Článek
Do České republiky přišla Chantal Poullain na začátku 80. let. Narodila se ve francouzské Marseille, pak žila a studovala v Ženevě a měla namířeno do New Yorku. Jenže právě v Ženevě potkala Bolka Polívku, o sedm let staršího herce z normalizačního Československa, kluka z moravských Vizovic s charismatem tak obrovským, že se kvůli němu mladá Francouzka vzdala celého světa. Odešla s ním do jeho rodné země, vzala si ho a od té doby je ozdobou českého showbyznysu. A tím inspiruje asi nejvíc…
Francouzský šmrnc a módní cit
Její módní styl je vlastně úplně obyčejný – miluje košile všeho druhu (často vyloženě pánské), kalhoty a kalhotové kostýmy, džíny, ale třeba i smokingy. Na šaty a romantiku v šatníku ji moc neužije.
Jenže Chantal má v krvi tu typicky francouzskou schopnost dát i nejobyčejnějšímu outfitu potřebný šmrnc. A stačí jí k tomu opravdu málo – šátek přehozený přes hlavu, originální baret, nepřehlédnutelné sluneční brýle.
V jejím podání je vše naprosto přirozené, jakoby se vůbec nesnažila, prostě jen ráno vstala a šla. A právě v tom je to kouzlo – nosí, v čem se cítí pohodlně, nepodléhá trendům, nesnaží se být za každou cenu in, a přitom vlastně pořád je. Lehkost, s jakou k módě přistupuje, je prostě inspirativní, a dokazuje, že spíš než drahé modely od návrhářů to chce umět správně nosit třeba i košili z obyčejné konfekce.
Srdce a láska na prvním místě
Chantal Poullain věří na osud, a tak se snaží vždy poslouchat své srdce a vnitřní intuici. A tak s vášní sobě vlastní šla za hlasem svého srdce, opustila barevný západní svět a vyměnila ho za normalizační šeď tehdejšího Československa – vše ve jménu lásky, kvůli muži, do něhož se zamilovala.
A i když manželství po patnácti letech skončilo rozvodem, do jejího života patří Bolek Polívka dál. Žádné výčitky, naopak Poullain vždy opakuje, že kvůli němu nic neobětovala, naopak po jeho boku prožila krásné chvíle a hlavně z jejich lásky vzešel syn Vladimír Polívka.
Rodina a láska je prostě pro herečku vždy na prvním místě, naopak pro zášť a zlobu ve svém životě místo nemá.
Neutuchající energie
Chantal Poullain má sice vzezření elegantní dámy, ale tak trochu klame tělem. Její temperament je pověstný a odpovídají tomu i její koníčky. Herečka miluje rychlá auta, v mládí s nimi i závodila a dodnes se označuje za vášnivou řidičku a pomalu rozhodně nejezdí. Z toho si utahuje i její syn Vladimír a kolegové.
Se stejnou energičností ale přistupuje herečka třeba i k charitě. Má vlastní nadaci Archa Chantal, kterou založila v roce 1993, a jejímž prostřednictvím pracuje na humanizaci dětských zdravotnických zařízení.
Nevzdává se bez boje. Nikdy!
Ano, herečka sice věří na osud, ale rozhodně to neznamená, že by se jím nechala bezcílně vláčet životem. Naopak, sice svou intuici poslouchá, ale když je potřeba, osudu se umí vzepřít. Dokázala to už mnohokrát, vždyť jen s rakovinou tahle žena bojovala během svého života třikrát.
V mládí, když jí bylo něco přes dvacet let, jí byla diagnostikována rakovina děložního čípku. Tehdy, ještě ve Francii, musela podstoupit operaci a s nemocí se poprat.
V roce 2010 zase bojovala s rakovinou prsu, podstoupila operaci a léčbu, a opět vyhrála. Důvěřovala lékařům, koneckonců věděla až příliš dobře, jak by to mohlo dopadnout, kdyby ne. Její sestra měla stejnou diagnózu, mastektomii ale odmítla, zkoušela alternativní léčbu, ovšem nemoc metastázovala. Když hereččina sestra věděla, že se blíží neodvratný konec, podstoupila asistovanou sebevraždu ve Švýcarsku.
Rakovina ale potrápila Poullain ještě jednou, na přelomu roku 2025 a 2026 si od lékařů opět vyslechla nepříjemnou zprávu. Tentokrát se nádor objevil na plicích a Poullain opět plně důvěřovala doktorům. „Řekla jsem lékařům: ‚Otevřete mě kdekoli, ale dejte to pryč.‘ A všechno dopadlo dobře,“ svěřila se herečka v pořadu 13. komnata.
Tohle nastavení mysli, kdy i těžké rány přijímáte s hlavou vztyčenou a hlavně odhodlaní bojovat, se prostě v životě vyplácí. Chantal Poullain už minimálně třikrát…
