Jaké se pilo víno v dobách socialismu? Bílé a červené se rozlévalo z litrovek a bývalo hodně sladké

V dnešní době je výběr vín skutečně rozmanitý. Slušné kousky se dají koupit v supermarketech a ve vinotékách lze sehnat i skvosty. Jenže v dobách minulých tomu tak nebylo – o speciálních obchodech s vínem jsme si mohli nechat jen zdát. Jaká vína měla své pevné místo v regálech socialistických samoobsluh?

Přírodní sušší víno v litrových láhvích své místo většinou nemělo. Ta, která se v nich prodávala, byla doslazovaná. Lepší odrůdové víno se stáčelo do sedmiček a bývalo chutnější. „Snad nejlepší za minulého režimu byl sekt Chateau Bzenec, který ve své době stál zhruba 45 korun,“ vzpomíná bývalý číšník Karel Novotný z Prahy.

Jen v Čechách se za socialismu vína vyráběla v osmi závodech. Mezi nejznámější patřily Vinařské závody Praha, které měly pobočky v Nuslích, Vysočanech a ve Vršovicích. Právě z jejich výrobních linek pocházel proslulý Pražský výběr. Víno v litrovkách bylo červené i bílé a bylo opravdu sladké – v litru obsahovalo 12 až 15 gramů cukru. Od stejného výrobce pak pocházely další evergreeny: Staroměstské červené, Dalibor, Bušek z Velhartic, Jihočeské zámecké, Svatováclavské bílé a červené, Pražský sklepmistr či Karneval. Cena za litrovou láhev se v samoobsluhách pohybovala od sedmnácti do třiceti korun.

Vinařské závody ve Starém Plzenci nabízely další oblíbenou značku bílého vína – Cechovní pohár. Z jejich produkce pocházely také bílé litrovky Radniční hrozen a Athos. Červená vína byla zastoupena Karlem IV., Radyňským kastelánem či Porthosem. Ve zdejší továrně vymysleli i víno pro diabetiky, jeho název Rytíř Žumbera ovšem vzbuzoval často úsměv na rtech. Od roku 1970 začali ve Starém Plzenci také s výrobou Bohemia Sektu, který se úspěšně prodává dodnes.

Zámecké vinařství Státního statku Mělník tehdy nabízelo oblíbenou červenou a bílou Ludmilu, plněnou do originálních tzv. mělnických kalamářů. A vyrábí se dodnes. Její milovníci ji seženou ve vinotéce nebo butiku mělnického zámku. K dostání je jak bílá, vyrobená z odrůdy Müller Thurgau, tak červená z Modrého Portugalu.

Na Mělníku se také od roku 1960 pořádalo velké vinobraní – mělo tehdy ukázat vzrůstající ekonomickou sílu. Jenže ho provázely výtržnosti a noční bitky vedly k tomu, že se akce v roce 1962 „za trest“ nekonala. Na další ročníky se pak sjížděli návštěvníci až z Prahy. Nejvíc prý „provokovaly“ máničky (Muži s delšími vlasy; někteří tak protestovali proti životu v totalitě; byli považováni za nebezpečné a byli různě šikanováni, často za použití násilí.), dokonce se uvažovalo, že budou mít „vlasatci“ vstup zakázán. Vše vyvrcholilo v roce 1967, kdy lidé z publika vyskočili na pódium a pianistu i s pianem strčili do kašny, jak popisují stránky Region.rozhlas. Došlo ke střetu s policií a devět výtržníků skončilo u soudu.

Také Morava a Slovensko prodávaly své hrozny. A jak uvádí web Náš region, mezi známá červená a bílá moravská vína patřily například Ostravský kahan, Pálavské bílé, Poesie, Bzenecká lipka, Zlatý hrozen, Perla Moravy či Hodonínské slunce.

Nejžádanějšími slovenskými značkami, které zdaleka nebyly vždy k mání, bylo Kláštorné červené (tzv. svíčka) z Pezinku, Nitrianske knieža, Račianská frankovka, Rubesco nebo Venušino čaro.

Vinárny za socialismu mívaly mnohdy vznešené názvy (Klášterní, Valdštejnská), ale o kvalitní víno jste tu moc často nezavadili. „Pamatuju si, že v nabídce bylo jen bílé a červené a nalívali jsme ho z litrovek,“ vzpomíná bývalý číšník Karel. Dvoudecka stála nejprve čtyři, později osm korun.

Velká změna přišla v roce 1970. V centru Prahy v Michalské ulici otevřelo JZD Blatnička (JZD = jednotné zemědělské družstvo) vinárnu, která slavila velký úspěch. V Blatničce se totiž prodávalo první sudové víno v Praze přímo od pěstitele. Obliba podniku rychle rostla a na „dvojku“ vína, klidně na stojáka, se mnohdy zastavili i ti, kdo do Prahy přijeli na výlet.

Už v roce 1973 se otevřely další dva podniky ve stejném duchu v Celetné a Štupartské ulici. V roce 1987 přibyla jen pár metrů od původní vinárny i restaurace Blatnice s letní zahrádkou. A obě „Blatničky“ tu stojí dodnes. Nezajdete na dvojku?

Víno nemusíte? Pak si možná rádi oživíte, jak namíchat československé retro drinky: bavorák, beton, čert, semafor…