Článek
Supermarkety a hypermarkety s potravinami dnes bereme jako samozřejmost, ale za minulého režimu jsme netušili, oč se jedná. Až do roku 1993 tady nestál ani jeden. Do té doby jsme nakupovali v samoobsluhách, které v některých městech fungují v omezeném počtu dodnes. Současný sortiment se však s tím minulým nedá vůbec srovnávat. Pojďme si zavzpomínat na výběr potravin v dobách minulých.
První samoobsluha vznikla na Žižkově
V červnu 1955 byla otevřená první samoobsluha v tehdejším Československu. Byla v Husitské ulici na Žižkově. A přípravy na její otevření byly veliké. Slavnostnímu zahájení provozu předcházely velké články v novinách, které upozorňovaly na to, že si zde lidé budou moci nakoupit úplně sami! Do té doby existovaly jen pultové prodejny. „Vzpomínám si, že jsem tehdy byla smutná, že nebydlím v Praze a nemohu se tam dojít podívat,“ vybavuje si pamětnice Květa Jirásková z Karlových Varů. Ale nemusela až tak litovat. Realita po otevření byla poněkud odlišná, než bylo v tisku prezentováno. Kromě novinky, že si zboží mohl zákazník sám vložit do košíku, byly v regálech základní potraviny, pult s lahůdkami a dvě pokladny. Novinkou bylo okénko na vratné láhve od piva.
Sámošky na každém sídlišti
S mohutnou výstavbou panelových domů v šedesátých a sedmdesátých letech došlo i k rozvoji samoobsluh. Nesměly chybět na žádném sídlišti. Mnohdy byly součástí obchodních domů Prior a staly se centrem pozornosti. Lidé tu nakupovali, ale i klábosili. Samoobsluhy se tak staly i jakousi informační kanceláří o dění na sídlišti.
Prodavačky se zástěrou a fronty na pomeranče
Fronty na banány, pomeranče, uzeniny a další nedostatkové zboží jsou všeobecně známé. A stejně jako ve slavném seriálu Žena za pultem měly i v samoobsluhách prodavačky zástěry za pultem u chlebíčků, uzenin, salátů a dalších polotovarů. Zboží si lidé z regálů vybírali sami a dávali si je do nákupních košíků. Mělo to ovšem jeden háček. Ne všechno bylo dobře dostupné. Některé ovoce – zejména mandarinky – bývalo k dostání jen před Vánocemi. Podobná situace byla i v případě vyhlášených lahůdek. Pokud jste si je chtěli dopřát, museli jste si postát ve frontě.
Mít za kamarádku prodavačku se vyplatilo, měli jste přístup k podpultovkámFoto: ČTK
Vůně čerstvě umleté kávy a mléko v sáčku
Při příchodu do samoobsluhy jste mohli ucítit vůni čerstvě namleté kávy. Káva značky Standard v bílých sáčcích byla zrnková. Po zaplacení si ji každý v mlýnku, který stál za kasami, sám umlel. I tady se občas tvořily fronty, protože kapacita mlýnků byla nedostatečná. A potom tu byl socialistický fenomén mléko v pytlíku. Říkalo se mu igelitové vemeno a občas prasklo, ještě než jste ho zaplatili. Mléka byla na výběr jen dvě – polotučné v modře potištěném obalu a plnotučné s červenými nápisy.
Mít kamarádky mezi prodavačkami se vyplácelo
O nedostatkové zboží se škemralo. Díky malé pozornosti nebo za něco na oplátku pro prodavačku-kamarádku jste si v nákupní tašce mohli odnést takzvanou podpultovku – lepší uzeniny, exotické ovoce, holandské kakao či luxusní čokoládu. Mít kamarády mezi prodavačkami se vyplácelo i v jiných případech. „Když jsme si z Maďarska přivezli štangli uheráku, v místní samoobsluze nám ji za malé všimné prodavačka nakrájela na kráječi na tenká kolečka,“ vzpomíná Květa Jirásková a dodává, že to vždy 10 dkg ze šišky spravilo.
Výběrové potraviny v obchodech ESO
Jak už název nejvyšší karty ESO napovídá, tyto prodejny nabízely to, co bylo nejlepší, ale také vybíraly, kdo v nich bude nakupovat. Prodejny s výběrovými potravinami bývaly pouze ve větších městech. Ceny sice byly v korunách, ale lidé s průměrným platem v nich denně nakupovat nemohli. Lidově řečeno: nedoplatili by se. K dostání v nich byly vybrané cukrovinky, javorový sirup, holandské kakao, zahraniční kečup či konzervované ovoce – ananas, broskve. Jejich obaly byly už od pohledu luxusnější nežli obaly zboží v regálech běžných samoobsluh. „ESO bylo vyloženě zaměřené na potraviny. Daly se tam koupit i malé pětilitrové pivní soudky s vlastní pípou. To byl tehdy hit,“ říká historik Martin Krsek.
Zvláštní kategorií byl Tuzex
Tuzex, tedy obchod tuzemského exportu, byla kapitola sama o sobě. Jednalo se o síť obchodů, ve kterých se za valuty zahraničních měn nebo tuzexové poukázky (tzv. bony) dalo nakoupit i zboží ze západních zemí, které v běžné distribuci nebylo možné sehnat.
