou celý den učení, je rádo, že je konečně doma, chce si určitě malinko oddechnout. Tak mu ten čas dopřejte. Koneckonců vy taky, když přijdete z práce, chcete si dát třeba kávu a alespoň malinko si odpočinout.

Třetí rada zní, netlačte na pilu. Když se dítku nechce mluvit, silou ho k tomu nedonutíte. Ba právě naopak, ještě víc se uzavře. Obzvlášť v době puberty je důležité (ale i u menších dětí) projevit zájem, ale zároveň dítěti dopřát svobodu a pocit, že ono samo si rozhoduje o tom, co, kdy a jak rodičům řekne.

A tady jsou nejčastější pro děti nudné otázky, kterými je rodiče zahrnují, ale hlavně návod, jak je pokládat trochu jinak. Se správně položenou otázkou se totiž významně zvedá šance, že odpověď bude za něco stát.

1. Jak bylo ve škole?

Tahle věta je naprostý evergreen. Co na to má dítě říct? Pokud zrovna někdo nevolal do školy, že je tam bomba, prostě pokud se neodehrálo něco opravdu zásadního, uslyšíte nejspíš jen to staré dobré „nic, v pohodě, dobrý“.

Sami přemýšlejte, na co se doopravdy chcete zeptat. Když máte doma premianta, asi není potřeba, aby vám každý den hlásil, co se probíralo, jaké má úkoly a jaké dostal známky. Ale ani dítě, které se školou trochu bojuje, nemusíte neustále trápit dotazy.

Neptejte se každý den, ale zkuste vychytat ty dny, kdy víte, že se něco speciálního dělo. Psala se písemka, bylo zkoušení, konala se zajímavá přednáška, dítě mělo předmět, který ho vůbec nebaví, a podobně. Otázky mohou vypadat třeba následovně:

  • Máš nějaké úkoly, se kterými budeš chtít pomoct?
  • Psali jste ten test z matematiky? Byl tam nějaký příklad, se kterým sis nevěděl vůbec rady?
  • Tak co chemie dneska? Dělali jste nějaký pokus?
  • Zkoušela tě paní učitelka z angličtiny? Jak jsi dopadl?
Foto: Kinga, Shutterstock.com

Když se ho na něco ptáte, věnujte dítěti plnou, soustředěnou pozornost

2. Jak ses měl?

Opět. Příliš obecná, nic neříkající otázka. Celý den přece neschováte do jedné otázky. Ptejte se na konkrétní věci, vyzobněte z každého dne něco, co pro něj bylo stěžejní. A pokud se třeba ptáte na nějakou akci typu tábor, škola v přírodě a podobně, také to zkuste detailněji. Tady jsou příklady.

  • Dal jsi dneska na tréninku gól?
  • Byl jsi venku s Fandou? Už dostal to nové kolo, co si tak přál? Jo? Tak to jste ho určitě vyzkoušeli, co?
  • K obědu jste dnes měli svíčkovou, tu máš rád, co? Povedla se kuchařkám, nebo ta babiččina je prostě top?
  • S kým jsi byl na pokoji? (Když se třeba ptáte na školu v přírodě.)
  • O čem byla celotáborová hra? Na jaké téma jste to letos měli? Co v ní bylo nejtěžší? A co ti naopak nedělalo vůbec problém?
  • Kolikrát denně jste na soustředění trénovali? Kolik kilometrů jste tam tak naběhali?
Foto: fizkes, Shutterstock.com

Děti vycítí falešný zájem, kdy je posloucháte jen na půl ucha, na sto honů

3. Co ti je?

Tohle je tak trochu chůze na hraně. Když už se na tohle ptáte, je jasné, že máte podezření, že vaše dítko něco trápí, štve, má jednoduše nějaké trable. Spíš než konkrétní otázky je tady stěžejní vaše upřímnost a ochota dopřát dítěti svobodu se rozhodnout, zda se svěří, nebo ne.

Netlačte na něj, nesnažte se ho donutit s vámi mluvit, spíš mu dejte najevo, že tu pro něj jste. Z vašich slov by mělo dítě jednoznačně pochopit následující:

  • Vnímáte, že má nějaký problém, a rozhodně vám to není jedno.
  • Jste tu pro něj, vždycky a za všech okolností, ve dne v noci!
  • Neexistuje průšvih nebo problém, se kterým by se vám nemohl svěřit. Možná ho za rozbité okno u sousedů nepochválíte, ale hlavu mu také neutrhnete.
  • Každý problém má řešení a spolu zvládneme cokoli.
  • Dítě musí vědět jedno: Ať se děje, co se děje, vždycky budu stát za tebou. Jsem tvoje máma a moje láska nemá podmínky. Nesouvisí s tím, jaké nosíš známky, jestli občas zlobíš a podobně. Miluji tě a jsem tu pro tebe vždycky a za všech okolností!

Děti občas zlobí a tak máte chuť jim dát na zadek nebo zaracha, případně jim sebrat  kapesné. Je správné trestat děti? A pokud ano, jak? Poradíme.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.