Článek
Pokud se jen trochu zajímáte o zdravý životní styl a stravování, firma Grizly vaší pozornosti asi neunikla. Dominik Píchal ji založil, když mu bylo 21 let. Dnes je mu 33 a stále se stará, aby měli zákazníci zásoby oříšků, sušeného ovoce a zdravých potravin. Portfolio neustále rozšiřuje, nyní má kupříkladu ve vývoji datlovou colu.
Jak se mu daří rovnováha mezi prací a rodinou, jak vnímá podnikání s tátou a jak pozná zajímavou investici, kterou si coby nováček v týmu investorů v pořadu Jáma lvová nenechá ujít?
Když se dnes podíváte na kluka, který v 21 letech začínal budovat Grizly, co na něm obdivujete a co byste mu poradil?
Obdivuji tu odvahu a trpělivost. Bylo mi 21 let a pro tak mladého člověka není jednoduché se do podnikání pustit. Na svou první objednávku jsem čekal půl roku a měl pocit, že všem kolem mě, zvlášť na sociálních sítích, se daří. Mám radost, že jsem vydržel.
A co bych si poradil? Zpětně se radí snadno, ale každý si musí projít vlastní cestou. Možná bych si řekl, ať jsem připravený, že to vyjít nemusí – a že to nejspíš bude ještě těžší, než si na začátku dokážu představit.
O čem jste na začátku snil a o čem sníte dnes?
Měl jsem od začátku vizi a i díky ní to celé vydržel. Představoval jsem si, že jednou budeme mít velké sklady, ve kterých budou jezdit roboti, budeme prodávat do celého světa a kolem sebe budu mít skvělý tým lidí. Poměrně velká část z toho se mi splnila.
Zároveň jsem vždycky chtěl být úspěšný a něčeho dosáhnout. Od patnácti let čtu Forbes a dlouhodobě jsem si za tím šel. Dnes už je to méně o snění a více o konkrétní strategii: chci, aby se nám podařilo naplnit myšlenku „zdravá cesta životem“.
Co vás podnikání naučilo o vás samotném? Vaši zaměstnanci mají k dispozici koučku, jaké cesty seberozvoje využíváte vy?
Paradoxně mě podnikání naučilo určitému klidu. Někdy je to velký chaos a dřina. Musíte měnit rozhodnutí, některá dokážete vysvětlit lépe, jiná hůř, přitom je potřeba zachovat vnitřní klid a nezbláznit se z toho.
Dlouhodobě na sobě pracuji, k čemuž mě přivedla hlavně moje žena, která mě v tom vždy podporovala. Kdybych na sobě nepracoval, ať už formou koučinku, sportu nebo jinými cestami, dlouhodobě bych tempo podnikání nejspíš nevydržel.
Většinou se na to ptají žen, ale zeptám se i vás. Jak se hledá balanc mezi prací a rodinou?
Založení rodiny pro mě bylo zásadním milníkem. Do té doby se můj život točil hlavně kolem firmy a vztahu s partnerkou, děti to posunuly na úplně jinou úroveň. Baví mě sledovat, jak vyrůstají, a snažím se tu pro ně být naplno. Poměrně často je beru i do práce. Přestože jim jsou teprve dva a pět let, už chápou, že tatínek je „prodavač oříšků“. S dcerkou se dokonce bavíme o tom, jak jich prodávat ještě víc. Radí mi, že bychom měli udělat billboardy u silnice a napsat na ně, že oříšky Grizly jsou nejlepší.
Co se týče rovnováhy, teď jsem ji našel, ale v čase se to mění. Někdy je potřeba víc zabrat ve firmě, jindy se více věnovat rodině.
Jsou vlastnosti, které vám při budování firmy pomáhaly a které škodily?
Pomáhal mi fokus na prodej a marketing, neustále jsem přemýšlel nad tím, jak se dostat k co největšímu počtu lidí. Poté silný fokus na produkt, tedy co nabízet, jaké je naše místo na trhu, co od nás zákazníci skutečně chtějí.
A co mi spíš škodilo? Moji kolegové a akcionáři říkají, že některé věci děláme „po dominikovsku“ – nejsem úplně nejlepší v dotahování a preciznosti. Jakmile je něco rozjeté a relativně funkční, mám tendenci se posunout dál. Ale mám kolem sebe lidi, kteří mě doplňují a dotáhnou to na sto procent.
Před jedenácti lety jste ještě neměli téměř žádnou konkurenci a mohli jste si dovolit dělat chyby. Kterým se dnes musíte smát?
Chyb jsme samozřejmě udělali spoustu, ale všechny nás posunuly. Asi troje Vánoce po sobě jsme měli dobu dodání kolem čtrnácti dnů, což je dnes nemyslitelné. Dlouho jsme neměli pořádný systém, takže jsme občas zákazníkům poslali něco jiného. Spoustu chyb jsme měli také na webu, protože se všechno dělalo ručně a často jsem to po večerech sám proklikával. Zpětně je zábavné i to, jak jsem se od začátku snažil působit jako vyspělá firma a ve skutečnosti jsem seděl ve svém pokojíku a sušené ovoce skladoval u rodičů v sauně, protože tam byla stabilní teplota.
A pak tu máme jednu legendární marketingovou chybu: v kampani jsme nabízeli kilogram kokosu zdarma k objednávce, ale v e-mailu nám vypadlo jedno písmeno. Zákazníkům jsme tak slíbili kilo koksu zdarma. Takové drobné začátečnické chybičky…
Nějakou dobu jste podnikal společně s tátou. Jak vám podnikání v rámci rodiny fungovalo?
Zcela upřímně říkám, že to pro mě byla jedna z největších lekcí v byznysu. Na začátku je přirozené, že se do podnikání pustíte s někým z rodiny nebo s nejlepším kamarádem. Často si ale zapomenete jasně nastavit role, cíle a vzájemná očekávání. A přesně na to jsme hodně narazili. Táta je pro mě přirozeně autoritou, ale ve firmě jsem potřeboval, aby to fungovalo spíš opačně. Společně jsme to rozjeli, ale od určité chvíle už naše spolupráce nefungovala. Naštěstí to nakonec dopadlo dobře: táta z firmy vystoupil, jeho podíl jsme společně s investory vykoupili a myslím, že je dnes spokojený. Cesta k tomu ale byla náročná. Nějakou dobu jsme spolu téměř nemluvili a byli jsme rozhádaní.
Umíte si představit, že by jednou Grizly vedly vaše děti?
Raději bych byl, kdyby si vyšlapaly vlastní cestu, než aby jednou automaticky převzaly vedení firmy. I kvůli zkušenosti, kterou jsem zažil při podnikání s tátou, nejsem velkým zastáncem rodinného byznysu – přestože zvenčí se mi rodinné firmy často líbí.
Vy jste vybudoval vlastní firmu, nyní se budete coby investor v pořadu Jáma lvová rozhodovat, zda uvěříte v potenciál někoho jiného. Jak jej poznáte?
V pořadu máme na poznání člověka relativně málo času. Důležité pro mě je, zda dokáže na otázky odpovídat jasně a konkrétně, nedává zavádějící odpovědi a je upřímný. Musí umět přiznat, že něco neví, a zároveň říct, že to zjistí. Pak je to i o energii, jestli z něj cítím skutečný drive.
Zajímá mě i příběh, který za byznysem stojí: kdo ten člověk je, jak ke svému nápadu přišel a jestli vychází z jeho vlastní potřeby, zkušenosti nebo třeba z analýzy trhu.
Třetí zásadní věcí je schopnost prodávat. Spousta lidí má skvělé nápady a v dalším kroku mohou vytvořit i velmi dobrý produkt. Nejtěžší ale často bývá dostat ho k zákazníkům. Proto si budu ověřovat, jestli ví, jak na to.
Co vás přesvědčí investovat?
Řeknu naopak, co mě spolehlivě odradí: přístup „mám skvělý produkt, který budou určitě všichni chtít. Ještě jsem ho ale nikomu neprodal a teď hledám investora a očekávám, že ho prodá za mě.“ Existuje fáze, kterou nejde přeskočit, ve které musíte udělat chyby a sám si na určité věci přijít. Podnikatel by měl mít navíc základ v podobě prvních zákazníků, prodejů a plateb, nestačí pouze nápad.
Budu hledat kombinaci dobrého člověka, kvalitního produktu s globálním potenciálem a smysluplné obchodní strategie. Nemusí mít všechno promyšlené do posledního detailu, sám jsem také neměl, ale relativně konkrétní představa je třeba.
Je něco, co vám podnikání vzalo, o čem se v úspěšných příbězích tolik nemluví?
První věc se týká samotných začátků podnikání, kdy jsem poměrně dlouho žil ve finanční nouzi, než firma začala skutečně vydělávat. Kvůli podnikání jsem téměř zrušil vysokoškolský život a školu dokončil s hodně odřenýma ušima. Je zvláštní, že se už trochu cítíte jako podnikatel, ale na firemním účtu máte peněz tak akorát, aby vyšel cash flow, a na osobním účtu částku tak na dva týdny života.
A pak je tu dlouhodobá odpovědnost, které se učím nebrat na sebe příliš mnoho, protože je to velmi vysilující. Přemýšlíte nad důsledky svých rozhodnutí, jestli jsou lidé spokojení, zda jsme zákazníkům odeslali všechny balíčky apod. Každý problém nakonec skončí u vás.
Jakou nejdražší věc jste si kdy koupil jen proto, že jste ji prostě chtěl?
Od jednoho startupu jsem si koupil elektrickou motorku za čtvrt milionu korun. Jel jsem na ní asi desetkrát, takže to byla pravděpodobně moje nejhorší investice.
