Neohrožené sestry Nvotovy: Jedna bojuje s rakovinou, druhá se systémem. Odvahu zdědily po mamince i po otcích

Obě mají stejné příjmení, ale Dorotu režisér Juraj Nvota pouze adoptoval. Biologickým otcem herečky a zpěvačky, která velkou část života strávila také v Nepálu, je zesnulý slovenský hudebník Jaro Filip.

Obě sestry byly vždy politicky velmi angažované a obě jedou do všeho po hlavě. Dorota, která provázela turistické výpravy po Nepálu, za svůj dobrodružný život zaplatila daň v podobě vážných zdravotních komplikací. V ohrožení života se ocitla kvůli tyfu i plicní embolii.

Nikdy se však podle svých slov nebála tolik jako poté, když se před měsícem dozvěděla, že má rakovinu prsu. Své zkušenosti s léčbou se rozhodla sdílet, protože, jak s lehkým sarkasmem říká: „Pro zdravé asi budu otravná, ale nemocní potřebují, abych o rakovině mluvila nahlas.“

Nahlas umí mluvit i její sestra Tereza, která si pro svou životní dráhu vybrala místo za kamerou. Se svým třetím filmem Otec, natočeným podle skutečné tragédie muže, který zapomněl v rozpáleném autě malou dcerku a způsobil tak tragédii, sklízí ceny po celém světě. Poslední dvě, za hlavní mužský výkon pro Milana Ondríka a za režii, převzala také na víkendových Cenách české filmové kritiky.

>>> Slovenská diva Hana Gregorová bez filtru i bez retuše. „Mladá a krásná už jsem byla,“ směje se

Její úspěch nezapomněla okomentovat ani Dorota. „Lidé mi píšou, že můžu být na svou sestru hrdá. Jak povýšené by to bylo! Jako bych já byla něco víc jen proto, že jsem starší a ona je jakoby po mně, tak na ni můžu být hrdá,“ vyznala se na sociálních sítích.

„Tereza razí vlastní cestu, svými prostředky a nápady, nepotřebuje moje rady, spíš naopak. A to, že obě jdeme cestou pravdy a dobra, za to může naše máma a taky naši tátové. Tereza není zvyklá hulákat na náměstích jako její starší sestra. Její jazyk, ať už vlastní, nebo filmový, je křehký, ale přesný jako chirurgický řez.“

Režisérka Tereza Nvotová svou děkovnou řeč v přímém přenosu České televize využila k tomu, aby připomněla politickou situaci na Slovensku. „Slovenský film a slovenská kultura dnes není jen v ohrožení, ale ve stadiu systematické destrukce, a to ze strany vlády Roberta Fica, který se mstí umělcům prostřednictvím ministryně kultury za to, že od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové a odhalení hluboké korupce jsme stáli a stále stojíme na náměstích.“

A dodala varování: „Když se zakáže svobodné umění a média, je to krok ke konci svobodné společnosti. Myslím, že tady v Česku už začínáte tušit, o čem mluvím. Lékem je nebát se a nebýt ticho.“

Tereza Nvotová také připomněla, že dnes by film Otec možná ani nevznikl, protože už by nedostal podporu svobodného audiovizuálního fondu. Jak nám po skončení předávání Cen české filmové kritiky přiznala, právě mezinárodní úspěch filmu, který získal ceny na festivalech v Curychu, Stockholmu, Turecku, Miláně i Palm Springs, jí dovoluje uvažovat o tom, že bude tvořit mimo svou rodnou zemi.

„Nejsem apolitická osoba a ráda vyjadřuju, co si myslím, nejen napřímo, ale i prostřednictvím svých filmů, zvlášť pokud cítím strach z ohrožení svobodné společnosti, takže už teď vím, že budoucí projekty nemůžu chystat na Slovensku,“ prozradila.

Tereza Nvotová momentálně připravuje film v mezinárodní evropské koprodukci, ale základnu má také ve Spojených státech, odkud pochází její manžel a kde se společnost podle jejích slov ocitá v podobné krizi jako na Slovensku.

>>> Skandální dokument o Melanii Trump: Luxusní madam na podpatcích předvádí svůj krásný život a chce za to Oscara

Film Otec, inspirovaný skutečnou tragédií muže, který v rozpáleném autě zapomněl svou malou dcerku a zavinil tak její smrt, je třetím celovečerním snímkem Terezy Nvotové. I její dva předešlé filmy zpracovávají silná témata: znásilnění (Špína) a mysteriózní příběh ženy, která se vrací do rodné vesnice a místní ji považují za čarodějnici (Světlonoc).

Proč si vybírá tak temné příběhy? „Často po tématu sáhnu intuitivně, aniž bych uměla vysvětlit proč. Dochází mi to až postupně, když se do těch příběhů dostávám hlouběji,“ zamýšlí se režisérka.

„Myslím, že jdu po látkách, které jsou výzvou pro mě samotnou a které mě asi vystavují nějakému vnitřnímu rozporu a vedou k nějakému sebepoznání. A točit filmy o něčem, co důvěrně znám, mi asi připadá zbytečně jednoduché a nebaví mě to. Navíc si myslím, že kontroverzní témata, která nejdou tak po srsti, diváka daleko víc emočně vtáhnou.“

„Nesním o budoucnosti ani nežiju z minulosti. Žiju teď a tady,“ říká Arabela Jana Nagyová