Výhrůžky znásilněním a výzvy jako „ukaž koz*“. Proč jsou političky zasypávány sexualizovanými urážkami?

„Prolhaný odpad, radši zůstaň doma, těším se, až potáhnete.“ To je jen malá ukázka toho, co se objevuje na sítích třeba premiéra Petra Fialy. Nic příjemného, ale alespoň lze tyto hejty označit za (sice ne úplně slušný způsob) vyjádření politického názoru. A podobně jsou na tom samozřejmě i jeho kolegové napříč politickým spektrem – pochvalné a souhlasné komentáře se prolínají s těmi negativními, sem tam padne nějaká urážka typu podvodník, lhář, zaprodanec té či oné strany a podobně. Ale sociální sítě političek, to je jiný kalibr…Tam se politický nesouhlas schovává spíš za oplzlosti, sexualizované urážky a dokonce výhrůžky sexuálním násilím.

To, co se nyní děje kolem ministryně spravedlnosti Evy Decroix, je zářným důkazem. Možná veřejnost pobouřila bitcoinová kauza, možná má prostě jako každý politik své odpůrce. Ale vážně se názor či nesouhlas vyjadřuje komentáři typu „kdy ukážeš koz* a kun*u?“, „je mi z tebe na zvracení, št*tko“ či „jsi odporná, nejen fyzicky“? A přiznejme si, že kdyby se nepodařilo zjistit, kdo se za falešným profilem skrývá, a kdyby to navíc nebyl komunální politik Jaromír Vacek, nikdo by to moc neřešil.

Tak jako se neřeší vulgarity pod příspěvky v podstatě všech političek. A ne, nejsou to žádné spekulace. Například startup Troll Wall AI vytvořil analýzu toxických komentářů pod profily vybraných českých političek, z nichž vzešlo, že nejhůř je na tom Markéta Pekarová Adamová (s 25,84 procenta toxických komentářů), Alena Schillerová (s 23,6 procenta toxických komentářů) a Jana Černochová (s 12,39 procenta toxických komentářů).

Nejen tyhle političky, ale v podstatě všechny jejich kolegyně na nejrůznějších postech a pozicích si tak o sobě čtou, jak jsou staré, tlusté či hubené, ošklivé. Je jim vyhrožováno znásilněním, zabitím, v případě Pekarové se útoky týkají i její bezdětnosti, Černochové kdosi přál „vyrvání dělohy zaživa“.

Případ Evy Decroix skončil veřejnou omluvou Vacka, který si nakonec sypal popel na hlavu. Jiné případy se dostanou až k soudu, to když už mají političky pocit, že byla překročena veškerá mez. Například místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová docílila toho, že žena, která veřejně vybízela k jejímu zabití, dostala dvouletou podmínku. Malé „vítězství“ u soudu si prožila i senátorka Miroslava Němcová. „Je to ohromný problém a já ho vidím hlavně v tom, že společnost dovolí, aby se k ženám takhle někdo mohl chovat. Že připouští tu agresi,“ říká Němcová. Nejvíc ji prý ze židle zvedají argumenty typu „jako politik holt musíte snést vyšší míru kritiky“. „Já snesu to, že jsem stará, hnusná, tlustá, nevím jaká. Ale nesnesu, když je mi vyhrožováno na životě, když jsou tam ty otřesné útoky se sexuálním podtextem. A pak se dočtu, že holt musíme umět přijmout vyšší míru kritiky, protože jsme veřejnými činiteli. Já myslím, že tohle je deformace, že všichni máme stejná práva a stejné povinnosti, tak mám být tím právem chráněna i já, ať jsem v jakékoliv pozici,“ dodává Němcová.

Markéta Pekarová Adamová se sice snaží komentáře na svých sítích příliš nečíst, ale úplně to samozřejmě nejde. „Mrzí mě, že si mnozí pisatelé ani neuvědomují, že se chovají a vyjadřují jako hulváti, že jim to připadá správné a normální. Vůči ženám si dovolí mnohem hnusnější výpady, asi si tím kompenzují nějaké své mindráky. A také to ukazuje na velkou míru šovinismu, která ve společnosti je,“ říká Markéta Pekarová Adamová.

To, že ženy (a nejen v politice, ale na jakýchkoli veřejných postech) čelí zcela jinému druhu kritiky než muži, je jednoduše fakt. Potvrzují to nejen nejrůznější výzkumy, ale zkušenosti samotných žen a také organizací, které se tímto tématem zabývají.

Otázka zní, proč to tak je. „Politika byla po staletí doménou mužů, a když do ní ženy vstupují, ohrožují zažité představy o tom, kdo má právo rozhodovat,“ říká Johanna Nejedlová, výkonná ředitelka neziskové organizace Konsent, která se zabývá prevencí sexuálního obtěžování. Vlastně jde o jakýsi strach ze změn, z nového „řádu“ světa, z žen, které jsou čím dál víc slyšet. „Sexualizované útoky, body shaming nebo komentáře o oblečení nejsou náhodné, jsou nástrojem, jak ženy znevážit, zmenšit jejich autoritu a vrátit je do role ‚objektu‘,“ vysvětluje Nejedlová s tím, že data z jejich výzkumu dokonce ukazují, že právě takové výpady a útoky donutily až 28 procent dotazovaných žen omezit politickou činnost. Vypadá to prostě, že část společnosti stále nechce samostatné a aktivní ženy, ale spíš takové, které žijí ve stínu mužů a o svém životě nechávají rozhodovat právě je. „Bez změny klimatu, které umožní ženám působit v politice bez obav z neférových a sexistických útoků, riskujeme, že se demokracie bude vyvíjet bez plnohodnotné účasti poloviny populace,“ varuje na závěr Nejedlová.

Ačkoli se o rovnosti pohlaví mluví čím dál hlasitěji, pořád to bohužel není úplně ono. Zaměstnavatelé „nemají rádi“ ženy, říká o rovnosti nejen v odměňování Lenka Šťastná