Jaký byl zesnulý Vlastimil Harapes? Ženil se dvakrát, Hanu Zagorovou si vzal kvůli dítěti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vlastimil Harapes byl v době svého mládí velmi pohledný muž. Navíc se jako tanečník uměl pohybovat, na nezájem žen si nemohl stěžovat. Ovšem ženy prý nebyly těmi, o které měl zájem. I když se o své sexuální orientaci nikdy nezmiňoval, bylo veřejným tajemstvím, že se mu líbí spíš muži. Když to ale o něm veřejně prohlásila herečka Květa Fialová, naštval se na ni tak, že s ní do její smrti nepromluvil. Herečka to později mírnila a odvolávala se na jejich přátelství a na to, že má alzheimera, ale on jí neodpustil. Jak to opravdu měl, nikdy sám nezveřejnil. To, s kým opravdu žil, si vzal do hrobu. Ovšem faktem je, že byl dvakrát ženatý.

Jeho první ženou se stala herečka, režisérka a posléze psychoterapeutka Elena Strupková. Jako herečku si ji můžete pamatovat z filmu Zítra ráno vstanu a opařím se čajem, kde si zahrála prodavačku květin. Hrála i sekretářku Miloše Kopeckého v komedii Jak napálit advokáta, mohli jste ji vidět v seriálu Návštěvníci nebo ve filmu Kačenka a strašidla.

O Strupkové se vědělo, že je na ženy, o Harapesovi se říkalo, že je na muže. Takže nikdo vlastně moc nechápal, proč se ti dva vzali. Spekulovalo se, že to bylo kvůli úřadům a pověsti, protože homosexualita byla tou dobou považovaná za úchylku. Byli spolu velmi krátce, ale prý na sebe ani po rozvodu nezanevřeli. Jestli se nadále vídali, se nikdy nikde neobjevilo, ale špatně o ní nemluvil, vlastně o ní nemluvil vůbec. Elena se po revoluci angažovala v oblasti práv homosexuálů a stala se jejich psychoterapeutkou.

O jeho druhém sňatku už se ví víc – a byl pro mnohé také překvapením. V roce 1986 si vzal zpěvačku Hanu Zagorovou. I když spolu děti neměli, vzali se kvůli dítěti. Celoživotně nemocná zpěvačka totiž toužila po miminku, ale lékaři jí to zakázali – těhotenství by nepřežilo buď dítě, nebo ona. Takže se rozhodla pro adopci, ale ta byla jen pro manželské páry. Proto oslovila Vlastimila Harapese a navrhla mu, aby se vzali. Nebyli si cizí, velmi si rozuměli, oba vzpomínali na to, jak vedli dlouhé rozhovory, a on na to, jak v něm probouzela potřebu ji ochraňovat, jak křehká a zranitelná mu přišla. Není tedy divu, že na její návrh přistoupil a vzali se. Nikdy toho nelitoval, protože mu bylo dobře v její rodině i s ní samotnou – i když přiznal, jak těžké bylo, když musel sledovat, jak jí bývá špatně anebo jak těžce nesla, když adopce nakonec nevyšla.

Hana Zagorová si v dětském domově našla čtyřletou Aničku, která jí byla i trochu podobná, a vzala si ji. Bohužel ji po půl roce musela vrátit, protože se ozvala její babička a začala o ni projevovat zájem. Zpěvačku to ranilo, dokonce byla připravena mateřským povinnostem obětovat kariéru, tohle byla tvrdá rána. Vlastimil Harapes sám nebyl součástí toho všeho, tou dobou se věnoval hlavně práci a byl velmi vytížený, a i když byl připraven jí být oporou, prožíval to jejím prostřednictvím. Pro Hanu Zagorovou to byla tvrdá zkušenost, už nikdy se o nic podobného nepokusila. V roce 1992 se při jedné z cest do zahraničí zamilovala do Štefana Margity, a přestože byla vdaná, začala s ním chodit, a dokonce i bydlet – Harapes na to náhodou přišel, takže se domluvili na rozvodu. Sám k tomu řekl, že chtěla jít za hlasem svého srdce a on jí v tom nehodlal bránit.

Zagorová si vzala Margitu 31. května 1992, den poté, co se rozvedla s Vlastíkem, jak mu říkala. On o ní i přesto vždy mluvil jako o laskavé a upřímné bytosti a šest let manželství s ní bral jako hezkou část svého života.

Při oslavě sedmdesátých narozenin tanečníka se provalilo i to, že si kdysi chtěl vzít svou kolegyni Michaelu Vítkovou. O tři roky mladší tanečnici potkal na začátku 70. let, když spolu tančili hlavní role v baletu Romeo a Julie. Romantika představení prý přeskočila i do soukromí a podle tanečnice se milovali tak silně, že se chtěli vzít. Ale protože byli oba příliš mladí, sešlo z toho.

Na Vlastimila Harapese vzpomínají hlavně kolegové - mluví o něm jako o inteligentním gentlemanovi, který byl nejen špičkou ve svém oboru, ale i pozorným a laskavým kolegou. A to je to hlavní, co bychom si o něm měli pamatovat.