Čtyři roky bez Hany Zagorové. Kariéru začala z recese, po dítěti toužila marně

Její dětství bylo, bez ohledu na složitá 50. léta, velmi harmonické. Rodiče Josef a Edeltruda Hanu i její o dva roky starší sestru Evelýnu milovali a podporovali v jejich zálibách. Hana Zagorová už jako holčička projevovala sklony k exhibicionismu i umělecké nadání. Stejně jako maminka ráda zpívala, hrála na klavír a na kytaru a také milovala divadlo, do nějž je rodiče pravidelně vodili. Protože ale zároveň vynikala inteligencí i skvělou pamětí, po základní škole nastoupila na ostravské gymnázium. Tam jednoho dne roku 1963 přišla spolužačka s úmyslem přihlásit se do pěvecké soutěže Hledáme nové talenty. A Hanka, která milovala bláznivé nápady, se z recese přihlásila také.

Soutěž sice nevyhrála – skončila druhá, ale jejího nezaměnitelného hlasu i zjevu si všiml nejprve Gustav Brom, který v ní viděl potenciál pro svůj slavný orchestr, a pak i skladatel František Trnka, který působil jako dramaturg v ostravském rozhlase. Právě tam se poprvé postavila před mikrofon nahrávacího studia a pak následovalo i první natáčení v televizi a následné přijímačky na brněnskou JAMU.

Hana Zagorová, přes všechny pěvecké úspěchy, totiž netoužila být hudebnicí, nýbrž herečkou. Talent měla, a že to tak nakonec nedopadlo, bylo spíš dílem náhody – sice se objevila v několika filmech i seriálech, ale muzika nakonec zkrátka zvítězila.

Již během studií začala vystupovat v divadle a kromě toho pokračovala i v kariéře zpěvačky. A o volném čase si ráda užívala večírků. „Ven jsme chodily v podstatě každý volný večer. Vlastně nechápu, jak jsme to mohly tak dlouho vydržet. Říkaly jsme si, že jako budoucí herečky musíme nasbírat zážitky, abychom měly zkušenosti,“ vzpomíná Hanina tehdejší souputnice Vlasta Peterková v nové knize Hana Zagorová: Žít tady a teď.

Zpěvačka špatně jedla, málo spala a tento životní styl si začal vybírat svou daň. Postupně chřadla, až jí lékaři diagnostikovali tuberkulózu, která zřejmě následně spustila paroxysmální noční hemoglobinurii, tedy vážnou poruchu krvetvorby, jíž trpěla až do smrti.

I když na půl roku zmizela z očí veřejnosti, lidé na ni nezapomněli a po jejím návratu stoupala její hvězda jenom vzhůru. Přestěhovala se do Prahy, kde postupně účinkovala v několika divadlech a s Orchestrem Karla Vágnera za zády si budovala sólovou kariéru. V roce 1977 poprvé zvítězila v anketě Zlatý slavík, kterou pak opanovala ještě osmkrát po sobě.

V té době často vystupovala také s Petrem Rezkem a klapalo jim to tak skvěle, že se šuškalo, že nejsou jen kolegové. To však nikdy pravda nebyla. „Neustále o nás kolovaly různé fámy. Kdykoliv jsem však z legrace udělal narážku, Hanka řekla: ‚Péťo, to by byl incest!‘ My jsme spolu fakt nikdy nic neměli,“ vzpomíná hudebník ve výše zmíněné knize.

>>> Milovali jsme se, ale žít jsme spolu nemohli, vzpomíná Karel Vágner na Hanu Zagorovou

Na přelomu 70. a 80. let byla Hana Zagorová doslova na roztrhání. Koncertovala, natáčela desky i televizní pořady, cestovala do zahraničí… A přitom kvůli své nemoci musela pravidelně docházet na transfuze.

V této době také začala velice toužit po dítěti – ostatně bylo jí přes třicet. A pak i otěhotněla. Jenže kvůli léčebné kúře musela podstoupit interrupci. „Mé tělo bylo plné kortikoidů. To by s mateřstvím vůbec nešlo dohromady. Narodilo by se postižené dítě,“ vysvětlila před lety pro magazín Téma.

Touha po dítěti však nezmizela, a tak se pěnice rozhodla zkusit to jinou cestou, a to prostřednictvím adopce. A protože tehdy si mohly dítě osvojit jen sezdané páry, s tehdejším partnerem Vlastimilem Harapesem se v září roku 1986 vzali. Adopce však bohužel přesto nedopadla.

„Byla to holčička, která měla rodinu. Neměla jsem ji ani týden, když někdo donesl její babičce, že ji mám adoptovat, a ona se ozvala. Najednou byl konec. A já si uzavřela celou tuto kapitolu,“ popsala zpěvačka. Šest let nato se s Harapesem rozvedli – Hanka se totiž zamilovala do Štefana Margity, kterého si vzala okamžitě po rozvodovém stání.

Znali se už z dřívějška – operní pěvec jí byl kupříkladu obrovskou oporou, když v roce 1989 podepsala petici Několik vět a zdálo se, že tímto činem její kariéra skončila. A jejich láska by se dala označit za osudovou.

Margita jí stál po boku dalších třicet let a i po její smrti dbá na to, aby neupadla do zapomnění. Na její počest uspořádal v únoru 2024 obří koncert v pražské O2 areně a podílel se na vzniku výše uvedené knihy k jejím nedožitým osmdesátinám. S potěšením sleduje vznik nového muzikálu Biograf láska 2: Nový příběh, který bude mít v Divadle Kalich premiéru 6. září. A hlavně pořád dokola opakuje: „Hanka tu stále moc schází!“ A její fanoušci mu dávají za pravdu…

Né, pětku né či Nonstop. Za naivními hity 80. let stál dobře promyšlený byznys hudebních stájí